Nejvyšší soud 27 Cdo 2716/2024 – Žaloba pro zmatečnost

Povinný podal proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 7. 2021, č. j. 36 EXE 2090/2018-508, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2021, č. j. 14 Co 378/2021-606, dne 5. 6. 2023 žalobu pro zmatečnost.

Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 26. 1. 2024, č. j. 10 C 10/2023-143, řízení o žalobě pro zmatečnost ze dne 5. 6. 2023 zastavil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.)

Městský soud v Praze k odvolání povinného v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že projednání žaloby pro zmatečnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 7. 2021, č. j. 36 EXE 2090/2018-508, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2021, č. j. 14 Co 378/2021-606, brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť povinný podal žalobu pro zmatečnost opětovně poté, co jeho předchozí žalobu pro zmatečnost ze dne 11. 4. 2022 (směřující proti stejným rozhodnutím) zamítl Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 6. 9. 2023, č. j. 10 C 7/2023-139, které Městský soud v Praze potvrdil usnesením ze dne 21. 11. 2023, č. j. 62 Co 333/2023-162 (rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 11. 2023), pročež soud prvního stupně neměl jinou možnost než řízení dle § 159a odst. 4 ve spojení s § 104 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavit.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Dovolatel má za to, že dovolání je přípustné k řešení otázek procesního práva, a to:

První dovolací otázka dovolání přípustným nečiní, neboť na jejím vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Je tomu tak proto, že soudy nižších stupňů založily svá rozhodnutí toliko na tom, že rozhodnutí o (opětovné) žalobě pro zmatečnost brání překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae), nikoliv na posuzování důvodnosti dříve podané žaloby pro zmatečnost (jejíž zamítnutí považuje dovolatel za nesprávné).

Ve vztahu k druhé dovolatelem předestírané otázce je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v následujících závěrech:

Od těchto závěrů se soudy nižších stupňů nijak neodchýlily. Žalobami pro zmatečnost ze dne 11. 4. 2022 a ze dne 5. 6. 2023 povinný napadá stejná rozhodnutí (předmět těchto žalob pro zmatečnost je identický), pročež je dána i totožnost účastníků řízení, když v obou těchto řízeních vystupuje stejný povinný, jakož i stejná oprávněná. Jde-li o důvody žaloby pro zmatečnost ze dne 11. 4. 2022, tato byla podána z důvodů dle § 229 odst. 1 písm. b/ a g/ o. s. ř., v žalobě povinný označil rovněž důvody pod § 229 odst. 3 a 4 o. s. ř., a v řízení byla řešena také (ne)možnost aplikace § 29 z. ř. s. Žaloba ze dne 5. 6. 2023 je z hlediska nosných důvodů shodná, dovolatel nadto pouze obsáhle rozvádí, jakým způsobem je dle něj nutno vykládat § 29 z. ř. s. (přičemž se snaží zpochybnit závěr, na němž soudy svoje rozhodnutí založily, o tom, že dle § 254 odst. 2 o. s. ř. v rámci vykonávacího řízení lze podat žalobu pro zmatečnost pouze v případech taxativně vymezených dle § 229 odst. 4 o. s. ř.) Odlišnost daných žalob, co do žalobních petitů bez pochyb nemůže (oproti mínění dovolatele) založit to, že v případě žaloby ze dne 11. 4. 2022 dovolatel navrhuje „odstranění“ žalobou napadených rozhodnutí, zatímco v žalobě ze dne 5. 6. 2023 navrhuje jejich „zrušení“.

Přípustnost dovolání dále nezakládá ani třetí otázka (ne)přezkoumatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, když potud je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam Nejvyšší soud vysvětlil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele.

Dovoláním napadené rozhodnutí (potažmo rozhodnutí soudu prvního stupně) pak zjevně ani v intencích výše citovaných závěrů nepřezkoumatelné není. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně dostatečným způsobem vyložily, z jakého důvodu rozhodly o zastavení řízení dle § 104 o. s. ř. a § 159a odst. 4 o. s. ř., jakož i to, z jakých skutečností (skutkových okolností) v dané věci vycházely; nedostatek důvodů jim proto vytýkat nelze.

Rovněž výhrada dovolatele (čtvrtá dovolací otázka), jejímž prostřednictvím odvolacímu soudu vytýká, že nepřerušil odvolací řízení do rozhodnutí o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2023, č. j. 62 Co 333/2023-162, přípustnost dovolání nezakládá. Je tomu tak již proto, že v mezidobí Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1433/2024, dovolání povinného proti označenému rozhodnutí odmítl. Za tohoto stavu řešení dovoláním otevřené otázky postrádá jakýkoliv smysl (dovolání se stalo v tomto rozsahu bezpředmětným).

Nad rámec výše uvedeného a bez jakéhokoliv vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud poznamenává, že dovolatel by nemohl být s opětovně podanou žalobou pro zmatečnost úspěšný už jen s ohledem na její zjevnou opožděnost (srov. § 234 odst. 1 o. s. ř.).

Absence výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba pro zmatečnost je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení [srov. § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů].