27 Cdo 2847/2018 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2847/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 9. 2018 Spisová značka:27 Cdo 2847/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.2847.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Návrh na zahájení řízení Dotčené předpisy:§ 12 odst. 5 předpisu č. 248/1995Sb. § 15 odst. 4 předpisu č. 248/1995Sb. § 41 odst. 2 o. s. ř. § 13 předpisu č. 292/2013Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 12. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2847/2018-86 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Geotermální energie pro občany o. p. s., se sídlem v Liberci, U Náspu 546/1, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 28705327, zastoupené JUDr. Matejem Benkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 28, PSČ 150 00, o jmenování člena správní rady a členů dozorčí rady, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 22/2017, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 2018, č. j. 14 Cmo 302/2017-35, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 23. 6. 2017, č. j. 38 Cm 22/2017-21, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 19. 7. 2017, č. j. 38 Cm 22/2017-25, odmítl návrh na zahájení řízení ze dne 16. 2. 2017, kterým se navrhovatelka domáhala jmenování členů své správní rady a dozorčí rady. K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno (výklad podání dovolatelky ze dne 16. 2. 2017), Nejvyšší soud shledává (oproti mínění dovolatelky) souladným s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí totiž platí, že pro posouzení procesních úkonů není významné, jak je účastník označil nebo že vůbec nebyly označeny, a ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. V ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř. se soudu ukládá posuzovat procesní úkon účastníka (podle jeho obsahu) bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje mu však, aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají. K tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 26 Cdo 4165/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 30 Cdo 721/2003, ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015, ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1306/2016, ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2780/2016, ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1485/2017, a ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1970/2018. Jestliže v projednávané věci soudy obou stupňů vyhodnotily (z důvodů podrobně popsaných odvolacím soudem v odůvodnění jeho rozhodnutí) podání dovolatelky ze dne 16. 2. 2017 jako návrh na zahájení řízení o jmenování člena správní rady a členů dozorčí rady obecně prospěšné společnosti podle § 12 odst. 5 a § 15 odst. 4 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, nikoli jako (pouhý) podnět k zahájení tohoto řízení z moci úřední (tj. bez návrhu), neodchýlily se od shora uvedené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud následně uzavřel, že postup soudu prvního stupně, jenž návrh dovolatelky odmítl podle § 43 odst. 2 o. s. ř., byl správný, neboť dovolatelka v návrhu neuvedla konkrétní osoby, jejichž jmenování do daných funkcí navrhuje (a nepřiložila prohlášení těchto osob, že splňují podmínky pro výkon funkce a souhlasí se svým jmenováním, ani výpis z evidence Rejstříku trestů); uvedenou vadu přitom neodstranila ani k opakované výzvě soudu prvního stupně. Závěr odvolacího soudu, podle něhož je v návrhu podle § 12 odst. 5 zákona o obecně prospěšných společnostech nutné uvést konkrétní osobu, jež má být soudem do funkce jmenována (a přiložit příslušné listiny osvědčující způsobilost dané osoby k výkonu funkce), však dovolatelka v dovolání nenapadá, a dovolacímu přezkumu jej tudíž neotevírá. Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že dovolatelka zcela přehlíží zjevnou bezúčelnost své dovolací argumentace. Kdyby bylo sporné podání vyhodnoceno jako podnět k zahájení řízení z moci úřední, nemohl by soud pokračovat v řízení v projednávané věci, neboť o podnětu k zahájení řízení se soudní řízení nevede. Jinak řečeno, podáním podnětu by soudní řízení, jež se dovolatelka snaží vyvolat, zahájeno nebylo. Zahajuje-li soud řízení bez návrhu (ať už na základě vnějšího podnětu, či vlastní vyšetřovací činnosti), činí tak usnesením o zahájení řízení. Řízení je zahájeno až dnem, kdy takové usnesení bylo vydáno. Neshledá-li soud podnět důvodným, řízení sám nezahájí a žádné rozhodnutí o tom nevydává (srov. též § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. 9. 2018 JUDr. Filip Cileček předseda senátu