27 Cdo 1368/2024 — Nejvyšší soud

27 Cdo 1368/2024 citace  Právní věta:Primární právo Evropské unie je přímo a přednostně aplikovatelné za předpokladu, že z něj lze (výkladem) seznat jasné a bezpodmínečné pravidlo (právní normu unijního práva). Orgán členského státu je primárně povinen vykládat vnitrostátní právo v co možná největším rozsahu v souladu s požadavky unijního práva. Není-li to možné, má povinnost zajistit plný účinek unijního práva tak, že na základě své vlastní pravomoci podle potřeby upustí od použití jakéhokoli odporujícího ustanovení vnitrostátních právních předpisů, i když je pozdějšího data, aniž musí nejprve žádat o jeho odstranění legislativní cestou nebo jakýmkoliv jiným ústavním postupem či na toto odstranění čekat. Články 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie obsahují jasná a bezpodmínečná pravidla, přiznávající jednotlivcům tam vymezená práva tyto články jsou přímo a přednostně aplikovatelné v případech, kdy orgány členských států uplatňují právo Evropské unie. Jsou-li podle § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, údaje o skutečných majitelích zapsané v evidenci skutečných majitelů přístupné komukoliv, brání články 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie aplikaci těch ustanovení vnitrostátního práva, která vynucují splnění povinnosti evidující osoby podle § 9 odst. 1 zákona. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 8. 2025 Spisová značka:27 Cdo 1368/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:27.CDO.1368.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Výklad právních předpisů (výklad právních norem) Dotčené předpisy:§ 2 písm. l) předpisu č. 37/2021 Sb. § 9 odst. 1 předpisu č. 37/2021 Sb. § 14 odst. 1 předpisu č. 37/2021 Sb. § 44 odst. 1 předpisu č. 37/2021 Sb. čl. 30 odst. 5 pododst. 1 směrnice 2015/849/EU čl. 30 odst. 5 pododst. 2 směrnice 2015/849/EU čl. 1 bod 15 směrnice 2018/843/EU čl. 74 směrnice 2024/1640/EU Kategorie rozhodnutí:A EU Zveřejněno na webu:27. 8. 2025 Publikováno ve sbírce pod číslem:33 / 2026 Anotace:Soud prvního stupně rozhodl o nesrovnalosti v evidenci skutečných majitelů u evidující osoby spočívající v tom, že v evidenci skutečných majitelů nejsou zapsány žádné údaje. Jako den vzniku nesrovnalosti uvedl 1. 6. 2021. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že Městský soud v Praze vyzval evidující osobu k odstranění nesrovnalosti v evidenci skutečných majitelů ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení tak, že podá návrh na zápis skutečného majitele do evidence skutečných majitelů. Evidující osoba však nesrovnalost v určené lhůtě neodstranila. Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 14. 6. 2023 zahájil řízení o nesrovnalosti a opětovně uložil evidující osobě, aby odstranila nesrovnalost, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení. Z výpisu platných údajů z evidence skutečných majitelů pro evidující osobu aktuálního ke dni rozhodnutí vyplývá, že evidující osoba nemá zapsaného skutečného majitele. Soud prvního stupně uzavřel, že nesrovnalost ve smyslu § 2 písm. l) zákona č. 37/2021 Sb. (dále jen „ZESM“), je dána a odstraněna nebyla. Jako den vzniku nesrovnalosti stanovil soud den nabytí účinnosti zákona o evidenci skutečných majitelů, tj. 1. 6. 2021. Soud prvního stupně si byl vědom rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 22. 11. 2022, ve spojených věcech C-37/20, WM a Luxembourg Business Registers, a C-601/20, Sovim SA a Luxembourg Business Registers (dále jen „rozsudek ve věcech WM a Sovim“), ve kterém Soudní dvůr rozhodl, že článek 1 bodu 15 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843, ze dne 30. 5. 2018 (dále „změnová AML směrnice“), je neplatný v rozsahu, v němž byl tímto ustanovením změněn článek 30 odst. 5 první pododstavec písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849, ze dne 20. 5. 2015 (dále „AML směrnice“), v tom smyslu, že v souladu s jeho pozměněným zněním musí členské státy zajistit, aby informace o skutečných majitelích společností a jiných právnických osob zapsaných v rejstříku na jejich území byly vždy k dispozici jakékoli osobě z široké veřejnosti. Soud prvního stupně uzavřel, že uvedeným rozsudkem Soudního dvora nedošlo ke změně české právní úpravy, neboť směrnice musí být transponovány do právních řádů jednotlivých členských států, přičemž zákon o evidenci skutečných majitelů je implementací AML směrnice a změnové AML směrnice. Odvolací soud k odvolání evidující osoby potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud uzavřel, že z výpisu platných údajů z evidence skutečných majitelů pro evidující osobu aktuálního ke dni rozhodnutí stále vyplývá, že evidující osoba nemá zapsaného skutečného majitele. Evidující osoba tudíž nesplnila svoji zákonnou povinnost a nesrovnalost v zápisu podle § 2 písm. l) ZESM stále existuje. Zákon o evidenci skutečných majitelů je transpozicí AML směrnice a změnové AML směrnice, čímž Česká republika splnila svou povinnost k přijetí odpovídající úpravy předmětné evidence. Podle odvolacího soudu Soudní dvůr rozsudkem ve věcech WM a Sovim zasáhl toliko do změnové AML směrnice o zpřístupnění informací o skutečných majitelích široké veřejnosti, nikoliv do na ni navazujících národních právních úprav. Proti usnesení odvolacího soudu podala evidující osoba dovolání k Nejvyššímu soudu, který se zabýval posouzením existence nesrovnalosti podle § 2 písm. l) ZESM. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 1368/2024-56 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci evidující osoby BPN s. r. o., se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 27211843, zastoupené Mgr. Janem Martynkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, PSČ 186 00, o nesrovnalosti v evidenci skutečných majitelů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 138/2023, o dovolání evidující osoby proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2024, č. j. 7 Cmo 170/2023-23, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2024, č. j. 7 Cmo 170/2023-23, se mění takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2023, č. j. 71 Cm 138/2023-10, se mění tak, že se řízení zastavuje. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 7. 2023, č. j. 71 Cm 138/2023-10, rozhodl o nesrovnalosti v evidenci skutečných majitelů u evidující osoby spočívající v tom, že v evidenci skutečných majitelů nejsou zapsány žádné údaje. Jako den vzniku nesrovnalosti uvedl 1. 6. 2021. [2] Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že: 1) Usnesením ze dne 25. 4. 2023, č. j. C 104802/RD30/MSPH, Fj 134931/2023/MSPH, vyzval Městský soud v Praze evidující osobu k odstranění nesrovnalosti v evidenci skutečných majitelů ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení tak, že podá návrh na zápis skutečného majitele do evidence skutečných majitelů. 2) Usnesení bylo doručeno evidující osobě do datové schránky dne 26. 4. 2023. Evidující osoba však nesrovnalost v určené lhůtě neodstranila. 3) Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 14. 6. 2023, č. j. 71 Cm 138/2023-2, zahájil řízení o nesrovnalosti a opětovně uložil evidující osobě, aby odstranila nesrovnalost v evidenci skutečných majitelů spočívající v tom, že v této evidenci není uveden žádný údaj, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení. 4) Z výpisu platných údajů z evidence skutečných majitelů pro evidující osobu aktuálního ke dni rozhodnutí vyplývá, že evidující osoba nemá zapsaného skutečného majitele. 5) Jediným společníkem evidující osoby je společnost HIGHINVEST a. s., identifikační číslo osoby 27093450, která rovněž nemá zapsaného skutečného majitele v evidenci skutečných majitelů. [3] Na výše uvedeném základě soud prvního stupně uzavřel, že „nesrovnalost ve smyslu § 2 písm. l) zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů (dále též jen ‚ZESM‘), je dána a odstraněna nebyla“. Jako den vzniku nesrovnalosti stanovil soud den nabytí účinnosti zákona o evidenci skutečných majitelů, tj. 1. 6. 2021. [4] Soud prvního stupně si byl vědom rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie (dále též jen „Soudní dvůr“) ze dne 22. 11. 2022, ve spojených věcech C-37/20, WM a Luxembourg Business Registers, a C-601/20, Sovim SA a Luxembourg Business Registers (dále též jen „rozsudek ve věcech WM a Sovim“), ve kterém Soudní dvůr rozhodl, že článek 1 bodu 15 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843, ze dne 30. 5. 2018, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849, o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, a směrnice 2009/138/ES a 2013/36/EU (dále též jen „změnová AML směrnice“), je neplatný v rozsahu, v němž byl tí