27 Cdo 1292/2024 — Nejvyšší soud

27 Cdo 1292/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 5. 2025 Spisová značka:27 Cdo 1292/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:27.CDO.1292.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Překážka věci rozsouzené (res iudicata) Usnesení členské schůze (neplatnost) [ Družstvo ] Dotčené předpisy:§ 663 odst. 1 předpisu č. 90/2012 Sb. § 159a o. s. ř. § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:20. 5. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 28.07.2025IV.ÚS 2187/25 Josef Baxa Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 1292/2024-475 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele Petra Hejtmana, bytem v Hněvotíně 131, PSČ 783 47, zastoupeného Mgr. Markem Svojanovským, advokátem, se sídlem v Laškově, Dvorek 16, PSČ 798 57, za účasti KOVO DRUŽSTVA Olomouc, se sídlem v Hlubočkách, Dukelských hrdinů 29, PSČ 783 61, identifikační číslo osoby 00031186, zastoupeného Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 441/14, PSČ 779 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 122/2015, o dovolání KOVO DRUŽSTVA Olomouc proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2023, č. j. 8 Cmo 123/2018-443, takto: I. Dovolání se odmítá. II. KOVO DRUŽSTVO Olomouc je povinno zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: [1] Návrhem na zahájení řízení doručeným Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci dne 24. 8. 2015 se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze KOVO DRUŽSTVA Olomouc (dále též jen „družstvo“) ze dne 22. 7. 2015, kterým byla zvolena Ing. Vladimíra Peřinová, narozená XY, předsedkyní družstva, kterým byl zvolen Roman Peřina, narozený XY, místopředsedou družstva, kterým byl odvolán Ing. Josef Peřina, narozený XY, z funkce předsedy družstva a kterým byl navrhovatel odvolán z funkce místopředsedy družstva (dále též jen „usnesení členské schůze“). [2] Navrhovatel tvrdí, že o přijetí těchto usnesení členské schůze nebyl informován a dozvěděl se o nich až ze zápisu v obchodním rejstříku. Ačkoliv byl členem družstva, nebyl na členskou schůzi pozván. Přitom disponoval 6 hlasy, zatímco členové účastnící se členské schůze, Roman Peřina a Ing. Vladimíra Peřinová, disponovali pouze 5 hlasy. Navíc Ing. Vladimíře Peřinové skončil na základě výpovědi ze dne 15. 4. 2014 pracovní poměr, jenž je podle čl. 14 odst. 1 stanov družstva předpokladem pro členství v družstvu, a toto členství je zase ve smyslu čl. 21 odst. 1 stanov družstva předpokladem pro členství v orgánu družstva. [3] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 11. 4. 2018, č. j. 30 Cm 122/2015-270, „určil“ neplatnost usnesení členské schůze (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [4] Vrchní soud v Olomouci k odvolání družstva v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [5] Jde přitom již o třetí rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Zamítavé usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 3. 2016, č. j. 30 Cm 122/2015-90, Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 12. 10. 2016, č. j. 8 Cmo 188/2016-120, potvrdil. Nejvyšší soud k dovolání navrhovatele usnesením ze dne 28. 2. 2018, č. j. 27 Cdo 1254/2017-157, tato rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vyhovující usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 4. 2018, č. j. 30 Cm 122/2015-270, změnil Vrchní soud v Olomouci k odvolání družstva usnesením ze dne 2. 1. 2019, č. j. 8 Cmo 123/2018-313, tak, že návrh opětovně zamítl. Nejvyšší soud k dovolání navrhovatele usnesením ze dne 26. 1. 2021, č. j. 27 Cdo 940/2019-337, zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [6] Odvolací soud dospěl (ve shodě se soudem prvního stupně) na základě rozsudku pro uznání Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 6. 2015, č. j. 11 C 137/2015-66 (dále též jen „rozsudek pro uznání“), proti němuž podaná žaloba pro zmatečnost byla zamítnuta usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 3. 