Nejvyšší soud 27 Cdo 2939/2025 – Vyslovení neplatnosti rozhodnutí předsednictva politického hnutí

Návrhem doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 9. 1. 2024 se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí předsednictva politického hnutí Švýcarská demokracie (dále jen „hnutí“) ze dne 10. 7. 2023, kterým bylo rozhodnuto o vyloučení navrhovatele z hnutí (dále jen „rozhodnutí“).

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 10. 2024, č. j. 29 Cm 5/2024-52, ve znění usnesení ze dne 30. 1. 2025, č. j. 29 Cm 5/2024-83, určil, že rozhodnutí, které bylo potvrzeno rozhodnutím rozhodčí komise ze dne 2. 1. 2024, „nemá právní účinky a hledí se na něj, jako by nebylo přijato“ (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Navrhovatel podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Dovolatel označil rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, vymezil rozsah, v němž je napadá, popsal důvod dovolání a formuloval dovolací návrh; v dovolání však nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné).

K přípustnosti dovolání uvádí dovolatel toliko, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení „této specifické právní otázky“, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, „protože samotná skutková podstata je zcela originální a to musí být podle názoru dovolatele rovněž reflektováno v právním uchopení předmětné věci“.

Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně), podle kterého rozhodnutí nemá právní účinky, jelikož účast dovolatele v hnutí zanikla již 19. 7. 2022 v důsledku kandidatury dovolatele ve volbách na kandidátce jiného hnutí či strany bez souhlasu předsednictva hnutí (v souladu s čl. 6 odst. 5 stanov hnutí), avšak zcela rezignoval na srozumitelnou formulaci konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí; tuto otázku pak není možné dovodit ani z obsahu dovolání. Dovolatelem formálně označený předpoklad přípustnosti dovolání tak zůstává v rovině citace části textu § 237 o. s. ř.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), byl dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (k významu a smyslu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35 označeného stanoviska)].

Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).

Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).