§ 243 zákoník práce – Problematiku bezdůvodného obohacení mezi zaměstnancem…
Zákoník práce · 65/1965 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 243 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, upravuje problematiku bezdůvodného obohacení mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a stanoví podmínky pro jeho vrácení, včetně pravidel pro neplatnost právních úkonů. Pokud zaměstnanec nebo zaměstnavatel získá prospěch bez právního důvodu (např. omylem vyplacené peníze), musí ho vrátit. (§ 243 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: zaměstnanec, zaměstnavatel
- Lhůta nebo doba (odst. 3): „…předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to ve lhůtě tří let od jejich výplaty.“
- Judikatura: na § 243 odkazuje 18 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 65/1965 Sb.
(1) Získá-li zaměstnanec bezdůvodné obohacení na úkor zaměstnavatele nebo zaměstnavatel na úkor zaměstnance, musí jej vydat.
(2) Bezdůvodným obohacením je prospěch získaný plněním bez právního důvodu nebo plněním z neplatného právního úkonu.
(3) Vrácení neprávem vyplacených částek může však zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to ve lhůtě tří let od jejich výplaty.
(4) Neplatnost právního úkonu nemůže být zaměstnanci na újmu, pokud neplatnost nezpůsobil výlučně sám; vznikne-li zaměstnanci následkem takového neplatného právního úkonu škoda, je zaměstnavatel povinen ji nahradit.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud zaměstnanec nebo zaměstnavatel získá prospěch bez právního důvodu (např. omylem vyplacené peníze), musí ho vrátit.
- Zaměstnavatel může požadovat vrácení neprávem vyplacených částek od zaměstnance jen tehdy, pokud zaměstnanec věděl nebo musel předpokládat, že jde o chybně určené nebo omylem vyplacené peníze, a to do tří let od výplaty.
- Neplatnost právního úkonu nesmí být na újmu zaměstnanci, pokud ji nezpůsobil výhradně on sám; v takovém případě má zaměstnanec nárok na náhradu škody od zaměstnavatele.
Na co si dát pozor
- Lhůta pro zaměstnavatele k požadování vrácení neprávem vyplacených částek je tři roky od jejich výplaty.
- Pro vrácení neprávem vyplacených částek zaměstnavatelem je klíčové, zda zaměstnanec o nesprávnosti věděl nebo ji musel předpokládat.
- Zaměstnanec je chráněn před důsledky neplatnosti právního úkonu, pokud ji nezpůsobil sám.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 243
Jak soudy aplikují § 243
Rozhodovací praxe dovolacího soudu ve vztahu k předchozí obdobné právní úpravě obsažené v ustanovení § 243 odst. 3 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, účinného do 31. 12. 2006 (dále jen „zákoník práce“), dospěla rovněž k závěru, že je-li zaměstnanci poskytnuta nějaká peněžitá částka jako záloha, nemůže přicházet v úvahu aplikace ustanovení § 243 odst. 3 zákoníku práce (nyní § 331 zák. práce) v tom smyslu, že by totiž zaměstnanec přijal takovou zálohu v dobré víře; …
Rozhodovací praxe dovolacího soudu ve vztahu k předchozí obdobné právní úpravě obsažené v ustanovení § 243 odst. 3 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, účinného do 31. 12. 2006 (dále jen „zákoník práce“), dospěla rovněž k závěru, že je-li zaměstnanci poskytnuta nějaká peněžitá částka jako záloha, nemůže přicházet v úvahu aplikace ustanovení § 243 odst. 3 zákoníku práce (nyní § 331 zák. práce) v tom smyslu, že by totiž zaměstnanec přijal takovou zálohu v dobré víře; …
Rozhodovací praxe dovolacího soudu ve vztahu k předchozí obdobné právní úpravě obsažené v ustanovení § 243 odst. 3 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, účinného do 31. 12. 2006, dospěla rovněž k závěru, že je-li zaměstnanci poskytnuta nějaká peněžitá částka jako záloha, nemůže přicházet v úvahu aplikace ustanovení § 243 odst. 3 zákoníku práce (nyní § 331 zák. práce) v tom smyslu, že by totiž zaměstnanec přijal takovou zálohu v dobré víře; zaměstnanec si tu musí být vědom, že jde o zálohu, která bude později zúčtována [srov. například závěry býv.