27 Cdo 2887/2020 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2887/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 11. 2021 Spisová značka:27 Cdo 2887/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.2887.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Valná hromada Usnesení valné hromady (neplatnost) [ Valná hromada ] Účetnictví Jednatel Dotčené předpisy:§ 190 odst. 2 písm. g) předpisu č. 90/2012 Sb. § 196 předpisu č. 90/2012 Sb. § 26 odst. 3 předpisu č. 563/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:7. 2. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2887/2020-183 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petr Šuka v právní věci navrhovatele P. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vojtěchem Mádrem, advokátem, se sídlem v Brně, Bratislavská 12, PSČ 602 00, za účasti K. l.., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Marianem Jeřábkem, advokátem, se sídlem v Brně, Jakubské náměstí 580/4, PSČ 602 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 189/2018, o dovolání společnosti K. l. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 5. 2020, č. j. 8 Cmo 268/2019-149, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 5. 2020, č. j. 8 Cmo 268/2019-149, se ve druhém a třetím výroku ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 6. 2019, č. j. 19 Cm 189/2018-108, 1) zamítl návrh na „určení“ neplatnosti usnesení přijatého dne 30. 6. 2018, kterým valná hromada společnosti K. l. (dále jen „společnost“) schválila účetní závěrku společnosti za rok 2017 (dále jen „účetní závěrka“), a rozhodla o tom, že hospodářský výsledek (ztráta) ve výši 18.194.000 Kč bude uhrazen z nerozdělených zisků z minulých let (dále jen „napadená usnesení“) [výrok I.], 2) vyslovil neplatnost usnesení přijatého téhož dne, kterým valná hromada společnosti schválila, že společnost může uzavřít s P. S., s V. D. a s I. D. smlouvy o poskytnutí odměny za ručení, a to každou ve znění přílohy č. 2 pozvánky na valnou hromadu (výrok II.), 3) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). [2] K odvolání navrhovatele (směřujícímu proti výrokům I. a III. usnesení soudu prvního stupně) i společnosti (směřujícímu proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně) Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením: 1) zastavil řízení o odvolání společnosti (první výrok), 2) změnil výrok I. usnesení soudu prvního stupně tak, že vyslovil neplatnost napadených usnesení (druhý výrok), a 3) rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok). [3] Odvolací soud částečně zopakoval dokazování a vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Na jednání valné hromady společnosti konaném dne 30. 6. 2018 byla pod bodem III. přijata napadená usnesení. 2) Navrhovatel na jednání valné hromady podal proti napadeným usnesením protest, jehož prostřednictvím uvedl, že mu „nebylo umožněno řádné a informované hlasování, protože nedostal veškeré požadované informace (mimo jiné) o hospodářském výsledku společností ovládaných společností“, a podle něhož „jednatel společnosti svým rozhodnutím o tvorbě účetních rezerv v nepřiměřené výši vyprodukoval fiktivní ztrátu společnosti, a tudíž znemožnil společníkům rozhodovat o naložení se ziskem“. 3) Základ pro daň z příjmů společnosti činil v roce 2017 120.022.000 Kč. Na počátku účetního období činil stav účetních rezerv společnosti 132.100.000 Kč. Nově byly vytvořeny rezervy ve výši 155.900.000 Kč s tím, že k pokrytí závazků a nákladů byly použity rezervy ve výši 60.500.000 Kč. Stav rezerv tak činil ke konci účetního období 227.600.000 Kč. 4) Jako výsledek hospodaření běžného účetního období vykázala společnost za účetní období 2017 ztrátu 18.194.000 Kč. 5) Podle článku V. bodu b) společenské smlouvy společnosti do působnosti valné hromady patří schvalování „roční účetní závěrky, rozdělení zisku a úhrady ztrát“. [4] Odvolací soud nejprve připomenul, že podle § 190 odst. 2 písm. g) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. 12. 2020 [dále jen „z. o. k.“], schvalování řádné, mimořádné, konsolidované účetní závěrky a rozhodování o rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů a úhradě ztrát patří do působnosti valné hromady společnosti s ručením omezeným. [5] Společnost podle odvolacího soudu dosáhla v roce 2017 hospodářského zisku přesahujícího sto milionů korun českých. Rozhodnutí, jak „naložit s hospodářským ziskem, přísluší pouze (společníkům) na valné hromadě.“ Do této „pravomoci však nepřípustně zasáhl jednatel společnosti svým rozhodnutím o vytvoření rozsáhlých účetních rezerv na úkor dosaženého hospodářského výsledku, čímž sám fakticky rozhodl o naložení s hospodářským výsledkem (…) a valné hromadě pak pouze předložil ke schválení takto následně vytvořený stav.“ Podle odvolacího soudu za této situace „valná hromada (…) fakticky o rozdělení zisku nerozhodovala, což je důvodem, pro který je nutno toto rozhodnutí (o rozdělení zisku) valné hromady považovat za odporující zákonu, a tedy neplatné.“ II. Dovolání a vyjádření k němu [6] Proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a na vyřešení (v pořadí páté dovolatelkou formulované) otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a sice (posuzováno podle obsahu) zda: 1) je tvorba rezerv podle § 26 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „zákon o účetnictví“ a dále jen „tvorba rezerv“), povinností společnosti. 2) při stanovení hospodářského výsledku společnosti mají být pro rozhodování valné hromady o rozdělení zisku, nebo úhradě ztráty zohledněny náklady v podobě tvorby rezerv. 3) jednatel tvorbou rezerv, v jejímž důsledku vznikne společnosti ztráta, zasahuje do působnosti valné hromady rozhodovat o rozdělení zisku. 4) může být tvorba rezerv přezkoumávána v rámci řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, kterým byla schválena účetní závěrka, v jejímž obsahu se tvorba rezerv promítla. 5) za situace, kdy byla účetní závěrka auditorem ověřena s výrokem bez výhrad, „je možné napadat platnost usnesení“ o jejím schválení pouze za předpokladu, že je namítána také nesprávnost, nepravdivost či neúplnost zprávy auditora o jejím ověření. [7] Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby druhý výrok tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud změnil tak, že návrh na vyslovení neplatnosti napadených usnesení zamítne. [8] Podle dovolatelky, která cituje § 3 odst. 1, § 7 odst. 1, § 26 odst. 3 zákona o účetnictví a § 57 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví (dále jen „prováděcí vyhláška“), v případě, že společnost shledá „ekonomické důvody (pokud identifikuje budoucí rizika v podobě vzniku pohledávek nebo ztrát), má zákonnou povinnost vytvořit účetní rezervy“. Tato povinnost je podle ní projevem zásady opatrnosti a principu, podle něhož „musí být náklady zahrnuty do účetního období, s nímž časově a věcně souvisí“. V souhrnu tak tvorba rezerv podle dovolatelky umožňuje účetní jednotce podat věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a její finanční situace. [9] Dovolatelka je přesvědčena, že nesplnění povinnosti vytvořit rezervy „může uživatele účetní závěrky nejen uvést v omyl,“ ale také „finančně poškodit účetní jednotku z výplaty podílů za situace, kdy jsou známa ekonomická rizika, jejichž důsledky v podobě rezerv by nebyly zobrazeny v účetní závěrce“. V této souvislosti dovolatelka dodává, že „posouzení a odhad rizik, které mohou vést k tvorbě rezerv, tvoří nepochybně součást péče řádného hospodáře. [10] Naopak valná hromada ani společníci společnosti nemohou být podle dovolatelky tvorbou rezerv poškozeni. Vytvořené rezervy totiž účetní jednotka buď použije k úhradě dluhů, jejichž vznik při tvorbě rezerv předpokládá (odhaduje), nebo – pokud tyto nevzniknou – zruší. Případné zrušení rezerv „bude kladnou (ziskovou) položkou hospodářského výsledku společnosti dalšího účetního období, o jejímž rozdělení pak mo