28 Cdo 1212/2002 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1212/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 8. 2003 Spisová značka:28 Cdo 1212/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.1212.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 4 odst. 2 předpisu č. 87/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 28 Cdo 1212/2002 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání A) F. J., a B) J. J., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře z 13. 9. 2001, sp. zn. 15 Co 365/2001, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 5 C 151/99 (žalobkyň 1. A. K. a 2. MUDr. S. K., zastoupených advokátkou, proti žalovaným F. J. a J. J., kteří byli v řízení zastoupeni advokátem, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitostí podle zákona č. 403/1990 Sb.), takto: I. Dovolání dovolatelů se zamítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhaly žalobou, podanou u soudu 3. 8. 1992 (v průběhu řízení upravovanou), aby žalovaným bylo uloženo vydat jim dům čp. 8 a pozemek parc. č. 21/717 ve V. n/L. V žalobě bylo uvedeno, že tyto nemovitosti patřily původně A. Š. a byly rozhodnutím finančního odboru bývalého Okresního národního výboru v T. z 1. 8. 1960 přikázány podle ustanovení § 5 vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a ustanovení § 11 vyhlášky č. 88/1959 Úředního listu do vlastnictví státu a do správy P., podnikového ředitelství v T. A. Š. (před svou smrtí 6. 4. 1964) pořídila dne 10. 7. 1962 závěť a dědicem veškerého svého majetku ustanovila svého synovce Ing. J. M. Ing. J. M. zemřel dne 25. 12. 1985 a jeho dědičkami jsou A. K. a MUDr. S. K. Žalobkyně vyzvaly písemně k vydání nemovitostí dne 21. 1. 1991 bývalý Městský národní výbor ve V. n/L., ale bylo jim sděleno, že uvedené nemovitosti byly převedeny dne 2. 4. 1990 na F. J. a J. J.; žalobkyně je požádaly dne 12. 8. 1991 o vydání nemovitostí, ale bezvýsledně. Podle názoru žalobkyň získal stát tyto nemovitosti neoprávněně, když údajně šlo v případě domu čp. 8/II ve V. n/L. o rodinný domek, takže žalobkyně měly za to, že přechod nemovitostí byl neplatný. Pokud pak uvedené nemovitosti získali žalovaní, stalo se tak v rozporu s tehdy platnými předpisy a na základě protiprávního zvýhodnění. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že nemovitosti uváděné žalobkyněmi získali v souladu s právními předpisy a bez jakéhokoli protiprávního zvýhodnění. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře z 31. 1. 1996, č. j. 3 C 265/92-72, byla žaloba žalobkyň zamítnuta. Žalobkyním bylo uloženo zaplatit žalovanému F. J. na náhradu nákladů řízení 1.380,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; žalované J. J. nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyním bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Táboře 611,- Kč na úhradu placených nákladů řízení. O odvolání žalobkyň proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze 6. 12. 1996, sp. zn. 15 Co 550/96. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalovaným bylo uloženo uzavřít se žalobkyněmi dohodu o vydání domu čp. 8 s pozemkem parc. č. 21 ve V. n/L. Žalobkyním nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Státu nebylo přiznáno právo na náhradu státem vynaložených nákladů řízení. K dovolání žalovaných Nejvyšší soud rozsudkem z 21. 1. 1999, 23 Cdo 1028/98, zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze 6. 12. 1996, sp. zn. 15 Co 550/96, a věc byla vrácena Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí dovolací soud uváděl, že zjištěná skutečnost, že v době kupní smlouvy z 2. 4. 1990 (o prodeji domu čp. 8 ve V. n/L.), uzavřené mezi státem – Městským národním výborem ve V. n/L. a žalovanými F. J. a J. J., už nežila původní vlastnice nemovitostí A. Š., ani její dědic Ing. J. M., omezuje přezkum správnosti právního závěru, zaujatého odvolacím soudem při posouzení otázky, zda žalobkyně lze podřadit pod některou kategorii subjektů, vůči nimž měl tehdejší národní výbor ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 119/1988 Sb. nabídkovou povinnost. Dovolací soud v této souvislosti zaujal právní názor, že nabídková povinnost ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, nebyla v daném případě ukládána národnímu výboru vůči A. K. a MUDr. S. K., jako vůči právním nástupkyním dědice původní vlastnice A. Š. (tj. Ing. J. M.). Krajský soud v Českých Budějovicích pak usnesením z 22. 