27 Cdo 1457/2018 — Nejvyšší soud

27 Cdo 1457/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2019 Spisová značka:27 Cdo 1457/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.1457.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1,2 o. s. ř. § 123 obch. zák. § 178 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 2. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 1457/2018-178 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně T., se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Petrou Walderovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Lazarská 1718/3, PSČ 110 00, proti žalovanému M. S., narozenému XY, bytem v XY zastoupenému JUDr. Dušanem Kuskem, advokátem, se sídlem v Šestajovicích, Komenského 28/35, PSČ 250 92, o zaplacení 735.181 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 ECm 3/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2017, č. j. 6 Cmo 131/2017-150, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 13.987,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně. Odůvodnění: [1] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 5. 2017, č. j. 47 ECm 3/2016-124, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 735.181 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. [2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [4] Dovoláním zpochybněný závěr, podle něhož dovolateli nesvědčila pohledávka za společností z titulu nerozděleného zisku za rok 2004, a dovolatel tudíž nebyl oprávněn vyplatit si v roce 2011 (těsně předtím, než převedl svůj podíl ve společnosti na druhého společníka) tento podíl na zisku (ponechat si peněžní prostředky vybrané z účtu a pokladny žalující společnosti), odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu k výkladu ustanovení § 123 a § 178 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. [5] Z té se podává, že právo na podíl na zisku vzniká společníku pouze tehdy, rozhodne-li valná hromada kapitálové společnosti (jediný společník při výkonu působnosti valné hromady) o rozdělení zisku na základě řádné (či mimořádné) účetní závěrky schválené valnou hromadou (jediným společníkem při výkonu působnosti valné hromady); srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4284/2007, a ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011 (uveřejněné pod čísly 80/2010 a 75/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4597/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3625/2017. [6] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady, jež mělo být učiněno dne 5. 1. 2005 dovolatelem předtím, než část svého podílu převedl na další osobu a než byla vyhotovena a schválena řádná účetní závěrka žalující společnosti za rok 2004, nezaložilo dovolateli právo na podíl na zisku společnosti za rok 2004. [7] Pouze na okraj pak Nejvyšší soud – s ohledem na argumentaci dovolatele, podle níž si byl oprávněn (jako jednatel společnosti) zaplatit (sobě jako věřiteli) i promlčenou pohledávku – poukazuje na závěry, jež k posouzení takového jednání člena statutárního orgánu (z pohledu péče řádného hospodáře) formuloval např. v rozsudku ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4276/2009, či v usnesení ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2974/2012, popř. (v obecné poloze) v rozsudku ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2724/2017. [8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). [9] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu. V Brně dne 27. 11. 2019 JUDr. Marek Doležal předseda senátu