27 ICdo 62/2017 – Nejvyšší soud

MSPH 60 INS XY 160 ICm XY 27 ICdo 62/2017-230 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce M. G., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Dr. Michaelou Day, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1652/36, PSČ 110 00, proti žalované CP Praha s. r. o., v likvidaci, se sídlem v Praze 3, Pitterova 2855/13, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27640965, zastoupené JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 160 ICm 1963/2015 jako incidenční spor v insolvenční věci žalované, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS XY, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2016, č. j. 160 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 60 INS XY), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2016, č. j. 160 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 60 INS XY), jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, č. j. 160 ICm XY (MSPH 60 INS XY), se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 31. 5. 2016, č. j. 160 ICm XY (MSPH 60 INS XY), určil, že žalobce má za žalovanou pohledávku ve výši 979.636,16 Kč (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) Žalobce byl v době od 6. 5. 2009 do 12. 11. 2010 členem dozorčí rady žalované. 2) Dne 6. 5. 2009 uzavřeli žalobce a žalovaná smlouvu o výkonu funkce, ve které se žalobce zavázal mimo jiné chránit zájmy žalované a její dobré jméno, zachovávat mlčenlivost ohledně činnosti žalované a o všech ostatních skutečnostech, jejichž šíření třetím osobám by mohlo žalovanou poškodit (dále též jen „smlouva o výkonu funkce“). 3) Podle smlouvy o výkonu funkce měl žalobce za výkon funkce člena dozorčí rady nárok na odměnu ve výši 10.000 EUR měsíčně. 4) Žalobce přihlásil u insolvenčního soudu v insolvenční věci žalované pohledávku pod pořadovým číslem P7, představující jeho odměnu za výkon funkce člena dozorčí rady v období měsíců července až září 2010 ve výši 45.566,7 EUR (1.116.839,82 Kč), která byla splatná dne 15. 10. 2010, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 417.558,13 Kč. 5) Na přezkumném jednání konaném dne 24. 4. 2015 insolvenční správce popřel přihlášenou pohledávku žalobce co do pravosti a výše 521. 565,44 Kč (jistinu ve výši 381.539,82 Kč a úrok z prodlení ve výši 140.025,62 Kč), neboť měl za to, že žalobci nárok na zaplacení odměny nevznikl, resp. že žalovaná žalobci odměnu v souladu se smlouvou o výkonu funkce oprávněně neposkytla z důvodu zaviněného porušení právních povinností v souvislosti s výkonem funkce. Co do pravosti a výše 1.534.396,95 Kč popřela pohledávku ze stejných důvodů jako insolvenční správce též žalovaná s tím, že je po právu ve výši 1 Kč. 6) Dne 15. 5. 2015 podal žalobce u insolvenčního soudu žalobu o určení pravosti a výše pohledávky. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět a nadále se domáhá určení, že má za žalovanou pohledávku v celkové výši 979.636,16 Kč. 7) Žalobce byl ke dni uzavření smlouvy o výkonu funkce a po celou dobu výkonu funkce člena dozorčí rady žalované současně jednatelem společnosti XY (nyní XY), a společnosti XY. 8) Žalobce podal návrh na zahájení řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka žalované učiněného při výkonu působnosti valné hromady dne 3. 2. 2010, kterým jediný společník žalované odvolal stávajícího jednatele žalované a jmenoval novým jednatelem L. N. Následně podal odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2010, č. j. 73 Cm 64/2010-53, kterým byl žalobcův návrh zamítnut. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2012, č. j. 14 Cm 550/2010-95. 9) Dne 19. 2. 2010 zaslal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce e-mail adresovaný mimo jiné GEOSAN GROUP a. s., jehož obsahem byla informace o podání návrhu na vyslovení neplatnosti jediného společníka v působnosti valné hromady s tím, že L. N. není oprávněn jednat za žalovanou. 10) Dne 30. 4. 2010 vydala XY, jednající žalobcem jako jejím jednatelem, potvrzení pro MABLETON s. r. o., ve kterém uvedla, že MABLETON s. r. o., resp. její právní předchůdce, byla zprostředkovatelkou prodeje bytů klientům žalované z Velké Británie. 11) Dne 16. 12. 