28 Cdo 115/2020 — Nejvyšší soud

28 Cdo 115/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2020 Spisová značka:28 Cdo 115/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.115.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Církev (náboženská společnost) Přechod majetku státu na obce Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 2a odst. 1 písm. a) předpisu č. 172/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:4. 4. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1025/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 115/2020-309 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně Kongregace sester Těšitelek Božského Srdce Ježíšova se sídlem v Rajhradě, Odbojářů 324, IČ 004 06 881, zastoupené JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 656/2, proti žalovaným 1) obci Chlum-Korouhvice, se sídlem v Chlumu-Korouhvicích 21, Rovečné, IČ 00599425, zastoupené JUDr. Kamilou Vránovou, advokátkou se sídlem Letovicích, Masarykovo nám. 1065/11, a 2) České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, za nějž v řízení jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČ 697 97 111, Územní pracoviště Brno, Příkop 11, o určení vlastnického práva státu, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 14 C 375/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 26. září 2019, č. j. 72 Co 249/2019-283, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Kamily Vránové, advokátky se sídlem v Letovicích, Masarykovo náměstí 1065/11. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 26. 9. 2019, č. j. 72 Co 249/2019-283, potvrdil k odvolání žalobkyně rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. 2. 2019, č. j 14 C 375/2014-242 [jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že žalovaná 2) je vlastníkem pozemků parc. č. 159/2, 159/3, 163, 166/2, 166/3 a 166/5 zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár nad Sázavou pro Obec Chlum - Korouhvice a katastrální území Chlum na LV č. 1, a jímž žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalované 1) v částce 23.314 Kč k rukám její zástupkyně a žalované 2) v částce 2.735 Kč]; dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalované 1) částku 8.228 Kč k rukám její zástupkyně a žalované 2) částku 1.936 Kč. Soudy obou stupňů tak rozhodly o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“), určení, že žalovaná 2) je vlastníkem označených pozemků, a kterou odůvodnila tím, že jejich vlastnicí byla do roku 1948, kdy na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 27. 3. 1948, č. j. 27.524/48-IX/R12, vydaného podle § 2 odst. 2 zák. č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy (dále jen „zákon č. 142/1947 Sb.“), a rozhodnutí téhož ministerstva ze dne 31. 7. 1948, č. j. 83609/48-IX/B-23, byly tyto pozemky převzaty státem bez náhrady ke dni 1. 10. 1948, že až do 9. 3. 2004 byla jako jejich vlastník zapsána Česká republika s právem hospodaření pro Lesy České republiky s. p. a že od 9. 3. 2004 je jako jejich vlastník v katastru nemovitostí zapsána žalovaná 1), jejíž vlastnické právo mělo být založeno zákonem č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 172/1991 Sb.“), což je však v rozporu s kogentním ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „zákon o půdě“), jakož i s § 4 zákona č. 172/1991 Sb. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle zákona č. 428/2012 Sb., žaloba však není důvodná, neboť bylo-li v řízení (mimo jiné) zjištěno, že předmětné a další lesní pozemky byly listinou o přídělu lesů vydanou Ministerstvem zemědělství dne 17. 2. 1950 pod č. j. 8747/50 -IX/B 23 (dále též jen „listina o přídělu ze dne 17. 2. 1950“) přiděleny do vlastnictví obcí Nyklovice, Rovečné, Chlum a Polom s tím, aby s tímto majetkem vstoupily do Lesního družstva v Bystřici nad Pernštejnem v důsledku toho, že obce Chlum a Polom jsou již členskými obcemi zmíněného lesního družstva, tedy do majetkové sféry každé z nich podle toho, v jakém katastrálním území se nacházely, a že vlastníkem těchto pozemků byla až do 9. 3. 2004 Česká republika s právem hospodaření pro Lesy České republiky, s. p., přešly předmětné pozemky ze zákona k 1. 7. 2000 do výlučného vlastnictví žalované 1), a to na základě § 2a zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 114/2000 Sb., což není porušením blokačního ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb. ani v rozporu s § 4 zákona č. 172/1991 Sb. S námitkou žalobkyně, že příděl předmětných pozemků směřoval do společné hospodářské sféry čtyř obcí, tj. do jejich rovnodílného spoluvlastnictví, ve kterém pak mohly přejít do vlastnictví obcí podle zákona č. 172/1991 Sb., se odvolací soud vypořádal závěrem, že formulace v přídělových a souvisejících listinách jsou zatíženy dobově podmíněnými nepřesnostmi, ovšem přidělované nemovitosti jsou v nich označeny parcelními čísly s uvedením katastrálního území nebo jen označením katastrálního území, takže rozumnému způsobu přídělu pozemků jednotlivým obcím odpovídal příděl pozemků dle katastrálních území, která se svým označením shodovala s názvem obce (a v němž se ta která obec nacházela). Při svém rozhodnutí odvolací soud poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 794/2017 (ústavní stížnost proti němu podaná byla rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. III. ÚS 3397/17, zamítnuta) a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1750/2018, v němž byly zaujaty názory k téměř totožné věci. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, jež má za přípustné dle § 237 o. s. ř. k řešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené, resp. která „byla dovolacím soudem rozhodnuta odchylně od napadeného rozsudku“, a to „zda v případě, kdy lesní pozemky nacházející se ve více katastrálních územích byly podle § 8 odst. 2 zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, přiděleny společně do vlastnictví více obcí bez určení podílů a z přídělové listiny nebylo zřejmé, které konkrétní pozemky jsou přidělovány které konkrétní obci, došlo podle § 2a zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění zákona č. 114/2000 Sb., k přechodu přidělených pozemků do výlučného vlastnictví té obce, v jejímž katastrálním území se pozemky v době přídělu nacházely, nebo do rovnodílného spoluvlastnictví všech obcí, resp. jejich právních nástupců, uvedených v přídělové listině“. Dovolatelka uvedla, že od počátku přídělového řízení se o pozemky tvořící tzv. Horní Les ucházely obce Nyklovice, Rovečné, Chlum a Polom stejným dílem, což vyplývá již ze zápisu z přídělového jednání u Okresního národního výboru v Boskovicích ze dne 19. 5. 1948, dle kterého se lesní družstvo z těchto obcí složené uchází o pozemky „stejným dílem“, na základě čehož došlo k přidělení nikdy nevzniknuvšímu lesnímu družstvu podle první přídělové listiny ze dne 17. 6. 1949, vydané Ministerstvem zemědělství pod č. j. 32865/49 - IX/B 23, jakož i z dalších listinných důkazů. Totožné závěry lze dovodit i z druhé přídělové listiny, tedy z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 17. 2. 1950, č. j. 8747/50 - IX/B 23, kde je ponechán text „do vlastnictví“, a text „do společného vlastnictví s podíly“ je v části znějící „s podíly“ přeškrtnut, zatímco „do společného vlastnictví“ je „předznamenáno“ podtržítkem. V této listině ovšem není vymezeno, v jakém rozsahu jsou té které obci pozemky tvořící tzv. Horní Les přiděl