28 Cdo 1203/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1203/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 12. 2011 Spisová značka:28 Cdo 1203/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.1203.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Obec Dotčené předpisy:§ 32 předpisu č. 367/1990Sb. § 36 předpisu č. 367/1990Sb. § 38 předpisu č. 367/1990Sb. § 3 předpisu č. 262/1994Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 1. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1203/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce obce Moravany se sídlem v Moravanech, Střední 28, IČ: 00282120, zastoupeného Mgr. Ondřejem Adametzem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 12, proti žalovanému A. F., zastoupenému JUDr. Zitou Krásnou, advokátkou se sídlem v Brně, Gorkého 11, o zaplacení částky 67.040,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 12 C 875/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. listopadu 2010, č. j. 16 Co 283/2006-278, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2010, č. j. 16 Co 283/2006-278, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 25. 4. 2006, č. j. 12 C 875/99-213, zamítl žalobu, v níž se žalobce domáhal na žalovaném uhrazení částky 74.866,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud neshledal důvodným tvrzení žalobce, podle nějž žalovaná částka představuje bezdůvodného obohacení žalovaného vzniklé tím, že mu v době vykonávání funkce starosty obce Moravany byly vyplaceny odměny v rozporu se zákonem č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění účinném v době vyplacení těchto odměn (tj. v letech 1997 a 1998 - dále jen zákon o obcích). Soud dospěl k závěru, že tyto odměny byly řádně schváleny zastupiteli podle § 38 a § 40 zák. o obcích a není zde důvodu pro neplatnost usnesení o vyplacení těchto odměn, a tedy i pro vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. K odvolání žalobce přezkoumal uvedené rozhodnutí soudu I. stupně Krajský soud v Brně a rozsudkem ze dne 18. 2. 2009, č. j. 16 Co 283/2006-237, je v částce 7.826,- Kč s příslušenstvím potvrdil (výrok I.), v částce 67.040,- Kč rozsudek změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci tuto částku s 12% úrokem z prodlení od 11. 7. 1999 do zaplacení (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Odvolací soud uvedl, že vzhledem k tomu, že k rozhodnutí o vyplacení odměn došlo na tzv. pracovních poradách zastupitelů, nikoliv na řádném a veřejně oznámeném jednání zastupitelstva, na němž bylo posléze pouze povšechně hovořeno o finančním hospodaření obce, nedošlo k platnému usnesení zastupitelstva v souladu s § 38 zákona o obcích. Rozpor s právními předpisy spatřoval odvolací soud i v tom, že nebyla splněna podmínka vykonání mimořádných a významných úkolů pro přiznání odměn vyplývající z § 3 nařízení vlády č. 262/1994 Sb., účinného v době jejich vyplacení. Odvolací soud odmítl i obranu žalovaného spočívající v tom, že podle § 243 odst. 3 tehdy platného zákoníku práce (zák. č. 65/1965 Sb., ve znění účinném ke dni vyplacení odměn) bylo možno požadovat vrácení neoprávněno vyplacených částek pouze v případě, že by žalovaný musel podle okolností vědět, že jejich vyplacení bylo neoprávněné. Podle odvolacího soudu žalovaný jako starosta obce měl již z titulu této funkce znát zákonný způsob vyplácení jednorázových odměn podle výše uvedených předpisů. Odvolací soud dále uvedl, že zamítnutím žaloby do výše částky 7.826,- Kč s příslušenstvím bylo soudem I. stupně rozhodnuto správně, a proto v této části rozhodnutí potvrdil. Ve zbytku shledal nárok žalobce s ohledem na výše uvedené důvodný a rozhodnutí soudu I. stupně v tomto smyslu změnil. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. 3. 2010, č. j. 28 Cdo 3346/2009-261, rozhodnutí odvolacího soudu v napadených výrocích II. a III. pro jeho nepřezkoumatelnost zrušil, neboť z něj nebylo zřejmé, z kterého návrhu (z několika v řízení uplatněných žalobních návrhů) odvolací soud ve svém rozhodnutí vycházel. Krajský soud v Brně posléze rozsudkem ze dne 10. 11. 2010, č. j. 16 Co 283/2006-278, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve zbývající části výroku I. týkající se částky 67.040,- Kč s příslušenstvím tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 67.040,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Odvolací soud po zopakovaní dokazování listinnými důkazy provedenými již před soudem prvého stupně vyšel ve svém posouzení z upřesněného žalobního nároku, dle nějž se žalobcem požadovaná částka ve výši 67.040,- Kč sestávala z trojnásobku měsíční odměny ve výši 50.280,- Kč vyplaceného v prosinci 1997 a z jedné měsíční odměny ve výši 16.760,- Kč vyplacené v září 1998. Uvedl, že rozhodující pro posouzení daného sporu je, zda žalovanému vznikl nárok na vyplacení jednorázové odměny ve smyslu ustanovení § 3 nařízení vlády č. 262/1994 Sb. v návaznosti na ustanovení § 32, § 38 a § 40 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích. V daném případě pak nebyla naplněna podmínka vyžadovaná § 36 a § 38 zákona č. 367/1990 Sb., dle níž mohlo o vyplacení odměn za splnění mimořádných a zvláště významných úkolů dle § 3 odst. 1 a 3 nařízení vlády č. 262/1994 Sb. rozhodnout pouze obecní zastupitelstvo na svém řádném jednání. Z provedeného dokazování vyplynulo, že o těchto odměnách bylo rozhodnuto na pracovních poradách zastupitelů, a nikoliv na řádném jednání obecního zastupitelstva, a již tato okolnost dokládá, že prostředky byly vyplaceny v rozporu s tehdy platnými a účinnými předpisy, nehledě na to, že vyplacení odměn nebylo odůvodněno ani předpisy vyžadovaným splněním mimořádných a zvláště významných úkolů obce. Bylo-li o tom, komu a v jaké výši se odměna přiznává, rozhodováno jen na tzv. pracovních poradách, přičemž ze zápisu z těchto porad nevyplývá, že by přiznání odměn bylo náležitě odůvodněno, pak vyplacení odměn nemohlo proběhnout řádně. Jako neopodstatněnou odmítl odvolací soud argumentaci žalovaného odkazující na § 243 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce (ve znění účinném k datu vyplacení odměn), dle nějž je možné požadovat vrácení neoprávněně vyplacených částek pouze, věděl-li by žalovaný nebo musel-li by z okolností předpokládat, že částky jsou nesprávně určené či omylem vyplacené. Starosta již z titulu výkonu své funkce měl vědět, jakým zákonným způsobem bylo možno členům obecního zastupitelstva přiznat a poskytnout jednorázové odměny ve smyslu ustanovení § 3 nařízení vlády č. 262/1994 Sb. jako prováděcího předpisu k zákonu č. 367/1990 Sb., obcích, coby základního předpisu upravujícího postavení a pravomoci obce. Žalovaným vznesenou námitku promlčení pak rovněž nelze považovat za uplatněnou důvodně, jelikož odměny byly žalovanému vyplaceny v prosinci 1997 a září 1998, žaloba byla podána dne 20. 10. 1999, a je tedy zřejmé, že tříletá promlčecí doba k uplatnění peněžitých nároků dle § 263 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb. byla zachována. Přestože žaloba byla později upravována a byla měněna výše požadované částky, je zřejmé, že žalobce se od počátku domáhal vrácení neoprávněně vyplacených odměn za prosinec 1997 a září 1998. S ohledem na tyto závěry tedy odvolací soud opětovně provostupňové rozhodnutí změnil tak, že žalobě v přezkoumávaném rozsahu, tj. co do částky 67.040,- Kč s příslušenstvím, vyhověl. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež označil za přípustné dle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolatel uvedl, že považuje za naplněny veškeré dovolací důvody vymezené v § 241a odst. 2 a odst. 3 o. s. ř., tj. vady řízení ohrožující správnost rozhodnutí ve věci, nesprávné právní posouzení věci a skutková zjištění postrádající oporu v provedeném dokazování. Rozsudku odvolacího soudu vytkl především nepřesvědčivost a skutečnost, že se soud nevypořádal se všemi předloženými důkazy, jakož i nedostatečné odůvodnění skutkových a právních závěrů. Odvolací soud dle dovolatele pochybil zejména ve vymezení předmětu řízení a v závěru o částce, jež je předmětem řízení. Skutkový závěr o vyplacení odměn ve výši 50.280,- Kč v prosinci 1997 a 16.760,- Kč v září 1998 nemá oporu v provedeném dokazování. Ač ze zápisů z jednání obecního zastupitelstva se podává, že žalovanému byly jako starostovi přiznány další odměny v těchto výších, nebylo zohledněno, že tyto odměny byly pouhým hrubým příjmem, ze kterého byly odvedeny daň z příjmů fyzických osob, pojistné na veřejné zdravotní pojištění a pojistné na důchodové a nemocenské pojištění. Tato skutečnost je patrná