27 Cdo 2293/2024 – Nejvyšší soud

27 Cdo 2293/2024-617 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce I. M, zastoupeného Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, proti žalované H. B., zastoupené Mgr. Pavlem Prokopem, advokátem, se sídlem v Brně, Česká 141/31, PSČ 602 00, o rozhodnutí, že žalovaná ručí za splnění povinnosti G. – C., s. r. o., a o zaplacení 4.000.000 Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 Cm 188/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2024, č. j. 4 Cmo 158/2023-586, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2024, č. j. 4 Cmo 158/2023-586, v té části prvního výroku, kterou potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, a ve druhém výroku, jakož i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 5. 2023, č. j. 34 Cm 188/2021-504, v té části výroku I., kterou zamítl žalobu o „určení“, že žalovaná ručí za splnění závazku G. – C., s. r. o. k vrácení zápůjčky a jejího příslušenství vyplývajícího ze smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 12. 2017 uzavřené mezi A. C., s. r. o. a G. – C., s. r. o. ve výši 5.265.465,08 Kč, a o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 4.000.000 Kč, a ve výroku II., se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení a) Návrh na zahájení řízení 1. Žalobce se žalobou podle § 68 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále též jen „z. o. k.“), podanou dne 21. 10. 2021 ke Krajskému soudu v Hradci Králové (po změně žaloby) domáhá, aby soud založil ručení žalované za dluh společnosti G. - C., s. r. o., identifikační číslo osoby XY (dále jen „společnost“), ve výši 5.265.465,08 Kč vzniklý z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 15. 12. 2017 mezi A. C., s. r. o. (dále jen „právní předchůdkyně žalobce“) jako původním věřitelem a společností jako vydlužitelem (dále jen „smlouva o zápůjčce“) a dále, aby uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 4.000.000 Kč. b) Řízení před soudem prvního stupně 2. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 5. 2023, č. j. 34 Cm 188/2021-504, zamítl žalobu „o určení“, že žalovaná ručí za splnění dluhu společnosti z titulu smlouvy o zápůjčce ve výši 7.000.000 Kč s příslušenstvím, a dále, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 4.000.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). 3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Žalovaná byla jednatelkou společnosti od 17. 5. 2016 do 18. 6. 2019, funkci druhého jednatele společnosti vykonával M. D., (dále jen „M. D.“). Před žalovanou vykonával funkci jednatele společnosti její bývalý manžel M. B., (dále jen „M. B.“). 2) Po dobu, kdy žalovaná byla jednatelkou společnosti, se na chodu společnosti nikterak nepodílela a veškeré povinnosti jednatele vykonával pouze M. D. 3) Společnost poskytla M. B. smlouvou „o půjčce“ částku přibližně 9.000.000 Kč (dále jen „zapůjčené finanční prostředky“). 4) M. B. byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 1. 2017, sp. zn. 4 T 1/2015, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2017, sp. zn. 3 To 11/2017, odsouzen podle § 240 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, k peněžitému trestu a trestu zákazu činnosti. 5) Společnost a právní předchůdkyně žalobce uzavřely smlouvu o zápůjčce. Právní předchůdkyně žalobce následně svou pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupila na žalobce. 6) Dne 21. 2. 2019 k dluhu společnosti ze smlouvy o zápůjčce přistoupili M. B. a M. D. 7) V řízení o pozůstalosti po M. B. žalobce přihlásil svou pohledávku ze smlouvy o zápůjčce a usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 8. 2022, č. j. 34 D 672/2020-1050, mu na tuto pohledávku byla odevzdána část čistého výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty ve výši 12.215.165,06 Kč. 8) Žalovaná byla z funkce jednatelky společnosti odvolána na valné hromadě konané 28. 6. 2019. 9) Společnost byla v úpadku od roku 2017. 10) Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2020, č. j. MSPH 92 INS 7807/2020-A-16, byl zjištěn úpadek společnosti a usnesením téhož soudu ze dne 1. 12. 