27 Cdo 408/2022 — Nejvyšší soud

27 Cdo 408/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 1. 2023 Spisová značka:27 Cdo 408/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.408.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Postoupení pohledávky Pohledávka Splatnost pohledávky Splnění dluhu Změna závazku Promlčení Dotčené předpisy:§ 526 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 408/2022-1499 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně RAVAK a. s., se sídlem v Příbrami, Obecnická 285, PSČ 261 01, identifikační číslo osoby 25612492, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem, se sídlem v Praze, Husova 240/5, PSČ 110 00, proti žalovanému M. U., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Michalem Čížkem, advokátem, se sídlem v Praze, Růžová 1416/17, PSČ 110 00, o zaplacení 1.903.284 EUR s příslušenstvím a 8.849.156,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 324/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, č. j. 19 Co 232/2020-1282, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, č. j. 19 Co 232/2020-1282, jakož i rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 11. 2. 2020, č. j. 12 C 324/2016-1106, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Mělníku dne 30. 9. 2016 se žalobkyně (po rozšíření žaloby) domáhá zaplacení 1.903.284 EUR s příslušenstvím a 8.849.156,26 Kč s příslušenstvím jako plnění ze smlouvy o úvěru a dohody o přistoupení k dluhu. [2] Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 11. 2. 2020, č. j. 12 C 324/2016-1106, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 1.903.284 EUR s příslušenstvím a 8.849.156,26 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). [3] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Dne 4. 4. 2008 (správně 25. 10. 2007) uzavřely mezi sebou NLB Factoring, a. s. (dále jen „společnost N“), jako věřitel, a OLEO CHEMICAL, a. s. (dále jen „společnost O“), jako dlužník, pod reg. č. 1032/TÚ/2007 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl úvěr ve výši 6.989.148,43 EUR. 2) Dne 14. 1. 2010 (správně 22. 9. 2008) uzavřely mezi sebou společnost N, jako věřitel, a společnost O, jako dlužník, pod reg. č. 1045/TÚ/2008 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl úvěr ve výši 24.500.000 Kč. 3) Dne 4. 8. 2009 uzavřely mezi sebou společnost N, jako věřitel, a společnost O, jako dlužník, pod reg. č. 1007/TÚ/2009 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl úvěr ve výši 150.000.000 Kč [smlouvy uvedené pod body 1) až 3) dále společně jen „smlouvy o úvěru“]. 4) Dne 25. 10. 2007 uzavřeli společnost N jako věřitel a žalovaný jako přistupující dohodu o přistoupení k závazku, na jejímž základě se žalovaný stal spoludlužníkem ze smlouvy o úvěru reg. č. 1032/TÚ/2007. 5) Dne 22. 9. 2008 uzavřeli společnost N jako věřitel a žalovaný jako přistupující dohodu o přistoupení k závazku, na jejímž základě se žalovaný stal spoludlužníkem ze smlouvy o úvěru reg. č. 1045/TÚ/2008. 6) Dne 4. 8. 2009 uzavřeli společnost N jako věřitel a žalovaný jako přistupující dohodu o přistoupení k závazku, na jejímž základě se žalovaný stal spoludlužníkem ze smlouvy o úvěru reg. č. 1007/TÚ/2009. 7) Žalobkyně jako postupník uzavřela se společností N, jako postupitelem, dne 29. 3. 2012 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem jsou pohledávky za společností O, které společnosti N vznikly v důsledku smluv o úvěru (dále jen „smlouva o postoupení pohledávek“). 8) Výzvou ze dne 6. 4. 2012 žalobkyně – domnívajíc se, že se na základě smlouvy o postoupení pohledávek stala věřitelem žalovaného – „zesplatnila“ pohledávky ze smluv o úvěru (uplatnila ztrátu výhody splátek) a vyzvala žalovaného k jejich úhradě do 3 kalendářních dnů. 9) K postoupení pohledávek ve vztahu k žalovanému došlo až dodatkem ke smlouvě o postoupení pohledávek uzavřeným dne 23. 10. 2013 mezi společností N „v likvidaci“ jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. 10) Žalovaný ve vyjádření k žalobě doručeném soudu 28. 8. 2017 namítal promlčení žalovaných pohledávek, neboť podle jeho mínění nastala splatnost celého dluhu (na základě výzvy z 6. 4. 2012) již 12. 4. 2012 a promlčecí doba tudíž uplynula nejpozději 13. 4. 2016. [4] Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně konstatoval, že námitka promlčení vznesená žalovaným není důvodná, neboť žalobkyně nebyla oprávněna zesplatnit pohledávky ze smluv o úvěru. Podle názoru soudu je tomu tak proto, že žalobkyně ke dni zesplatnění nebyla vlastníkem těchto pohledávek. [5] Postupník z neplatné nebo neexistující smlouvy o postoupení pohledávky se nestává věřitelem pohledávky; nedochází tak ke změně závazku v osobě věřitele, a to ani v případě, kdy došlo k notifikaci ze strany původního věřitele (postupitele), dovodil soud. [6] Podle názoru soudu prvního stupně tak (v důsledku neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky) pouze domnělý postupník nemůže svým úkonem ani účinně způsobit zesplatnění pohledávky. K promlčení žalované pohledávky tak nemohlo dojít, neboť zesplatnění pohledávky učiněné žalobkyní 6. 4. 2012 nemohlo vyvolat zamýšlené právní účinky. [7] K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem dne 25. 2. 2021, č. j. 19 Co 232/2020-1282, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že výši nákladů řízení stanovil částkou 649.608 Kč, a ve zbývající částí výroku II. a ve výroku I. rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok), ve výroku III. změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalovanému poplatkovou povinnost neuložil (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). [8] Odvolací soud po doplnění dokazování opravil a doplnil skutková zjištění soudu prvního stupně tak, že smlouva o úvěru reg. č. 1032/TÚ/2007 byla mezi společnostmi N a O uzavřena dne 25. 10. 2007, a smlouva o úvěru reg. č. 1045/TÚ/2008 byla uzavřena dne 22. 9. 2008, a dále, že společnost N „jako původní věřitel dopisem ze dne 3. 4. 2012 oznámil(a) žalovanému, že smlouvou o postoupení pohledávky došlo k postoupení pohledávek z úvěrových smluv na žalobkyni.“. V ostatním odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně. [9] Ztotožňuje se s názorem soudu prvního stupně, podle kterého žalovaným vznesená námitka promlčení není důvodná, odvolací soud „v souladu se závěry formulovanými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 2579/2015“, uzavřel, že zesplatnění pohledávek učiněné žalobkyní dne 6. 4. 2012 nevyvolalo zamýšlené hmotněprávní účinky. Mělo tomu tak být proto, že zesplatnění bylo žalobkyní učiněno v době, kdy nebyla věřitelkou žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo pouze k postoupení pohledávek vůči společnosti O a nikoliv vůči žalovanému. Žalobkyně se tak na základě smlouvy o postoupení pohledávek nestala věřitelkou žalovaného, a proto nemohla vůči žalovanému výzvou z 6. 4. 2012 účinně pohledávky zesplatnit. Odvolací soud byl přesvědčen, že na uvedeném nic nemění ani postupitelovo oznámení dlužníku, podle něhož smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávek ze smluv o úvěru žalobkyni. [10] Pro podporu svých názorů odvolací soud cituje judikaturu Nejvyššího soudu, zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněný pod číslem 61/2010 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 61/2010“), v němž Nejvyšší soud ve vztahu k ustanovení § 526 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“ nebo „občanský zákoník“), uzavřel, že účelem uvedeného zákonného ustanovení je ochrana dlužníka, který plnil závazek osobě, jež podle hmotného práva nebyla v době plnění věřitelem pohledávky, například z důvodu neplatnosti postupní smlouvy. Oznámení postupitele dlužníkovi, že došlo k postoupení pohledávky je skutečností, na kterou právo váže vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi a poté již dlužník musí plnit postupníkovi, nikoliv původnímu věřiteli. Oznámením o postoupení pohledávky postupitel vyvolá změnu osoby oprávněné přijmout plnění a také na sebe bere riziko vyplývající z toho, že v případě neplatnosti postupní smlouvy splní dlužník dluh třetí osobě (postupníkovi) s účinky pro postupitele. Samotným postoupením pohledávky však nedochází k jiné změně závazku než v osobě věřitele a v případě, že smlouva byla neplatná, dochází k tomu, že k věřiteli přistupuje další osoba oprávněná přijmout plnění s účinky i pro původního věřitele. Právní skutečností,