26 Cdo 423/2006 — Nejvyšší soud

26 Cdo 423/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 12. 2006 Spisová značka:26 Cdo 423/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.423.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 423/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy                JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobců a) V. Ch., b) V. E., c) Z. E., d) J. Z., a e) B. K., všech zastoupených  advokátem, proti žalované Zemědělské akciové společnosti P., a. s., zastoupené  advokátem, o zaplacení majetkového podílu z transformace družstva, vedené u Okresního soudu v Nymburku pod sp. zn. 8 C 293/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. září 2005, č. j. 24 Co 228/2005-244, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.586,- Kč k rukám  advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Nymburku (soud prvního stupně) v pořadí druhým rozsudkem ze dne 22. prosince 2004, č. j. 8 C 293/97-180, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit do patnácti dnů od právní moci rozsudku žalobkyni a) částku 242.475,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 30. října 1999 do zaplacení a každému z žalobců b) až d) částku 121.238,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 30. října 1999 do zaplacení (výrok I.), výrokem II. zamítl žalobu na zaplacení úroku z prodlení ve výši 1 % z přisouzených částek za dobu od 30. října 1999 do zaplacení a výroky III. a IV. rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Pro úplnost zbývá dodat, že v pořadí první (mezitímní) rozsudek soudu prvního stupně ze dne 4. února 2003, č. j. 8 C 293/97-87, byl k odvolání žalované rozsudkem Krajského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 9. října 2003, č. j. 24 Co 329/2003-111, změněn tak, že mezitímní rozsudek se nevydává. K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 8. září 2005, č. j. 24 Co 228/2005-244, citovaný (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. o  věci  samé a ve výroku IV. o nákladech řízení státu, změnil jej ve výroku III. o prvostupňových nákladech řízení účastníků a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Soudy obou stupňů vzaly z provedených důkazů především za zjištěno, že žalobci jsou vlastníky pozemků (o výměře 21,7471 ha) převzatých a užívaných žalovanou (jejím právním předchůdcem Jednotným zemědělským družstvem ve V., resp. od 1. března 1961 Zemědělským družstvem P. v K. /dále jen „družstvo“/), že ostatní majetek převzatý družstvem od právních předchůdců žalobců činil 1.059.823,- Kč, že žádný z žalobců nebyl členem družstva, že jejich pozemky družstvo užívalo ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví, že valná hromada oprávněných osob schválila dne 28. října 1992 transformační projekt (dále jen „schválený transformační projekt“), že podle schváleného transformačního projektu byly z čistého jmění družstva ve výši 82.868.000,- Kč odečteny restituční náhrady podle části III. transformačního projektu v celkové výši 7.791.000,- Kč, dále vložený inventář oprávněných osob ve výši 27.405.000,- Kč, zůstatková hodnota meliorací ve výši 6.250.000,- Kč a tzv. členské podíly družstevníků ve výši 41.422.000,- Kč a že čisté jmění družstva po odpočtu uvedených částek (tj. upravené čisté jmění k rozdělení na majetkové podíly) činilo 0,- Kč. Ze znaleckého posudku znalce z oboru ekonomika, specializace účetní evidence, ceny a odhady podniků JUDr. V. H. mimo jiné zjistily, že celková výměra půdy obhospodařované žalovanou činila k 1. lednu 1990 2.062,777 ha, že výměra půdy všech oprávněných osob obhospodařované k 30. červnu 1992 žalovanou činila 1274,8084 ha (tedy 61,8 % celkové obhospodařované výměry půdy družstva) a že z toho výměra půdy ve vlastnictví žalobců činila 21,7471 ha. Na tomto skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle § 14 písm. b/ zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 42/1992 Sb.