28 Cdo 1668/2025 – Nejvyšší soud

28 Cdo 1668/2025-1693 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobců a) J. B., b) R. B., c) T. R., všech zastoupených JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Balbínova 384, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 10 C 10/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. března 2025, č. j. 14 Co 20/2024-1590, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Břeclavi (dále „soud prvního stupně“) částečným rozsudkem ze dne 28. 6. 2023, č. j. 10 C 10/2020-1199, nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o půdě“), a to pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY. 2. Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované a tehdejší vedlejší účastnice na straně žalované rozsudkem ze dne 5. 3. 2025, č. j. 14 Co 20/2024-1590, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku týkající se pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil [výrok I, bod a)] a v části výroku ohledně pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY rozsudek soudu prvního stupně potvrdil [výrok I, bod b)]. Dále zastavil odvolací řízení o odvolání tehdejší vedlejší účastnice na straně žalované ohledně pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok II) a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobci a tehdejší vedlejší účastnicí žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III). 3. Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že žalobci jsou osobami oprávněnými ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě a domáhají se vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté, jejichž naturální restituci brání zákonem o půdě předvídané překážky (§ 11a odst. 1 zákona o půdě). Protože shledaly dosavadní postup žalované ve vztahu k žalobcům liknavým až svévolným, vyhověly požadavku uspokojit restituční nárok žalobců mimo zákonem předpokládaný postup a nahradily projev vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu těch žalobci vymezených pozemků jako pozemků náhradních, u nichž nedošlo ke zpětvzetí žaloby. Pokud jde o výši restitučního nároku, dovodily, že některé nevydané pozemky je třeba ocenit – vzdor stanovisku žalované – jako stavební, jelikož k odňatým pozemkům existovala ke dni jejich odnětí státem územně plánovací dokumentace, která tyto pozemky určovala k zastavění, k němuž později skutečně došlo, přičemž nevydané pozemky dle znaleckého posudku prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D., zpracovaného na žádost žalobců svou hodnotou několikanásobně převyšují hodnotu žalobci vybraných náhradních pozemků. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu [výslovně toliko proti výroku I, bodu b)] podala žalovaná dovolání, považujíc je za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasí s oceněním odňatých pozemků jako pozemků stavebních. Má za to, že odvolací soud vycházel nedůvodně ze znaleckého posudku prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D., ačkoliv za jedině správné lze podle žalované považovat závěry konkurenčního znaleckého posudku Ing. Pavla Pelce. Namítá, že odvolací soud nezohlednil, že znalkyně prof. Ing. Renáta Schneiderová Heralová, Ph.D., při stanovení ceny odňatých pozemků vycházela ze směrných plánů z 30. let minulého století. Navíc odvolací soud dle mínění žalované nereflektoval ani okolnost, že k výstavbě na odňatých pozemcích došlo se značným časovým odstupem a nadto i jiným než původně plánovým druhem staveb. Vyjadřuje přitom přesvědčení, že jako stavební nelze ocenit ty pozemky, jež nejsou přímo zastavěné a na nichž se nachází kupř. hřiště či jiná sportovní zařízení. Dále upozorňuje, že se odvolací soud řádně nezabýval námitkami odůvodňujícími korekci ceny odňatých pozemků ve smyslu přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále „vyhláška č. 182/1988 Sb.“). Zdůrazňuje rovněž, že odvolací soud, aniž by se vypořádal s rozpory mezi znaleckými posudky předloženými účastníky řízení, přiklonil se k závěrům znaleckého posudku předloženého žalobci. Odvolacímu soudu vytýká, že za účelem odstranění rozporu ve znaleckých posudcích nepřistoupil k zadání revizního znaleckého posudku. Navrhla, aby dovolací soud v napadeném rozsahu rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud vzhledem k možnému převodu vlastnického práva ke spornému pozemku ze strany žalobců na třetí osoby odložil právní moc a vykonatelnost dovoláním dotčeného rozsudku odvolacího soudu. 5. Žalobci ve svých vyjádření označili dovolání žalované za nepřípustné, nedůvodné a účelové, přičemž poukázali na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, včetně rozhodnutí vydaných ve věci týchž účastníků, s nimiž je dle jejich názoru napadený rozsudek zcela v souladu. Navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl, popřípadě zamítl. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné (§ 237 o. s. ř.). 7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Dovolání žalované není přípustné. Nejvyšší soud k dále uvedené argumentaci odůvodňující závěr o nepřípustnosti dovolání žalované předesílá, že otázkami, jež jsou významné pro kvantifikaci i nyní uspokojovaného restitučního nároku žalobců (náhrady za odňaté a pro zákonnou překážku nevydané pozemky) v závislosti na povaze pozbytých pozemků, plynoucího z týchž rozhodnutí správních orgánů a s použitím téhož posudku, zpracovaného znalkyní prof. Ing. Renátou Schneiderovou Heralovou, Ph.D., se z podnětu dovolání žalované již dříve zabýval v usneseních ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2524/2022, ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 28 Cdo 3854/2022, a ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. 28 Cdo 3204/2024 (zmíněná usnesení, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz). V uvedených rozhodnutích dovolací soud aproboval závěry soudů nižších stupňů jako souladné s ustálenou rozhodovací praxí, pročež účastníci mohou legitimně očekávat, že daná, opětovně nastolená předběžná otázka, bude posouzena stejně; k tomu srovnej ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dále přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3595/2018, či nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. II. ÚS 2742/07, a ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 398/04 (označené nálezy, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu, jsou přístupné na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz). 9. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že cena náhradního pozemku má být ekvivalentní ceně pozemku, který byl oprávněné osobě odebrán – pokud byl oprávněné osobě odňat zemědělský pozemek, má nárok na náhradu za zemědělský pozemek (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. 28 Cdo 101/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1518/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2699/2008); má tak být zachována identita v charakteru pozemků v tom směru, že rozhodný je jejich charakter, a tedy i hodnota ke dni odnětí státem. Pokud byly sice odnímané pozemky, byť formálně, vedeny jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny, popřípadě dále vyu