28 Cdo 1160/2009 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1160/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 11. 2011 Spisová značka:28 Cdo 1160/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.1160.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Daňové řízení Dovolání Dotčené předpisy:§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. b) o.s.ř. předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 1. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1160/2009 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně Creditpol a. s., IČ 60913851, se sídlem v Praze 4, Mašovická 202/8, zastoupené Mgr. Vladislavem Ježkem, advokátem se sídlem v Náchodě, Kamenice 155, proti žalované České republice - Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o 296.429,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 109/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008, č. j. 22 Co 302/2008-56, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008, č. j. 22 Co 302/2008-56, zrušuje se ve výroku I. v té části, ve které byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 2. 2008, č. j. 60 C 109/2007-36, jakož i ve výroku v odstavci II. Zrušuje se rovněž rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 2. 2008, č. j. 60 C 109/2007-36, a to ve výroku v odstavci II. a III. Věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 9, jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 28. 2. 2008, č. j. 60 C 109/2007-36, ve výroku I. zastavil řízení v té části, kde se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci rok z prodlení z částky 296.429.-Kč ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o 7 procentních bodů, a to od 1.10.2006 do 2.1.2008. V té části, kde se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 296.429.-Kč s úrokem z prodlení z částky 296.429.- Kč od 3.1.2008 do zaplacení, a to ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o 7 procentních bodů, žalobu zamítl. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 10.9.2002 Finanční úřad pro Prahu 9 jako správce daně zahájil u žalobkyně kontrolu daně z přijmu právnických osob za rok 1995 a za roky 1996 až 2001. Dále vzal za prokázané, že dne 3.1.2005 žalobkyně udělila plnou moc k zastupování pro daňová řízení za roky 1995 až 2001 advokátu Mgr. V. J. Též zjistil, že dopisem ze dne 14.9.2006 právní zástupce žalobkyně uplatnil u Ministerstva financí ČR náhradu škody ve výši 296.429 Kč s tím, že se jedná o škodu, která spočívá v úhradě poskytnuté právní pomoci v souvislosti se zahájením daňové kontroly z příjmu právnických osob za roky 1996 a 1997 u žalobkyně, kdy tato částka je v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem správce daně. Věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“) ve znění zákona č. 160/2006 Sb., konkrétně podle § 13 odst. 1 a 2, a to jako případnou odpovědnost žalované za škodu způsobenou finančním úřadem. Postup správce daně při správě daní posuzoval podle zákona č. 337/92 Sb. a 586/92 Sb. Uzavřel, že ze strany finančního úřadu nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Snížení majetkové podstaty žalobkyně o částku, kterou zaplatila v rámci úhrady za poskytování právní pomoci neshledal v příčinné souvislosti s jednáním správce daně. Dovodil, že při stanovení odměny za právní pomoc je namístě postup podle § 9 odst. 2 advokátního tarifu. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23.10.2008, č. j. 22 Co 302/2008-56, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 139.223,40 Kč se 7% úrokem z prodlení od š.1.2008 do 30.6.208, se 7,5% úrokem z prodlení od 31.7.2008 do 23.10.2008 a za dobu od 24. 10. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB vyhlášené ve Věstníku ČNB a platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Jinak výrok soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, ztotožnil se s jeho závěrem o posouzení běhu prekluzívní lhůty podle § 47 zákona o správně daní a poplatků, kdy za první úkon, který směřuje k vyměření daně, je možno považovat zahájení daňové kontroly ze dne 10.9.2002 a 25.11.1999 a uzavřel, že za roky 1996 a 1997 bylo možno doměřit daň koncem roku 2000, resp. 2001, byla-li tedy zahájena daňová kontrola za toto období protokolem ze dne 10.9.2002, stalo se tak po uplynutí prekluzivní lhůty. Odvolací soud však na rozdíl od soudu prvního stupně spatřoval v tomto úkonu, když dojde k doměření daně za roky 1995 až 2001 v celkové částce 29.968.640 Kč, nesprávný úřední postup ze strany finančního úřadu, neboť se tak ve vztahu k rokům 1996 a 1997 stalo v době, kdy již nemohlo dojít k naplnění cíle kontroly a doměření daně. Vyslovil, že za toto období tedy šlo o nedoplatek na dani ve výši 24.512.280 Kč. Podle odvolacího soudu vzala-li si žalobkyně následně advokáta, který ji zastupoval pro daňová řízení za roky 1995 až 2001, byla jí způsobena škoda, a to v částce, která náležela advokátu za úkony poskytnuté právní pomoci, jež se vztahují n nedoplatku na dani za roky 1996 a 1997 a k úkonům učiněným v rámci této pomoci s výjimkou vyjádření ke stanovisku správce daně ze dne 31.3.2005. Zaujal názor, že za tuto škodu nese odpovědnost Česká republika v souvislosti s ustanovením § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Pro stanovení výše škody, která je v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem Finančního úřadu pro Prahu 9, vyšel odvolací soud z hodnoty právního úkonu stanovené podle § 7, § 8 odst. 1 a ve vztahu k odvoláním proti rozsahu nahlížení do spisů podle § 9 odst. 1 vyhl. 177/96 Sb. ve znění platném v roce 2005, a z punkta 29 968 640 Kč. Úkon učiněný po 30.3.2005, vyjádření žalobce ze dne 31.3.2005 ke stanovisku správce daně ze dne 24.3.2005, posoudil shodně se soudem prvního stupně jako neúčelně vynaložený. Vyslovil závěr, že žalobkyně byla zastoupena v daňových řízeních za období 1995 až 2001, přičemž daňová kontrola byla neoprávněně zahájena pouze za roky 1996 a 1997, ohledně kterých byla uvažována daň v celkové výši 24.512.280 Kč. Podle odvolacího soudu žalobkyni lze přiznat tedy pouze 139 223,40 Kč, což představuje 81,8 % nákladů, neboť částka 24.512.280 Kč představuje 81,8 % celkově uvažované doměřované daně za roky 1995 až 2001. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu (proti části, kterou byl zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrzen) podala žalobkyně včas dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. Tvrdila existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť soud sice použil správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil. Namítala, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle dovolatelky odvolací soud řešil právní otázku tzv. puncta, tedy výši tarifní hodnoty v rozporu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách za poskytnutí právních služeb č. 177/1996 Sb. a v rozporu se zákonem o správě daní a poplatků č. 337/1992 Sb. Poukazovala na skutečnost, že podle odvolacího soudu dovolatelka byla zastoupena v daňových řízeních za období 1995 až 2001 a neoprávněně byla zahájena kontrola pouze za roky 1996 a 1997, za které byla uvažována daň ve výši 24.512.280 Kč. Namítala, že odvolací soud stanovil tarifní hodnotu součtem hodnoty částek, které žalobkyni budou správkyní daně doměřeny, t.j. z hodnoty 29.986.640 Kč a z této částky představovala daň, která by měla být doměřena na roky 1996 a 1997, t.j. 81,8 %. Částku 29.968.640 Kč považoval odvolací soud za tarifní hodnotu. Přitom však podle § 16 odst. 1 daňového řádu správce daně daňovou kontrolou zjišťuje nebo prověřuje daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné