28 Cdo 1248/2016 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1248/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 2. 2017 Spisová značka:28 Cdo 1248/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.1248.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Dědění Společenství účastníků řízení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 § 16 odst. 1 předpisu č. 229/1991Sb. ve znění do 31.12.2012 § 28a předpisu č. 229/1991Sb. § 488 obč. zák. § 512 odst. 1 obč. zák. § 460 obč. zák. § 91 odst. 1 o. s. ř. § 240 odst. 1 o. s. ř. § 243e odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 4. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1248/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobců: a) M.-É. J.-W., O., a b) A. J.-W., L., obou zastoupených JUDr. Václavem Duškem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 6, Nový lesík 998/7, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, územní pracoviště v hl. m. Praze, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČ 697 97 111, o zaplacení částky 9.452.750,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 9 C 293/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 12. listopadu 2015, č. j. 54 Co 996/2014-434, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 12. listopadu 2015, č. j. 54 Co 996/2014-434, se v napadeném výroku I., jímž byl ve výroku I. změněn rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. května 2014, č. j. 9 C 293/2003-403, tak, že se žaloba zamítá co do nároku žalobce b) na zaplacení částky 1.010.657,- Kč, a v závislých výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Právní předchůdkyně žalobců Mgr. M. J. se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 17. 11. 1997 (podanou původně proti České republice - Ministerstvu zemědělství a změněnou se souhlasem Okresního soudu v Jihlavě usnesením ze dne 19. 9. 2002, č. j. 9 C 732/98-58) domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 9.452.750,- Kč jako peněžitou náhradu podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), za specifikované pozemky v katastrálním území D. M., ohledně nichž pozemkový úřad rozhodl šesti rozhodnutími podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona o půdě tak, že nejsou v jejím vlastnictví pro překážku jejich zastavěnosti [§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě]. Žalobu odůvodnila zejména tím, že jako oprávněná osoba podle ustanovení § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě požádala v zákonné lhůtě původní žalovanou o zaplacení peněžité náhrady za nevydané pozemky, kterou však žalovaná stanovila v celkové výši 200.000,- Kč, což žalobkyně odmítla, neboť již v okamžiku propadnutí těchto pozemků státu se jednalo o pozemky stavební. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobců dne 30. 1. 2009 zemřela, rozhodl Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 14. 9. 2012, č. j. 9 C 293/2003- 300, tak, že namístě původní žalobkyně bude v řízení pokračováno s jejími dědici, tj. žalobci a) a b) - viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 3. 2012, č. j. 32 D 628/2010-107, o projednání dědictví po Mgr. M. J. Dalším usnesením ze dne 28. 3. 2007, č. j. 9 C 293/2013 -113, Okresní soud v Jihlavě připustil, aby namísto původně žalované do řízení vstoupila Česká republika - Pozemkový fond, a usnesením ze dne 15. 4. 2013, č. j. 9 C 293/2003-365, připustil, aby namísto České republiky - Pozemkového fondu do řízení vstoupila Česká republika - Státní pozemkový úřad. Rozsudkem ze dne 21. 5. 2014, č. j. 9 C 293/2003-403, Okresní soud v Jihlavě uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 4.042.628,- Kč (výrok I.), žalobu o zaplacení další částky 5.410.122,- Kč zamítl (výrok II.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jihlavě státem zálohované znalečné ve výši 9.750,- Kč s tím, že plněním jednoho ze žalobců zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého ze žalobců (výrok IV.), a že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jihlavě státem zálohované znalečné ve výši 9.750,- Kč (výrok V.). Soud prvního stupně vzal za prokázané, že „žalobci jsou oprávněnými osobami podle ustanovení § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě, což mezi účastníky bylo nesporné“, a že právní předchůdkyně žalobců včas požádala o peněžitou náhradu za nevydané pozemky podle ustanovení § 13 odst. 3 a 5 zákona o půdě. Při řešení otázky výše peněžité náhrady za nevydané pozemky vyšel soud ze znaleckého posudku znalce z oboru ekonomiky - ceny a odhady nemovitostí Ing. Jaroslava Krátkého a z jeho výpovědi před soudem a dospěl k závěru, že veškeré pozemky s výjimkou pozemku parc. č. 6121 PK je třeba hodnotit jako pozemky určené pro stavbu, neboť „je nade vší pochybnost“, že celá lokalita D. M. byla již před rokem 1953 určena k zastavění, k čemuž skutečně došlo, byť až po roce 1953; výši peněžité náhrady proto v souladu se závěry znaleckého posudku určil částkou 4.042.628,- Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl; ohledně další částky 5.410.122,- Kč žalobu zamítl. K odvolání žalobců proti nákladovým výrokům III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně a k odvolání žalované proti vyhovujícímu výroku o věci samé a nákladovému výroku V. Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozsudkem ze dne 12. 11. 2015, č. j. 54 Co 996/2014-434, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 2.021.314,- Kč a žalobci b) částku 1.010.657,- Kč a žalobu co do nároku žalobce b) na zaplacení částky 1.010.657,- Kč zamítl (výrok I.); dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 16.720,- Kč (výrok II.), že ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.), že žalobkyně a) a žalobce b) jsou každý z nich povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 4.875,- Kč na účet Okresního soudu v Jihlavě (výroky IV. a V.) a že žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 9.750,- Kč na účet Okresního soudu v Jihlavě. Odvolací soud vyšel v podstatné části ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž mimo jiné vyplývá, že právní předchůdkyně žalobců požádala o peněžitou náhradu za nevydané pozemky výzvami ze dne 15. 8. 1996, 14. 11. 1996 a 1. 4. 1997, a ztotožnil se s jeho závěrem, že byla-li celá lokalita D. M. (vyjma pozemku parc. č. 6121 PK) již před rokem 1953 určena k zastavění, je nevydané pozemky třeba ocenit jako stavební a vyjít tak ze soudem prvního stupně vyžádaného znaleckého posudku. Dále odvolací soud dovodil - aniž to žalovaná v odvolání namítala - s poukazem na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 3. 2012, č. j. 32 D 628/2010-107, „jímž byla schválena dědická dohoda dědiců po původní zemřelé žalobkyni, podle níž dědicové nabývají mimo jiné i pohledávku“, jež je předmětem daného řízení, tak, že „žalobkyně a) nabývá tuto pohledávku ze ¾ a žalobce b) z ¼“, a na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 453/2008 (v němž byl vysloven závěr, že exekuční titul přiznávající peněžité plnění více věřitelům není - co do stanovení rozsahu plnění - materiálně nevykonatelný, jestliže neurčuje, zda má být plněno k jejich ruce společné a nerozdílné, nebo děleně), že pokud se dva žalobci domáhají zaplacení peněžitého plnění bez výslovného určení, kolik má kterému z nich ze žalované částky připadnout, platí pro plnění dluhu, který se nestal solidární, ustanovení § 512 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), podle něhož, má-li dlužník splnit více věřitelům a jde-li o plnění dělitelné, může každý věřitel požadovat jen svůj díl, a není-li jiné dohody, je dlužník oprávněn plnit každému z věřitelů stejný díl. Pro dané řízení z toho podle odvolacího soudu vyplývá, že „pokud se žalobci domáhali po žalované zaplacení částky 9.452.750,- Kč bez výslovného určení toho, kolik z této částky má kterému z nich připadnout, je t