27 Cdo 1614/2025 — Nejvyšší soud

27 Cdo 1614/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 2. 2026 Spisová značka:27 Cdo 1614/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:27.CDO.1614.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Spolek (o. z.) [ Korporace (o. z.) ] Rozhodčí řízení Dotčené předpisy:§ 265 o. z. § 267 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:26. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 1614/2025-127 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele Z. K., zastoupeného Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, za účasti Fotbalové asociace České republiky, se sídlem v Praze 6, Atletická 2474/8, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 00406741, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 67 Cm 18/2022, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2025, č. j. 2 Cmo 138/2024-99, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatel je povinen zaplatit Fotbalové asociaci České republiky na náhradu nákladů dovolacího řízení 7.344,70 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 6. 2024, č. j. 67 Cm 18/2022-80, zamítl „návrh na určení“, že rozhodnutí odvolací komise Fotbalové asociace České republiky (dále též jen „spolek“) ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. OK 01/2022, je neplatné (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). 2. Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok druhý). 3. Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, kdy usnesením ze dne 9. 1. 2024, č. j. 2 Cmo 85/2023-68, Vrchní soud v Praze zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2023, č. j. 67 Cm 18/2022-52, a vrátil mu věc k dalšímu řízení. 4. Odvolací soud, resp. soud prvního stupně, posuzujíce návrh na zahájení řízení podle § 258 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.”), dospěly shodně k závěru, podle něhož rozhodnutí odvolací komise spolku je v souladu se zákonem a stanovami spolku, neboť navrhovatelem zpochybněný skutkový závěr odvolací komise odpovídá pravidlům logického uvažování a provedeným důkazům, přičemž odvolací komise postupovala v souladu s disciplinárním řádem „jak po stránce hmotněprávní tak procesní“. 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako zjevně bezdůvodné. 6. Učinil tak proto, že vyřešení dovolatelem předkládaných otázek týkajících se posouzení podání dovolatele ze dne 19. 10. 2022 a použití záznamů pořízených orgány činnými v trestním řízení v rámci řízení před orgány spolku nemůže mít žádný vliv na výsledek řízení. 7. Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že odvolací komise spolku, jež má podle stanov a disciplinárního řádu spolku „rozhodovat o porušení vnitřních předpisů schválených jejími příslušnými orgány, jakož i rozhodovat o druhu a výši trestu za takové porušení“, tj. rozhodovat sporné záležitosti náležející do spolkové samosprávy v rozsahu určeném stanovami (§ 265 o. z.), po materiální stránce je (musí být) rozhodčí komisí ve smyslu § 265 o. z. 8. V usnesení ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3737/2021, uveřejněném pod číslem 4/2024 Sb. rozh. obč., Nejvyšší soud vysvětlil, že řízení před rozhodčí komisí spolku je jedním z „druhů“ rozhodčího řízení, čemuž odpovídá i systematika právní úpravy (§ 267 o. z.). Vady rozhodnutí rozhodčí komise se proto nepřezkoumávají v režimu § 258 a násl. o. z. (jako je tomu u rozhodnutí jiných orgánů spolku), nýbrž – jak se podává z § 267 o. z. ve spojení s § 40e zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „z. r. ř.“), – v řízení o zrušení rozhodčího nálezu soudem, popř. v řízení o návrhu na zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí ve smyslu § 31 až 35 z. r. ř. 9. Rozhodčí nález vydaný rozhodčí komisí spolku soud na návrh strany zruší pouze tehdy, jestliže a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému, g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení (§ 31 z. r. ř.), anebo v případě, že komise rozhodovala spor ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem (§ 40j odst. 1 z. r. ř.). 10. Z uvedeného vyplývá, že v řízení o zrušení rozhodčího nálezu rozhodčí komise spolku nepřísluší soudu posuzovat soulad rozhodčího nálezu se zákonem či stanovami spolku. Proto, přezkoumával-li odvolací soud platnost rozhodnutí odvolací komise spolku, jež má povahu rozhodčího nálezu, v režimu řízení podle § 258 a násl. o. z., poskytl dovolateli vyšší míru právní ochrany, než mu podle zákona náleží. 11. Otázkami otevřenými v dovolání dovolatel zpochybňuje právě (pouze) soulad napadeného rozhodnutí odvolací komise spolku se zákonem, resp. se stanovami spolku, aniž by namítal jakýkoli ze zákonem uvedených důvodů umožňujících soudu rozhodčí nález zrušit (odstranit). Vyřešení těchto otázek proto nemůže mít vliv na (ve výsledku správný) závěr odvolacího soudu, podle něhož napadené rozhodnutí odvolací komise spolku nelze soudním rozhodnutím odstranit. 12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 18. 2. 2026 JUDr. Filip Cileček předseda senátu