28 Cdo 1084/2007 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1084/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 7. 2008 Spisová značka:28 Cdo 1084/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.1084.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 11 odst. 2 předpisu č. 229/1991Sb. § 80 odst. 2 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1084/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelky akciové společnosti S. k., zastoupené advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 30. 11. 2006, sp. zn. 10 Co 287/2006, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 19 C 263/2005 (žalobce P. f. Č. r., proti žalované akciové společnosti S. k., zastoupené advokátkou, o určení vlastnického práva a o neplatnost smlouvy o převodu pozemků), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalujícího Pozemkového fondu ČR, podané u soudu 20. 12. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech z 27. 3. 2006, č. j. 19 C 263/2005-29. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem a P. f. Č. R. je správcem pozemků parc. č. 129/4, parc. č. 131, parc. č. 133/11, parc. č. 133/3, parc. č. 133/7, parc. č. 161/1, parc. č. 170/1, parc. č. 171, parc. č. 175/1, parc. č. 176, parc. č. 242/1, parc. č. 243/3, parc. č. 252/1, parc. č. 252/2, parc. č. 253/1, parc. č. 254/1, parc. č. 259/1, parc. č. 261/2, parc. č. 261/5, parc. č. 261/7, parc. č. 266/1, parc. č. 266/2, parc. č. 275, parc. č. 396/4, parc. č. 397/2, parc. č. 397/4, parc. č. 398, parc. č. 399/2, parc. č. 399/3, parc. č. 400/1, parc. č. 401/1, parc. č. 401/1, parc. č. 401/2, parc. č. 401/3, parc. č. 402/1, parc. č. 402/2, parc. č. 403/2, parc. č. 404/3, parc. č. 404/6, parc. č. 404/7, parc. č. 404/8, parc. č. 408/5 a parc. č. 408/6, zapsaných na listu vlastnictví č. 144 pro katastrální území a obec M. u Katastrálního úřadu pro K., katastrální pracoviště K., a také pozemků parc. č. 672/1 a parc. č. 638/1, zapsaných na listu vlastnictví č. 953 pro katastrální území M. (obec N.) u téhož katastrálního úřadu. Dalším výrokem téhož rozsudku soudu prvního stupně byla však zamítnuta žaloba žalujícího P. f. Č. R. o určení neplatnosti smlouvy o převodu pozemků z 30. 6. 2005 (č. 125 PR 05/29). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O odvolání žalované akciové společnosti S. k. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 30. 11. 2006, sp. zn. 10 Co 287/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen; bylo také rozhodnuto, že odvolání odvolávající se akciové společnosti S. k. nebylo shledáno důvodným. Odvolací soud se především zabýval postavením žalujícího P. f. jako účastníka tohoto řízení i obsahem jeho žalobního návrhu. Poukazoval na to, že P. f. Č.R. byl zřízen zákonem č. 569/1991 Sb. na základě zákona č. 229/1991 Sb., má ve své správě pozemky ve vlastnictví státu, patřící do zemědělského původního fondu, a půdu tvořící lesní půdní fond (v rozsahu stanoveném zákonem č. 229/1991 Sb.). P. f. Č.R. je oprávněn provádět převody pozemků zejména podle ustanovení § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. a podle ustanovení § 2a zákona č. 569/1991 Sb. Pozemkový fond ČR je podle ustanovení zákona č. 569/1991 Sb. právnickou osobou, zapsanou do obchodního rejstříku; správa nemovitostí P. f. Č. R. podle zákona č. 229/1991 Sb. se zapisuje v katastru nemovitostí na základě ohlášení P. f.. P. f. Č.R. je tedy právnickou osobou, která je podle vymezení zákona oprávněna samostatně hospodařit s majetkem státu. Odvolací soud dále uváděl svůj názor (shodný s názorem soudu prvního stupně), že na straně žalujícího P. f. Č.R. je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva a na určení toho, kdo je správcem pozemků, o něž jde v tomto řízení. Shodně také s názorem soudu prvního stupně byl odvolací soud toho názoru, že za současného uplatnění žalobního návrhu na určení vlastnického práva není po právu žalobcem uplatněný nárok na určení neplatnosti smlouvy o převodu některých pozemků, uvedených v žalobě žalobce, a otázku neplatnosti smlouvy nelze tu uplatňovat jako samostatný návrh a je tu možné se neplatností smlouvy zabývat pouze jako předběžnou otázkou. Odvolací soud poukazoval pak na to, že dne 30. 6. 2005 uzavřel žalující P. f. Č.R., jako převádějící, s žalovanou akciovou společností, jako nabyvatelkou, smlouvu o převodu pozemků, označenou č. 125 PR 05/29, s dodatkem ze dne 3. 11. 2005 a k pozemkům (uváděným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně z 27. 3. 2006, č. j. 19 C 263/2005-29) byl proveden zápis vlastnictví žalované akciové společnosti, a to na listech vlastnictví č. 144 pro katastrální území a obec M. na č. 953 pro katastrální území M. (obec N.) u Katastrálního úřadu pro K., katastrální pracoviště K. Odvolací soud při úvaze o tom, zda v daném případě tu byl dán nárok, aby na oprávněnou osobu bylo bezúplatně převedeno vlastnické právo k jinému pozemku ve vlastnictví státu způsobem stanoveným v § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., měl za to, že tu nelze pominout, že žalovaná akciová společnost opírá svůj nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu (podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.) o uzavření smluv o postoupení pohledávky, které byly uzavřeny v 15 případech (označených jmény postupitelů a daty smluv). Odvolací soud dovozoval, že „zákon č. 229/1991 Sb. takové postoupení restitučních nároků výslovně nezakazuje, ani neomezuje. Z ustanovení § 33a odst. 1 zákona čl. 229/1991 Sb. vyplývá, že veškeré nároky na poskytnutí náhrad podle zákona č. 229/1991 Sb. jsou pohledávkami, které lze převést na jiné osoby, přičemž postupník má postavení oprávněné osoby; oprávněné osoby po nabytí věci, jež je předmětem restituce, mohou touto věcí volně nakládat. Z toho vyplývá, že v dané věci jde o nárok na bezúplatný převod pozemků, která je pohledávkou podle § 488 občanského zákoníku tak, jak byl podle § 524 občanského zákoníku žalobci postoupen. Po postoupení nároku nabývá postupník nejen právo na splnění závazku povinnou osobu, ale i všechna práva, která měl postupitel v době postoupení nároku (§ 524 odst. 2 občanského zákoníku). K těmto právům náleží i volba alternativního plnění, pokud takovou volbu již postupitel neuskutečnil“. Odvolací soud dále dovozoval, že „při postoupení pohledávek si postupníci museli být vědomi nejen výhod, ale možných rizik takové cesse, a to s ohledem na způsob nabídky a přidělování náhradních pozemků P. f.“. Odvolací soud ještě také zdůrazňoval, že v daném případě došlo k uzavření smluv o převodu pozemků mimo jakékoli výběrové řízení, jak to sám žalobce potvrdil; proto takový postup obcházel zákon, a proto takovému právnímu úkonu nelze poskytnout právní ochranu. Odvolací soud uváděl, že se zabýval i tím, zda zmíněnými smlouvami převáděl pozemky spadají svým charakterem do okruhu půdních fondů, jež jsou v působnosti P. f. ČR. Odvolací soud si také ověřil zprávami České geologické služby – Geofondu v Praze a Obvodního báňského úřadu v Sokolově, že v lokalitách, kde jsou ve smlouvě uváděné pozemky, nejsou evidována výhradní ani nevýhradní ložiska surovin, ani tu nejde o území s předpokládanými výskyty ložisek. Těžba kaolinu nebo jiného vyhrazeného nerostu zde nebyla povolena. Odvolací soud proto dospěl k výslednímu právnímu závěru, že tu nelze akceptovat způsob převedení pozemků do vlastnictví žalované akciové společnosti, který svým výběrem (nikoli jako u jiných oprávněných osob výběrem ze strany státu, se kterým oprávněná osoba mohla či nemusela projevit souhlas), získala do vlastnictví pozemky, jimiž mohly být jinak uspokojeny další oprávněné osoby, které dosud nebyly uspokojeny podle restitučního předpisu. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto s použitím ustanovením § 150 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalované akciové společnosti dne 3. 1. 2007 a dovolání ze strany této žalované bylo dne 14. 2. 2007 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Karlových Varech, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního