27 Cdo 1526/2024 – Nejvyšší soud

ECLI: ECLI:CZ:NS:2025:27.CDO.1526.2024.1
Datum: 2025-07-29
Z rozhodnutí: Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Thunovská 192/27, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti …
27 Cdo 1526/2024-261 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Thunovská 192/27, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalované D. T., zastoupené Mgr. Blankou Baierovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, PSČ 110 00, o zaplacení 79.765,50 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2021, č. j. 70 Co 279/2021-111, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 70 Co 279/2021, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2023, č. j. 4 Co 72/2023-215, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2023, č. j. 4 Co 72/2023-215, jakož i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, č. j. 70 Co 279/2021-184, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Rozsudkem pro zmeškání ze dne 28. 1. 2021, č. j. 16 C 380/2020-66, Obvodní soud pro Prahu 5 částečně zastavil řízení (I. výrok), uložil žalované zaplatit žalobkyni 79.765,50 Kč s příslušenstvím (II. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. [2] Usnesením ze dne 1. 4. 2021, č. j. 16 C 380/2020-73, Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl návrh žalované na zrušení rozsudku pro zmeškání. Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání, které Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 13. 5. 2021, č. j. 16 C 380/2020-79, pro opožděnost odmítl. [3] Usnesením ze dne 13. 8. 2021, č. j. 70 Co 279/2021-111, Městský soud v Praze k odvolání žalované potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 5. 2021, č. j. 16 C 380/2020-79 (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [4] Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2021, č. j. 70 Co 279/2021-111, podala žalovaná žalobu pro zmatečnost, kterou Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 6. 4. 2022, č. j. 16 C 380/2020-146, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Usnesením ze dne 27. 9. 2022, č. j. 70 Co 263/2022-165, Městský soud v Praze k odvolání žalované usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 4. 2022, č. j. 16 C 380/2020-146, zrušil a věc postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu „věcně“ příslušnému. [5] Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 1. 2023, č. j. 70 Co 279/2021-184, zamítl žalobu pro zmatečnost (výrok I.), zamítl návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku pro zmeškání (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Dospěl přitom k závěru, podle něhož žalovaná přes výzvu nepředložila soudu obálku, v níž jí bylo doručováno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 4. 2021, č. j. 16 C 380/2020-73, a která jí byla provozovatelem poštovních služeb v souladu s § 50 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), vhozena do schránky, ačkoli tvrdila, že na této obálce nebylo vyznačeno datum vhození písemnosti do schránky. Vyšel-li proto odvolací soud, který rozhodoval o odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 5. 2021, č. j. 16 C 380/2020-79, z doručenky založené na čísle listu 73, jež je veřejnou listinou, a uzavřel-li, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 4. 2021, č. j. 16 C 380/2020-73, bylo žalované doručeno dne 16. 4. 2021, a proto odvolání podané k poštovní přepravě až dne 11. 5. 2021 bylo opožděné, je tento jeho závěr „po skutkové i právní stránce“ v souladu se zákonem. [6] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 10. 2023, č. j. 4 Co 72/2023-215, k odvolání žalované potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož „žalovaná neprokázala, že jí zásilka byla vhozena do její schránky později než na ní uvedeného dne, a pokud podala odvolání proti usnesení obvodního soudu v řízení nalézacím až dne 11. 5. 2021, tedy po zákonné lhůtě, pak tento soud v řízení nalézacím postupoval správně, když odvolání pro opožděnost odmítl a k jí podanému odvolání Městský soud v Praze toto usnesení potvrdil“. II. Dovolání [7] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., majíc za to, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky doručování podle § 50 o. s. ř., kterou odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu. [8] Soudy obou stupňů se podle dovolatelky dostatečně nezabývaly jejími námitkami stran doručování, ačkoli dovolatelka do spisu založila obálku, v níž jí bylo doručováno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 4. 2021, č. j. 16 C 380/2020-73, a na níž v rozporu s § 50 odst. 1 o. s. ř. „nebylo vyznačeno datum vhození písemnosti do schránky, naopak zde byla uvedena lhůta 14. 5.“. [9] Odkazujíc na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3026/20, dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu s těmito závěry při posuzování, zda došlo k řádnému doručení písemnosti, neuplatnil materiální přístup, pro který je podstatné, že se adresát mohl s obsahem doručované písemnosti seznámit. [10] Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. III. Přípustnost dovolání [11] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. [12] Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky procesního práva týkající se výkladu § 50 odst. 1 o. s. ř., která v judikatuře dovolacího soudu dosud nebyla v popsaných souvislostech řešena. IV. Důvodnost dovolání [13] Podle § 50 odst. 1 o. s. ř. nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti. [14] Při doručování jiné písemnosti než určené do vlastních rukou umožňuje zákon doručení i v případě, že doručující orgán adresáta písemnosti na adrese pro doručování nezastihne. V takovém případě postačí, vhodí-li doručující orgán písemnost do adresátem užívané schránky. Doručující orgán přitom musí datum vhození písemnosti do schránky vyznačit jak na doručence, kterou následně vrátí soudu, tak i na obálce, do níž je doručovaná písemnost vložena a kterou vhodí do schránky. [15] Smyslem a účelem zákonného požadavku na vyznačení data vhození na doručence a na písemnosti je informování soudu (vyznačením data na doručence) a adresáta písemnosti (vyznačením data na obálce, do níž je písemnost vložena) o tom, jakým dnem se považuje písemnost za doručenou jejímu adresátovi. Tato informace je nezbytná zejména k tomu, aby soud i doručujícím orgánem nezastižený adresát písemnosti věděli, odkdy počíná adresátovi písemnosti běžet lhůta pro podání opravného prostředku proti doručovanému rozhodnutí (§ 204 odst. 1, § 234 odst. 1 a § 240 odst. 1 o. s. ř.), popř. kdy se doručované usnesení stává vykonatelným (§ 171 o. s. ř.), anebo kdy nabývá právní moci (§ 159 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.). [16] S ohledem na popsaný smysl a účel zákonného požadavku na vyznačení data vhození na písemnosti není možné považovat písemnost za doručenou dnem jejího vhození do schránky, není-li na ní doručujícím orgánem vyznačeno datum vhození. [17] V usnesení ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 489/2005, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěry, podle nichž: 1) Žaloba pro zmatečnost podaná podle § 229 odst. 4 o. s. ř. je právním prostředkem ke zrušení usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo zastaveno odvolací řízení. I když to zákon (na rozdíl od zmatečností podle § 229 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř.) výslovně neuvádí, ze znění § 229 odst. 4 o. s. ř. bez pochybností vyplývá, že důvodem žaloby (zmatečností) v těchto případech je skutkově nebo právně chybný, a tedy v rozporu se zákonem učiněný, závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno. Skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že byly splněny zákonem stanovené předpoklady pro odmítnutí odvolání nebo pro zastavení odvolacího řízení, tu představuje porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, a tedy důvod ke zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu. 2) Žaloba pro zmatečnost je opravným prostředkem, který směřuje k tomu, aby zjištěná zmatečnost byla odstraněna a aby tímto způsobem byla zjednána náprava v procesněprávních vztazích účastníků řízení. Je-li důvodem žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. skutkově nebo právně chybný závěr odvolacího soudu o tom, že byly splněny zákonem stanovené předpoklady pro odmítnutí odvolání nebo pro zastavení odvolacího řízení, pak tu zákon nemá na mysli pouhé

Citovaná ustanovení

§ 167 (99/1963 Sb.)§ 171 (99/1963 Sb.)§ 226 (99/1963 Sb.)§ 229 (99/1963 Sb.)§ 237 (99/1963 Sb.)§ 240 (99/1963 Sb.)§ 241 (99/1963 Sb.)§ 241a (99/1963 Sb.)§ 243e (99/1963 Sb.)§ 50 (99/1963 Sb.)