2010 uzavřely žalovaná a MABLETON s. r. o. dohodu o narovnání, jejímž předmětem bylo narovnání sporných práv a povinností ze smlouvy o velkoobchodní koupi bytů po dokončení, ve znění jejích dodatků, uzavřené právními předchůdci stran této dohody, přičemž žalovaná vstoupila do práv a povinností společnosti XY. Na základě dohody o narovnání se žalovaná zavázala MABLETON s. r. o. uhradit za podmínek uvedených v dohodě o narovnání 16.000.000 Kč. Na takto ustaveném základě insolvenční soud uzavřel, že žalobce má právo na úhradu odměny za výkon funkce člena dozorčí rady žalované za uvedené období. Důvody popření výše pohledávky se nezabýval, neboť po částečném zpětvzetí žaloby již mezi účastníky nebyla sporná výše přihlášené pohledávky žalobce. Jedním z důvodů, pro které žalovaná odmítla žalobci odměnu za výkon funkce člena dozorčí rady poskytnout, bylo tvrzené porušení povinností, které pro něj vyplývaly z dřívější funkce jednatele žalované. Insolvenční soud se s tímto důvodem neztotožnil, neboť podle § 66 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), „lze odměnu neposkytnout pouze v případě porušení povinností souvisejících s výkonem funkce člena dozorčí rady, a nikoliv jako postih za porušení jiných povinností netýkajících se výkonu uvedené funkce“. Důsledkem případného porušení zákazu konkurence žalobcem (které žalovaná spatřovala v tom, že žalobce byl po celou dobu výkonu funkce člena dozorčí rady žalované jediným společníkem a jednatelem XY, a XY, jež podnikaly ve stejném oboru jako žalovaná) nemohlo podle insolvenčního soudu být neuhrazení odměny za výkon funkce člena dozorčí rady, neboť následek porušení zákazu konkurence byl upraven v § 65 obch. zák., který stanovil nároky společnosti vyplývající z porušení zákazu konkurence a upravoval lhůty, v nichž bylo třeba nároky uplatnit, aby nedošlo k jejich zániku. Žalovaná navíc od počátku o souběhu funkcí věděla, přesto smlouva o výkonu funkce neobsahuje žádné ujednání o povinnosti žalobce konkurenční stav odstranit. Tvrdila-li žalovaná, že dne 28. 2. 2011 žalobce vydal potvrzení pro Property in Prague, s. r. o., o oprávněnosti nároků této společnosti vůči ní, nemohla mít tato skutečnost podle insolvenčního soudu žádný vliv na nárok žalobce na odměnu za výkon funkce člena dozorčí rady žalované, neboť v době, za kterou je odměna žalobcem nárokována, nemohla žalovaná vědět o tom, že žalobce potvrzení v budoucnosti vydá. Shora uvedené potvrzení pro MABLETON s. r. o. nevydal žalobce, nýbrž XY, byť jejím jménem jednal žalobce jako jednatel. Tím však podle insolvenčního soudu nemohl porušit povinnost související s výkonem funkce člena dozorčí rady žalované a nemohl jednat v rozporu se zájmy žalované. Insolvenční soud nezjistil, že důvodem uzavření dohody o narovnání mělo být vyřešení sporů, které by vznikly v důsledku porušení povinností žalobce vyplývajících z výkonu funkce člena dozorčí rady žalované. Insolvenční soud neshledal porušení povinnosti jednat v souladu se zájmy žalované ani v tom, že žalobce podal návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady, neboť tím žalobce pouze vykonával své právo plynoucí z § 131 odst. 1 obch. zák. Právo podat takový návrh pak podle insolvenčního soudu „není výkonem funkce člena dozorčí rady, neboť výkonem funkce člena dozorčí rady je jeho činnost v rozsahu práv a povinností dozorčí rady upravených ustanovením § 138 obch. zák.“. Insolvenční soud sice posoudil jednání žalobce spočívající v zaslání e-mailu ze dne 19. 2. 2010 jako porušení povinnosti žalobce zachovávat mlčenlivost ohledně činnosti žalované a o všech ostatních skutečnostech a jako šíření nepravdivých informací třetím osobám, což by mohlo žalovanou poškodit, nicméně důsledkem tohoto žalobcova jednání nemohlo podle insolvenčního soudu být neuhrazení odměny za výkon funkce v období měsíců července až září 2010 (tedy za období, kdy žalobce povinnost mlčenlivosti neporušil), neboť „úprava obsažená v ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák. je koncipována jako zákaz odměnu za porušení povinnosti poskytnout, … žalovaná neměla žalobci odměnu uhradit za období, ve kterém žalobce porušil svoji povinnost vyplývající z výkonu funkce, tedy za období měsíce února 2010. Pokud žalovaná žalobci odměnu za uvedené období poskytla, došlo na straně žalobce k bezdůvodnému obohacení, k jehož vydání ho žalovaná mohla vyzvat“. Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným