28 Cdo 1573/2010 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1573/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 10. 2010 Spisová značka:28 Cdo 1573/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.1573.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Družstvo Hospodaření s majetkem státu Obec Příslušenství věci Věc Dotčené předpisy:§ 1 odst. 1 předpisu č. 172/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 11. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 01.10.2011IV.ÚS 96/11doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.odmítnuto12.27.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1573/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatele Statutárního města Brna, IČ 4499 2785, Brno, Dominikánské náměstí č. 1, zastoupeného Jitkou Stanoevovou, advokátkou, 616 00 Brno, Chládkova 3, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 29. 10. 2009, sp. zn. 13 Co 440/2007, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 15 C 144/2005 (žalobce stavebního bytového družstva Družba, IČ 0004 7708, Brno, Kapucínské náměstí 100/6, proti žalovaným: 1. Statutárnímu městu Brnu, zastoupenému JUDr. Jitkou Stanoevovou, advokátkou, a 2. České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, 100 00 Praha 10, Kodaňská 1441/4, o určení vlastnictví k nemovitostem), takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalujícího stavebního bytového družstva z 22. 4. 2005 bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně z 2. 4. 2007, č. j. 15 C 144/2005-148. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem pozemků parc. č. 2712/34, 2712/35, 2712/36, 2712/37, 2712/39, 2712/40, 2712/41, 2712/42, 2712/43, 2712/44, 2712/45, 2712/46, 2712/47, 2712/48, 2712/49, 2712/50, 2712/51, 2712/52, 2712/53, 2712/54, 2712/55, 2712/56, 2712/57, 2712/58, 2712/59, 2712/60, 2712/61, 2712/62, 2712/63, 2712/64, 2712/65, 2712/66, 2712/68, 2712/69, 2712/70, 2712/71, 2712/72, 2712/73, 2712/74, 2712/75, 2712/76, 2712/77, 2712/78, 2712/79, 2712/81, 2712/82, 2712/83, 2712/84, 2712/85, 2712/86, 2712/87 a 2712/88 a dále i pozemků parc. č. 2712/2 a parc. č. 2712/89, parc. č. 2712/109, parc. č. 2712/137, parc. č. 2712/251 a parc. č. 2712/252 v katastrálním území Č. (obec B.). Žalovaným Statutárnímu městu Brnu a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalujícímu stavebnímu družstvu na náhradu nákladů řízení 12.000,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. O odvoláních žalovaných proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně z 29. 10. 2009, sp. zn. 13 Co 440/2007. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl v upřesněném znění výroku potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně z 2. 4. 2007, č. j. 15 C 144/2005-198. Bylo také rozhodnuto, že každý z obou žalovaných je povinen nahradit žalobci náklady řízení částkou 6.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Bylo rovněž rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že „odvolání žalovaného Statutárního města Brna nelze přisvědčit“. Co do odvolání žalované České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, směřujícího proti výroku o nákladech řízení, nebylo shledáno ohledně tohoto výroku na místě použití ustanovení § 150 občanského soudního řádu. Odvolací soud především konstatoval, že mezi účastníky tohoto řízení není sporu o tom, že pozemky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. majetkem státu a že k uvedenému dni náleželo právo hospodaření s nimi tehdejšímu Obvodnímu národnímu Brno IV., že na těchto pozemcích byla rozhodnutím stavebního úřadu povolena výstavba a užívání 110 družstevních garáží a že tyto pozemky jsou v katastru nemovitostí zapsány jako vlastnictví žalovaného Statutárního města Brna. Žalujícímu stavebnímu bytovému družstvu bylo rozhodnutím odboru výstavby Obvodního národního výboru Brno IV. z 26. 7. 1977, č. j. OVÚP – 2273/77/Pf/N, povolena stavba 110 garáží při ulici K. v B. – N. Č.; areál pro tuto výstavbu byl v rozhodnutí označen jako „garážový dvůr“; v kolaudačním rozhodnutí téhož správního orgánu z 5. 10. 1979 pak bylo žalujícímu družstvu povoleno užívání stavby 110 garáží (s uložením povinnosti dokončit povrchové úpravy komunikací, kanalizace povrchových vod, rozvodu požárních vod a oplocení včetně vjezdu). Vybudovaným čtyřem budovám patrových garáží byla přidělena čísla popisná 1214, 1215, 1216 a 1217, jejichž investorem bylo žalující družstvo. Později došlo z těchto budov k převedení do vlastnictví fyzických osob celkem 76 jednotek garáží a ostatní zůstaly ve vlastnictví žalujícího družstva, které je také podílovým spoluvlastníkem společných částí budov čp. 1214, 1215, 1216 a 1217. Odvolací soud (zejména s poukazem na výsledky ohledání na místě) uváděl, že celý areál poschoďových garáží včetně pozemků pod nimi a pozemků přiléhajících je oplocen drátěným plotem na kovových a částečně betonových sloupcích, uvnitř areálu kolem jednotlivých budov garáží probíhá asfaltová komunikace, umožňující přístup k jednotlivým garážím, v areálu je vybudováno osvětlení, je tu hydrant a vrty navazující na drenážní systém pro odvod vody z pozemků; v součinnosti se žalujícím stavebním družstvem se na stavbách v areálu podíleli svépomocně budoucí vlastníci garáží. Žalující stavební bytové družstvo, uváděl odvolací soud, se v této právní věci domáhalo svou žalobou určení (podle § 80 písm. c/ občanského soudního řádu), že vlastníkem pozemků, zastavěných budovami garáží, a dalších pozemků v oploceném areálu „garážového dvora“, které s nimi tvoří funkční celek areálu, je žalovaná Česká republika, byť i zápis v katastru nemovitostí svědčí Statutárnímu městu Brnu. Odvolací soud zdůrazňoval, že ve smyslu ustanovení zákona č. 172/1991 Sb. bylo tu třeba se zabývat tím, zda ke dni účinnosti tohoto zákona (tj. k 23. 11. 1990) byly pozemky, o něž jde v tomto řízení, ve vlastnictví státu, zda právo hospodaření k pozemkům svědčilo národnímu výboru, jehož práva a závazky přešly na obec a zda k 23. 11. 1990 obec s pozemky hospodařila. Odvolací soud na základě výsledků dokazování, provedeného v tomto řízení, dospěl k závěru, že se žalovanému Statutárnímu městu Brnu nepodařilo prokázat, že se spornými pozemky hospodařilo (ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb.), a to s pozemky zastavěnými garážemi, ale i s dalšími pozemky nacházejícími se v oploceném areálu.. Odvolací soud dovozoval (zejména na základě výsledků ohledání na místě), že všechny pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení, tvoří jeden funkční celek ve smyslu ustanovení § 60a zákona č. 219/2000 Sb., který vznikl již v letech 1977 až 1979 jako tzv. „garážový dvůr“ ,sestávající ze 110 družstevních garáží, oplocený, vybavený přístupovými zpevněnými bezpečnostními komunikacemi, osvětlením, přívodem vody a systémem odvodnění; účel garážového dvora byl určen rozhodnutími vydanými ve stavebním řízení a tomuto účelu slouží garážový dvůr dosud. Odvolací soud v důsledku uvedených okolností dospěl k výslednému závěru, že pozemky, o něž jde v tomto řízení (ať ji pozemky zastavěné budovami sestávajícími z jednotek garáží či pozemky budovami nezastavěné), jsou v areálu „garážového dvora“ a nemohly přejít z vlastnictví ČR do vlastnictví Statutárního města Brna podle zákona č. 172/1991 Sb. Odvolací soud ještě v souvislosti s úvahou o existenci naléhavého právního zájmu žalujícího stavebního družstva na podání určovací žaloby poukazoval na ustanovení § 60a odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 a odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku státu. Odvolací soud uváděl, že „vycházeje z citovaného ustanovení zákona č. 219/2000 Sb. vznikne žalujícímu stavebnímu bytovému družstvu, jako podílovému spoluvlastníku společných částí budov čp. 1214, čp. 1215, čp. 1216 a čp. 1217 v katastrálním území Č., postavených na sporných pozemcích, a jako výlučnému vlastníku dosud nepřevedených jednotek (garáží) právo na bezúplatný převod ideálních spoluvlastnických podílů na pozemcích, zastavěných budovami garáží, jakož i na pozemcích tvořících jeden funkční celek s těmito budovami garáží, jakož i na pozemcích tvořících jeden funkční celek s těmito budovami v rozsahu spoluvlastnického podílu na společných část