2020, č. j. MSPH 92 INS 7807/2020-B-13, byl na majetek společnosti prohlášen konkurs. 11) Žalovaná má tři nezletilé děti, a sice AAAAA (pseudonym), BBBBB (pseudonym), a CCCCC (pseudonym),, které trpí poruchami autistického spektra, poruchami aktivity a pozornosti a vyžadují neustálou péči. Současně žalovaná vlastní nemovité věci zapsané na LV XY v katastrálním území a obci XY a na LV XY v katastrálním území XY. 4. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně nejprve uvedl, že žalovaná po M. B. nevymáhala zapůjčené finanční prostředky, čímž způsobila společnosti škodu, za jejíž náhradu by ručila podle § 159 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). Současně tím, že nikterak neodvracela hrozící úpadek společnosti, žalovaná naplnila skutkovou podstatu § 68 odst. 1 z. o. k. 5. Soud však uzavřel, že v projednávané věci by vyhovění žalobě bylo „v rozporu s dobrými mravy a vedlo by ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění“. Žalobce totiž v řízení o pozůstalosti po M. B. na žalovanou pohledávku (o výši jistiny 7.000.000 Kč) již obdržel 12.215.065 Kč. Žalobce se přitom nějak nesnažil pohledávku ze smlouvy o zápůjčce vymoci již dříve, aby její příslušenství dále nenarůstalo. Žalovaná oproti tomu pečuje o tři těžce nemocné děti a vlastní pouze byt v XY, ve kterém se svými dětmi bydlí, a nemovitost v XY, kterou „považuje za svůj skutečný domov“. 6. Vyhověl-li by za této situace žalobě, pouze by „sofistikovaným způsobem odůvodnil zjevnou nespravedlnost vůči žalované, u které byly zjištěny nepříznivé osobní a výdělkové poměry, zcela by rezignoval na ústavou mu svěřenou roli ochránce základních práv a svobod tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, a aby právo nebylo zneužíváno“, konstatoval soud. c) Odvolací řízení 7. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně zčásti (specifikované ve výroku tohoto rozhodnutí) potvrdil a ve zbývajícím rozsahu jej zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). 8. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, podle kterého byly naplněny předpoklady ručení žalované podle § 68 z. o. k. Podstata odvolacího řízení tak podle něj spočívala v posouzení, zda by založení ručení podle § 68 z. o. k. vedlo ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 9. Z výsledků dokazování se podle odvolacího soudu podávalo, že žalovaná musela „veškerý svůj čas“ věnovat péči o nemocné děti. Považoval proto za „uvěřitelné“, že žalovaná se jednatelkou společnosti stát nechtěla a stala se jí pouze kvůli naléhání M. B. Skutečnost, že podle dohody žalované a M. B. měl „péči o společnost“ vykonávat právě M. B., žalovanou podle názoru odvolacího soudu sice nezbavuje odpovědnosti, ale „jde o situaci lidsky pochopitelnou“. 10. Po žalované pak vzhledem k okolnostem není možné žádat, aby zvýšila svou výdělečnou činnost, a „každá změna v její situaci bude znamenat především destrukci životů nezletilých, když pro jejich zdravotní postižení je především příznačné, že se opravdu obtížně přizpůsobují jakýmkoliv změnám, zejména prostředí, v němž žijí“, konstatoval odvolací soud. 11. Odvolací soud proto poměřoval zásah do práv účastníků, kde „na jedné straně stojí matka tří nemocných dětí v obtížné životní a finanční situaci a na druhé straně věřitel, jemuž jistina i značná část příslušenství pohledávky byly uhrazeny“ a dospěl – stejně jako soud prvního stupně – k názoru, podle kterého by vyhovění žalobě (v jakémkoliv rozsahu) vedlo ke krutosti urážející obyčejné lidské cítění. 12. Zrušovací část výroku odvolací soud odůvodnil tím, že soud prvního stupně rozhodl nad rámec předmětu řízení, když nezohlednil, že část žaloby byla vzata zpět a řízení bylo v tomto rozsahu usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2022, č. j. 34 Cm 188/2021-277, zastaveno. II. Dovolání a vyjádření k němu 13. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, a to: 1) zda péči řádného hospodáře porušuje jednatel, který svou funkci vykonává pouze formálně, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 844/2018, či ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, 2) zda uráží lidské cítění, založí-li soud ručení podle § 68 z. o. k. členu statutárn