“), že žalovaná je osobou povinnou, že žalobci se nestali účastníky žalované podle transformačního projektu a neprovozují ani zemědělskou výrobu a že pokud se s žalovanou nedohodli jinak, mají nárok na vypořádání majetkového podílu v plné výši po sedmi létech od schválení transformačního projektu (§ 13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb.). Dále rovněž dovodil, že při stanovení majetkových podílů oprávněných osob je zapotřebí vycházet z čistého jmění družstva, které se – nedošlo-li k prodeji majetkových podílů předpokládaných ustanovením § 7 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb. – vypočte způsobem upraveným v ustanoveních § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 42/1992 Sb. Zaujal také názor, že při výpočtu čistého jmění družstva ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 42/1992 Sb. „nelze odečítat členské podíly členů družstva (pokud byly stanoveny z majetku, který členové do družstva skutečně nevznesli) jako majetkový vklad člena dle § 16 písm. a/ zákona č. 42/1992 Sb.“. Čisté jmění družstva podle odvolacího soudu činilo 76.618.000,- Kč (tj. čisté jmění družstva v částce 86.868.000,- Kč /správně 82.868.000,- Kč/, od níž lze odečíst zůstatkovou hodnotu meliorací v částce 6.250.000,- Kč), přičemž po odpočtu částek 7.791.085,- Kč (podle      § 7 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb.) a 27.405.000,- Kč (podle § 7 odst. 2 písm. a/ zákona č. 42/1992 Sb.) jde o částku 41.422.000,- Kč zbývající k rozdělení na majetkové podíly podle § 17 zákona č. 42/1992 Sb. Podle § 17 písm. a/ zákona č. 42/1992 Sb. připadá na žalobce při výměře půdy v jejich vlastnictví (21,7471 ha) částka 353.311,- Kč, tedy 117.770,- Kč pro žalobkyni a) a 58.885,- Kč pro každého z dalších žalobců. Podle § 17 písm. c/ zákona č. 42/1992 Sb. jde při vneseném majetku právními předchůdci žalobců ve výši 1.059.823,- Kč o částku 374.190,- Kč, tedy 124.730,- Kč pro žalobkyni a)                a 62.365,- Kč pro každého z dalších žalobců. Za této situace je výsledný majetkový podíl všech žalobců (ve smyslu § 17 písmen a/ a c/ zákona č. 42/1992 Sb.) představován částkou 727.426,- Kč, tj. 242.475,- Kč pro žalobkyni a) a 121.238,- Kč pro každého z dalších žalobců. Odvolací soud – s odkazem na ustanovení § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) – rovněž dovodil, že žalobcům přísluší úrok z prodlení ve výši přisouzené soudem prvního stupně. V této souvislosti rovněž dovodil, že splatnost majetkového podílu nenastává bez dalšího uplynutím sedmi let od schválení transformačního projektu; podle odvolacího soudu uplynutí této doby (doby podle § 13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb.) zakládá jen nárok na výplatu, pro jejíž splatnost je však zapotřebí, aby věřitel o zaplacení požádal (§ 563 obč. zák.). Poté konstatoval, že „i když v této věci byl nárok žalobců soudně uplatněn zjevně předčasně, existující řízení, v němž se žalobci zaplacení domáhali, však po uplynutí sedmi let od schválení transformačního projektu jako faktická výzva k zaplacení působí“. Proti rozsudku odvolacího soudu (jeho potvrzujícímu výroku ve věci samé) podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o.s.ř.). Za zásadně právně významnou pokládala otázku, „zda je možno žalobce upřednostnit před ostatními oprávněnými osobami, totiž členy zemědělského družstva, kterým byl v souladu  se zákonem o zemědělském družstevnictví č. 162/1990 Sb. vypočten jejich majetkový podíl“. V této souvislosti vyjádřila přesvědčení, že se tak stalo „v rámci zákonné procedury, která se celá uskutečnila do 24. 6. 1991, kdy nabyl účinnosti zákon o půdě č. 229/1991 Sb.“. Podle názoru žalované proto nelze dovodit, že „tyto majetkové podíly nemohou být odečteny od čistého jmění družstva určeného k rozdělení v rámci transformace v roce 1992“; za této situace „není opodstatněný základ žalobního návrhu směřující vůči žalované, neboť žalovaná stanovila podíly podle zákona č. 162/1990 Sb. zcela v souladu s tímto zákonem, tedy nestanovila je nově až po přijetí transformačního zákona“. Dále v této souvislosti namítla, že odvolací soud při rozhodování zcela opomenul ustanovení § 2