26 Cdo 4981/2015 — Nejvyšší soud

26 Cdo 4981/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 5. 2016 Spisová značka:26 Cdo 4981/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.4981.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Uznání dluhu Transformace družstev Dotčené předpisy:§ 558 obč. zák. § 7 odst. 4 předpisu č. 42/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 8. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 4981/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně M. K., P., zastoupené JUDr. Milanem Jebavým, advokátem se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Italská 1274/8, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Hřivice, se sídlem v Hřivicích 23, IČO: 00121347, zastoupenému JUDr. Karlem Davidem, advokátem se sídlem v Lounech, Sladkovského 1640, o zaplacení částky 278.605,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 14 C 381/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. ledna 2015, č. j. 10 Co 81/2011-353, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. ledna 2015, č. j. 10 Co 81/2011-353, se mění takto: Rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 1. října 2010, č. j. 14 C 381/2002-241, se v části výroku II., jímž byla zamítnuta žaloba také ohledně částky 69.128,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. ledna 2000 do zaplacení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 69.128,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. ledna 2000 do zaplacení. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 145.894,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 45.174,- Kč k rukám JUDr. Milana Jebavého, advokáta se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Italská 1274/8, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Lounech na nákladech odvolacího řízení částku 10.600,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.200,- Kč k rukám JUDr. Milana Jebavého, advokáta se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Italská 1274/8, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 422.778,- Kč s příslušenstvím (v podobě úroků z prodlení) z titulu majetkového podílu z transformace žalovaného zemědělského družstva. Okresní soud v Lounech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. května 2005, č. j. 14 C 381/2002-124, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 144.173,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. ledna 2000 do zaplacení (výrok I.), co do částky 278.605,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. ledna 2000 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.). K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 10 Co 800/2005-153, citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil v napadeném vyhovujícím výroku I. ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 10 % úrok z prodlení z částky 144.173,- Kč od 1. ledna 2000 do zaplacení a dále ve výrocích II. a III. a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Následně soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. října 2010, č. j. 14 C 381/2002-241 (poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 23. října 2008, č. j. 14 C 381/2002-218, ve znění usnesení ze dne 21. ledna 2009, č. j. 14 C 381/2002-217, byl k odvolání žalobkyně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 10 % úrok z prodlení z částky 144.173,- Kč od 17. července 2005 do 10. srpna 2005 (výrok I.), žalobu ohledně zaplacení částky 278.605,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. ledna 2000 do zaplacení a ohledně 10 % úroku z prodlení z částky 144.173,- Kč od 1. ledna 2000 do 16. července 2005 zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.). K odvolání obou účastníků řízení odvolací soud rozsudkem ze dne 20. listopadu 2013, č. j. 10 Co 81/2011-287, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadeném nákladovém výroku tak, že žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení; jinak ho v napadené části (v zamítavém výroku II.) potvrdil a rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozsudkem ze dne 13. srpna 2014, č. j. 26 Cdo 2440/2014-344, rozsudek odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 1. října 2010, č. j. 14 C 381/2002-241, v zamítavém výroku II. ohledně částky 278.605,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. ledna 2000 do zaplacení, a v nákladových výrocích, zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Poté odvolací soud rozsudkem ze dne 26. ledna 2015, č. j. 10 Co 81/2011-353, změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 1. října 2010, č. j. 14 C 381/2002-241, v zamítavém výroku II. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 209.477,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. ledna 2000 do zaplacení a zamítl žalobu co do částky 69.128,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. ledna 2000 do zaplacení; zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. Z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav. Transformační projekt žalovaného schválený dne 21. listopadu 1992 byl doručen Krajskému soudu v Ústí nad Labem – obchodnímu rejstříku včetně sjetiny oprávněných osob, přičemž majetkový podíl žalobkyně je v něm vyčíslen částkou 422.778,- Kč. Přílohou transformačního projektu je rovněž (další) výpočet jejího majetkového podílu tentokrát stanovený částkou 144.173,- Kč. Žalobkyně nebyla členkou družstva před transformací a nevstoupila ani do transformovaného družstva. Okresní pozemkový úřad Okresního úřadu v Lounech rozhodnutím ze dne 24. září 1992, které nabylo právní moci dne 23. října 1992, schválil dohodu účastníků, podle níž byly žalobkyni jako oprávněné osobě podle zákona č. 229/1991 Sb., v tehdejším znění (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“), vydány tam označené nemovitosti v rozsahu jedné ideální poloviny, mimo jiných i stavební parcela č. 10/1 v obci S. zastavená hospodářskými budovami. Žalobkyně doručila žalovanému znalecký posudek z 21. ledna 1993 týkající se náhrady za znehodnocenou nemovitost v k. ú. S. na stavební parcele č. 10/1 a žalovaný na něj reagoval dopisem ze dne 17. února 1993 tak, že „uznává nárok na znehodnocení budov ve výši 209.477,- Kč, takže její majetkový podíl v družstvu se zvyšuje na 422.778,- Kč“. Ohledně výše majetkového podílu žalobkyně tedy byly předloženy dvě listiny, první ze dne 30. listopadu 1992 znějící na částku 144.173,- Kč a druhá datovaná týmž dnem, v níž je majetkový podíl žalobkyně vyčíslen částkou 422.778,- Kč. Rozdíl mezi uvedenými částkami je představován jednak částkou 209.477,- Kč z titulu náhrady za znehodnocenou nemovitost v obci S. a jednak částkou 69.128,- Kč (30 % podle hodnoty ostatního majetku podle § 17 písm. c/ zákona č. 42/1992 Sb., v tehdy účinném znění – dále jen „zákon č. 42/1992 Sb.“). V průběhu řízení žalovaný zaplatil žalobkyni částku 144.173,- Kč. Na uvedeném skutkovém základě odvolací soud především dovodil, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle § 14 písm. b/ zákona č. 42/1992 Sb., přičemž náleží do skupiny oprávněných osob podle § 15 písm. c/ zákona č. 42/1992 Sb. V důsledku vázanosti právním názorem dovolacího soudu dospěl k závěru, že dopis žalovaného ze dne 17. února 1993 lze pokládat za uznání dluhu ve smyslu § 558 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“), avšak jen ohledně částky 209.477,- Kč za znehodnocené nemovitosti. Konstatoval, že – z důvodů tam rozvedených – není tento nárok promlčen. Proto žalobě co do této částky s příslušenstvím vyhověl a ohledně částky 69.128,- Kč s příslušenstvím (z titulu 30 % podle hodnoty ostatního majetku podle § 17 písm. c/ zákona č. 42/1992 Sb.) ji zamítl, neboť dospěl k závěru, že této částky se uznávací prohlášení netýká a navíc navýšení transformačního (správně majetkového) podílu za znehodnocené nemovitosti, které mělo za důsledek navýšení podle hodnoty ostatního majetku, nastalo až po schválení transformačního projektu a ukončení transformace.  Proti citovanému rozsudku, pokud jím byla zamítnuta žaloba ohledně částky 69.128,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. ledna 2000 do zaplacení, podala žalobkyně (dovolatelka) dovolání. Jeho přípustnost opřela o ustanovení § 237 o. s. ř. s odůvodněním,