28 Cdo 1253/2004 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1253/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2004 Spisová značka:28 Cdo 1253/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.1253.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 218 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 97/05 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 28 Cdo 1253/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobců A) J. B., B) A. B. a C) Z. B., všech zastoupených advokátem, proti žalovanému A. R., o přechod vlastnického práva k nemovitosti podle zákona o půdě, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 6 C 830/99, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.12.2003, č.j. 6 Co 2585/2003-142, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou, podanou u Okresního soudu v Písku dne 11.10.1999, domáhali se žalobci vydání rozsudku, že vlastnické právo k pozemku, blíže popsanému v petitu žaloby přechází na žalobce, a to na J. B. ideální polovinou, na A. a Z. B. každého jednou ideální čtvrtinou. Tvrdili, že jsou splněny podmínky pro postup podle § 8 odst. 1 zákona č. 195/1993 Sb., neboť právní předchůdce žalovaného nabyl nemovitost se všemi jejími součástmi a příslušenstvím do svého výlučného vlastnictví za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům. Okresní soud v Písku jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20.8.2003, č.j. 6 C 830/99-120, žalobu zamítl. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že na základě kupní smlouvy uzavřené dne 22.11.1968 prodal Státní statek v P. J. R. dům č.p. 30 s příslušenstvím uvedeným v odhadu OSP v P., avšak bez stavební plochy č. parcely 31 a zahrady č. parcely 96/2 za kupní cenu 5.420,- Kč, přičemž tato smlouva byla registrována Státním notářstvím v P. dne 9.1.1969. Z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v P. ze dne 24.2.1999, č.j. PÚ 240/92 – S vzal za prokázané, že návrh žalobců na vydání m.j. domu č.p. 30 na parcele st.č. 31 se zamítá, neboť předmětné nemovitosti byly prodány na základě výše uvedené kupní smlouvy fyzické osobě. Rovněž zjistil, že žalobci jsou dědici po zemřelých rodičích A. B. a Z. B., což vyplývá z osvědčení Státního notářství v P. ze dne 11.3.1992, sp. zn. Nsn f 428/91, přičemž A. B. pozbyl předmětné nemovitosti na základě rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6.4.1954, sp.zn. T 16/54 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu v Praze ze dne 10.6.1954, sp.zn. 83/54. Rovněž vzal za prokázané, že tyto rozsudky byly usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.9.1990, sp.zn. Rt 60/90 zrušeny a matka žalobců nemovitosti pozbyla na základě smlouvy o darování majetku státu, která byla uzavřena v tísni. Též zjistil, že vlastníkem předmětných nemovitostí je A. R., který nemovitosti zdědil po svém otci J. R. Dovodil, že nárok žalobců byl uplatněn u soudu včas. Dále zaujal názor, že podle znaleckého posudku znalce M. B. předmětná nemovitost byla prodána za cenu, která odpovídala tehdy platným cenovým předpisům a důkaz dalším znaleckým posudkem považoval za nadbytečný. Vyslovil závěr, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“). K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze 9.12.2003, č.j. 6 Co 2585/2003-142, formálně změnil rozsudek soudu prvního stupně. Ve skutečnosti šlo o rozsudek potvrzující, protože návrh žalobců odvolací soud rovněž zamítl. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě nebyly splněny podmínky ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě. Podle odvolacího soudu každý cenový rozdíl mezi cenou podle kupní smlouvy a cenou podle cenového předpisu platného v době převodu nemovitosti nelze podřadit pod pojem nižší ceny ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o půdě a na základě rozdílu 33,- Kč mezi oběma znaleckými posudky nelze učinit závěr, že se jedná o cenu nižší, než odpovídající platnému cenovému předpisu. Ztotožnil se rovněž se závěrem soudu prvního stupně, že znalecký posudek znalce B. je nutno považovat za přesvědčivý. Dále poukazoval na pochybení soudu prvního stupně, neboť ten nerozhodl o podílech, které měly přejít na žalobce na základě změny žaloby ze dne 6.4.2001. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Namítali, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Tvrdili, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní právní význam. Vytýkali odvolacímu soudu, že na základě nesprávného právního výkladu § 8 odst. 1 zákona o půdě nesprávně dovodil v dané věci nesplnění předpokladu přechodu vlastnického práva k nemovitostem, spočívajícího v nabytí nemovitostí za cenu nižší, než je cena odpovídající tehdy platným cenovým předpisům. Nesouhlasili se závěrem odvolacího soudu, že není třeba se zabývat tím, v čem spočívá rozdíl mezi cenou předmětné nemovitosti určenou odhadem J. K. ze dne 22.11.1967 ( na jehož základě byla stanovena cena nemovitosti v kupní smlouvě ze dne 22.11.1968 ) a cenou zjištěnou v předmětném řízení jako ceny domu č.p. 30 ve Z. odpovídající tehdy platným cenovým předpisům z revizního posudku M. B. ze dne 5.8.2003, č. 6488-178/03. V této souvislosti poukazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.11.1996, sp.zn. 2 Cdon 854/96 s tím, že určitou toleranci k rozdílným závěrům posudků různých znalců nelze připustit v případě, že cenový rozdíl vyplynul z porušení cenových předpisů. Podle dovolatelů je vždy třeba se zabývat důvody, pro které je nabývací kupní cena zaplacená povinnou fyzickou nižší než je cena zjištěná jako cena předmětných nemovitostí odpovídající tehdy platným cenovým předpisům. Konstatovali, že odvolací soud též nesprávně posoudil otázku neocenění ostatních plotů příslušejících k předmětnému domu. Rovněž odkazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.10.1998, sp.zn. 2 Cdon 401/97 s odůvodněním, že k naplnění skutkové podstaty § 8 odst. 1 zákona o půdě postačí srovnání maximální ceny podle platných předpisů. Tvrdili též podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v nesprávném hodnocení provedeného důkazu znaleckým posudkem M. B. ze dne 5.8.2003, a to s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.11.1998, sp.zn. 3 Cdon 385/96 s tím, že znalecký nález musí být v souladu s ostatními provedenými důkazy. Též poukazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.7.2003, sp. zn. 21Cdo 818/2003 s tím, že věrohodnost předmětného důkazu musí být v odvolacím řízení přezkoumána. Navrhli proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení tomuto soudu k dalšímu řízení. Rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 20.8.2003, tedy za účinnosti o.s.ř. ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Odvolací soud proto důsledně postupoval rovněž podle ustanovení tohoto předpisu. Tomu odpovídá, že i Nejvyšší soud jako soud dovolací posuzoval přípustnost dovolání podle těchto předpisů. Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. O takový případ v posuzované věci nejde. S povahou přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení souvisí předpoklady uvedené v § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Předmětem dovolacího přezkumu takto nemohou být otázky skutkového zjištění, nýbrž pouze otázky právního posouzení. Jak je patrno z obsahu odůvodnění odvolacího soudu, posouzení důvodnosti žaloby bylo závislé na zjištění, zda v projednávané věci byly splněny předpoklady