2022, č. j. 11 C 137/2015-362, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2023, č. j. 16 Co 159/2022-403, jež nabylo právní moci dne 17. 7. 2023, k závěru, podle něhož byl navrhovatel ke dni konání členské schůze členem družstva. Nebyla-li mu zaslána pozvánka na členskou schůzi, došlo tím k porušení zákona a stanov a usnesení členské schůze je neplatné. [7] Proti (v záhlaví označenému) usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [8] Prostřednictvím dovolacích otázek dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně vycházel z rozsudku pro uznání, kterým soud uložil dovolateli povinnost přidělovat navrhovateli práci, neboť byl v pracovněprávním vztahu k družstvu, a tudíž jeho členem. [9] Vycházeje z rozsudku pro uznání odvolací soud – podle názoru dovolatele nesprávně – neposuzoval členství navrhovatele v družstvu jako předběžnou otázku v tomto řízení. Podle dovolatele totiž nebyla rozsudkem pro uznání vyřešena otázka členství navrhovatele v družstvu, nýbrž toliko otázka trvání jeho pracovního poměru v družstvu. [10] Tyto námitky dovolatele však přípustnost dovolání založit nemohou, neboť odvolací soud posoudil otázku překážky věci rozsouzené v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, citovanou již v předchozích kasačních rozhodnutích Nejvyššího soudu v této věci, z níž se (mimo jiné) podává, že: 1) Je-li rozhodnutím o věci samé (jeho výrokem) ve sporu o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva, zcela vypořádán právní vztah založený ve sporu o plnění na řešení předběžné otázky (řešení přijaté v takovém sporu vyčerpalo beze zbytku obsah předběžné otázky, ze které již /proto/ nemohou vzejít další spory o splnění povinnosti mezi týmiž účastníky), pak následnému sporu o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem, jímž má být výrokem soudního rozhodnutí znovu posouzena stejná předběžná otázka, již brání překážka věci rozsouzené (res iudicata). 2) Typickým příkladem sporu o splnění povinnosti, jehož výsledek brání (s přihlédnutím k ustanovení § 159a odst. 1, 4 a 5 o. s. ř. ve spojení s § 104 odst. 1 věty první o. s. ř.) projednání následného sporu o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je např. spor o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, kde pravomocné soudní rozhodnutí, jímž soud (výrokem rozhodnutí) takové výpovědi přivolil (nebo žalobu naopak zamítl) brání pozdějšímu projednání sporu o určení (ne)platnosti takové výpovědi z nájmu bytu. Obdobně platí, že tam, kde soud vydá směnečný platební rozkaz (jímž přizná požadované plnění ze směnky), nelze po právní moci takového rozhodnutí již vést spor o určení neplatnosti směnky, podle které byl směnečný platební rozkaz vydán. Stejně tak platí, že tam, kde soud svým rozhodnutím přiznal žalobci pravomocně požadované peněžité plnění, již nelze následně vést spor o určení, že takto přiznaná pohledávka není pohledávkou pravou nebo že jde o pohledávku v jiné výši. Výrok pravomocného soudního rozhodnutí ve sporu o splnění povinnosti je v těchto případech překážkou bránící vedení popsaných „určovacích“ sporů (jde o res iudicata). 3) Výjimku představuje situace, kde spor o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, slouží jako „nutný“ podklad pro změnu zápisu věcného práva k majetku v příslušném veřejném seznamu, netvoří pravomocné soudní rozhodnutí ve sporu o plody, užitky a požitky z takového majetku nebo ve sporu o vyklizení takového majetku, (jde-li o nemovitost) překážku věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata) pro následný spor o určení, zda tu právní vztah nebo právo k majetku je či není. 4) Soud nemůže při posouzení právního vztahu účastníků vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, neboť je vázán výrokem rozhodnutí, jímž bylo pravomocně rozhodnuto o nároku na plnění. Otázku existence téhož ná