27 Cdo 3304/2023 — Nejvyšší soud

27 Cdo 3304/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2024 Spisová značka:27 Cdo 3304/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.3304.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Lex Covid Poplatky soudní Prominutí zmeškání lhůty Dotčené předpisy:§ 2 předpisu č. 191/2020 Sb. § 9 odst. 1 předpisu č. 549/1991 Sb. § 58 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 3304/2023-276 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky HOTELES TURISTICOS UNIDOS S. A., se sídlem v Barceloně, Princessa 58, Španělské království, zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, za účasti 1) Barryho Lev Eisenberga, bytem v New Yorku, Livingston Ave 4680, Bronx, Spojené státy americké, zastoupeného Mgr. Martinem Řandou, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1104/13, PSČ 110 00, 2) Tamarind s. r. o., se sídlem v Praze 1, Vladislavova 52/19, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26758997, a 3) New Square Associates s. r. o., se sídlem v Praze 7, U Průhonu 466/22, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 27173500, o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 77/2017, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2023, č. j. 7 Cmo 104/2023-243, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2023, č. j. 7 Cmo 104/2023-243, jakož i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2023, č. j. 74 Cm 77/2017-233, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 2. 2020, č. j. 74 Cm 77/2017-147, zamítl návrh na vyloučení Barryho Lev Eisenberga z výkonu funkce člena statutárního orgánu společnosti Tamarind s. r. o. (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [2] Navrhovatelka podala dne 11. 3. 2020 proti výše uvedenému usnesení odvolání. [3] Městský soud v Praze vyzval navrhovatelku usnesením ze dne 16. 3. 2020, č. j. 74 Cm 77/2017-162, doručeným navrhovatelce (do datové schránky advokáta) dne 18. 3. 2020, k zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000 Kč za podané odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení této výzvy a poučil ji o následcích jeho nezaplacení. [4] Navrhovatelka soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatila. Městský soud v Praze proto usnesením ze dne 7. 5. 2020, č. j. 74 Cm 77/2017-163, zastavil odvolací řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [5] Proti posledně označenému usnesení podala navrhovatelka dne 11. 5. 2020 odvolání a požádala o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku z odvolání z důvodů spojených s mimořádnými opatřeními přijatými v souvislosti s šířením onemocnění SARS CoV-2. Téhož dne rovněž uhradila předmětný soudní poplatek. [6] Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 5. 2020, č. j. 74 Cm 77/2017-171, zamítl „návrh na prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za odvolání“ (výrok I.) a rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku (výrok II.); výrok II. byl později k odvolání navrhovatelky zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2021, č. j. 7 Cmo 204/2020-198. [7] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 3. 2021, č. j. 7 Cmo 269/2020-203, rozhodl o odvolání navrhovatelky podaném dne 11. 5. 2020 proti usnesení soudu prvního stupně č. j. 74 Cm 77/2017-163 tak, že napadené rozhodnutí potvrdil (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [8] K dovolání navrhovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 8. 2022, č. j. 27 Cdo 2076/2021-228, zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 269/2020-203 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 74 Cm 77/2017-163 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, uzavíraje, že ustanovení § 2 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu (dále jen „lex COVID“), je třeba vztáhnout per analogiam i na lhůtu pro zaplacení soudního poplatku určenou ve výzvě podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. [9] Městský soud v Praze návrh navrhovatelky na prominutí zmeškání lhůty opětovně posoudil a usnesením ze dne 18. 1. 2023, č. j. 74 Cm 77/2017-233, jej zamítl, uzavíraje, že důvody, jimiž navrhovatelka podložila svůj návrh, spočívající v omezeném chodu advokátní kanceláře, s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu pro prominutí zmeškání lhůty nedostačují. [10] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky usnesením ze dne 16. 5. 2023, č. j. 7 Cmo 104/2023-243, rozhodnutí soudu prvního stupně uvedené v předchozím odstavci potvrdil, ztotožniv se se závěry v něm přijatými. II. Dovolání [11] Proti naposledy uvedenému usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k zodpovězení otázky posuzování omluvitelného důvodu ve smyslu § 2 lex COVID v judikatuře Nejvyššího soudu dle dovolatelky dosud neřešené, respektive při jejímž posouzení se odvolací soud dle názoru dovolatelky odchýlil od (jí citované) ustálené judikatury Nejvyššího soudu. [12] Jakkoliv dovolatelka souhlasí s tím, že obecně personální či organizační omezení chodu advokátní kanceláře není omluvitelným důvodem pro prominutí zmeškání lhůty podle § 2 lex COVID, odvolací soud uvedený závěr aplikoval na projednávanou věc paušálně, aniž by posuzoval konkrétní okolnosti, které dovolatelka předestřela a které jí podle jejího přesvědčení podstatně ztížily učinit procesní úkon (zaplacení soudního poplatku) ve smyslu posledně označeného ustanovení. [13] Názor odvolacího soudu tak dle dovolatelky v důsledku nekoresponduje ani se závěry přijatými Nejvyšším soudem např. v usneseních ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 373/2021, či ze dne 30. 4. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3798/2020, z nichž se mimo jiné podává, že nalézací soudy musí pro účely možné aplikace § 2 lex COVID vždy zohlednit konkrétní okolnosti projednávané věci. [14] Dovolatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. III. Přípustnost dovolání [15] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. [16] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k zodpovězení v něm otevřené otázky, zda okolnosti předestřené dovolatelkou v projednávané věci představují omluvitelný důvod, pro který je namístě jí podle § 2 lex COVID prominout zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání, neboť odvolací soud se v napadeném rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. IV. Důvodnost dovolání [17] Ustanovení § 2 lex COVID určuje: 1) Zmeškal-li účastník nebo jeho zástupce v občanském soudním řízení lhůtu k provedení úkonu z omluvitelného důvodu spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii, které účastníkovi nebo jeho zástupci znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo úkon učinit, promine soud zmeškání této lhůty podle § 58 občanského soudního řádu i v případech, ve kterých to zákon jinak vylučuje. 2) O prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud, který je příslušný k projednání zmeškaného úkonu a rozhodnutí o něm, s výjimkou opravných prostředků, kde o prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud prvního stupně. 3) Návrh na prominutí zmeškání lhůty v občanském soudním řízení z důvodu podle odstavce 1 je třeba podat do 15 dnů od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření, z něhož plynulo omezení znemožňující nebo podstatně ztěžující učinění úkonu, a je třeba s ním spojit i zmeškaný úkon. Lhůta pro podání návrhu podle věty první však neskončí dříve než 15 dnů po ukončení nebo zrušení nouzového stavu. 4) Zmeškal-li žalovaný lhůtu k vyjádření podle § 114b odst. 1 občanského soudního řádu z omluvitelného důvodu spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii, které mu znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo vyjádření učinit, rozhodne soud na návrh žalovaného o prominutí zmeškání této lhůty a o zrušení rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 občanského soudního řádu. Pokud žalovaný proti rozsudku pro uznání podal i odvolání a návrhu podle věty první bylo pravomocně vyhověno, k odvolání se nepřihlíží. [18] Podle § 58 odst. 1 o. s. ř. soud promine zmeškání lhůty