7. 1999, sp. zn. 15 Co 241/99, zrušil rozsudek soudu prvního stupně z 31. 1. 1996 (č. j. 6 C 265/92-72 Okresního soudu v Táboře) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění svého usnesení odvolací soud poukazoval na to, že dosud soudem prvního stupně neřešenou otázkou je cena prodaného provozního objektu (tj. domu čp. 8/II ve V. n/L.) v souvislosti s tím, zde šlo o rodinný dům nebo o provozní objekt. Další otázkou, která v řízení před soudem prvního stupně nebyla dosud objasněna, je ta okolnost, zda a kdy byl udělen souhlas rady bývalého Městského národního výboru ve V. n/L. k převodu žalobkyněmi uváděných nemovitostí na F. J. a J. J.; odvolací soud tu vyslovoval názor, že „pokud bude prokázáno, že souhlas rady bývalého Městského národního výboru ve V. n/L. byl udělen před podáním žádosti o prodej, je nutno posoudit, zda takový souhlas k převodu byl platný“. V dalším průběhu řízení byl vynesen rozsudek Okresního soudu v Táboře z 15. 12. 2000, č. j. 5 C 151/99-150, jímž byla zamítnuta žaloba žalobkyň, aby žalovaným bylo uloženo uzavřít se žalobkyněmi dohodu o vydání stavební parcely č. kat. 21 s domem čp. 8 ve V. n/L. Žalobkyním bylo uloženo zaplatit žalovaným na náhradu náklad řízení 13.105,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaným bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Táboře na úhradu zálohovaného svědečného 4.932,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo připomenuto, že žalovaný F. J. požádal dne 5. 6. 1989 Okresní bytový podnik v T. o odprodej domu čp. 8/II ve V. n/L. s tím, že objekt bude využívat pro zřízení provozních místností pro zámečnickou dílnu a že po uvolnění bytu v prvním poschodí tohoto domu se do uvedeného bytu nastěhuje a uvolní byt o kuchyni a třech pokojích v domě čp. 48 ve V. n/L. Na schůzi rady bývalého Městského národního výboru ve V. n/L., konané 12. 2. 1990, byl usnesením č. 23/90 vyjádřen souhlas s prodejem domu čp. 8/II F. J., bytem ve V. n/L. s tím, že byt bude využíván nadále k trvalému bydlení a nebytové prostory budou využívány pro poskytování služeb obyvatelstvu. Nárok žalobkyň posuzoval soud prvního stupně jako nárok podle zákona č. 403/1990 Sb. Žalobkyně posuzoval soud prvního stupně jako oprávněné osoby podle uvedeného zákona. U žalovaných posuzoval soud prvního stupně, zda žalobkyněmi uváděné nemovitosti nabyli žalovaní v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění, jak to má na zřeteli ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 403/1990 Sb. Žalovaní zaplatili za koupený objekt 120.602,57 Kč, třebaže podle znaleckého posudku hodnota tohoto objektu činí 60.383,- Kč. K tvrzení žalobkyně, že kupní smlouva se žalovanými ohledně uvedeného objektu byla uzavřena ve spěchu bez potřebných náležitostí, pokládal soud prvního stupně za doložené, že jednání, které předcházelo uzavření kupní smlouvy z 2. 4. 1990, probíhalo řadu měsíců od roku 1989, kdy žalovaný F. J. požádal dne 12. 2. 1989 o odkoupení objektu; podle názoru soudu prvního stupně podal-li žalovaný F. J. dne 15. 3. 1990 další žádost o odprodej domu, nelze tuto žádost považovat za prvotní, neboť jednání o této záležitosti probíhala již řadu měsíců před tím. Dospěl proto soud prvního stupně k výslednému závěru, že žalovaní nenabyli nemovitosti, uváděné žalobkyněmi, v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění a žalobu žalobkyň zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 občanského soudního řádu. O odvolání žalobkyň proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně z 15. 12. 2000 rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem z 13. 9. 2001, sp. zn. 15 Co 365/2001. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek s