28 Cdo 1788/2025 – Nejvyšší soud

28 Cdo 1788/2025-274 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně DF Finance s.r.o., identifikační číslo osoby 248 09 128, se sídlem v Praze 1, Náprstkova 276/2, zastoupené Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, proti žalované RONDAS s.r.o., identifikační číslo osoby 285 45 214, se sídlem v Praze 8, Na Malém klínu 1787/24, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o zaplacení 145 324,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 286/2020, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2025, č. j. 13 Co 114/2025-231, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2025, č. j. 13 Co 114/2025-231, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem ze dne 5. 11. 2024, č. j. 24 C 286/2020-168, Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) zamítl žalobu, jíž bylo žádáno, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit původní žalobkyni (M. N., narozená XY) částku 145 324,80 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I); současně soud prvního stupně uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 47 039,65 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované (výrok II). 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně odvoláním. 3. Po předložení věci s odvoláním odvolacímu soudu původní žalobkyně navrhla, aby do řízení vstoupila na její místo společnost DF Finance s.r.o., jíž měla v tomto řízení uplatňovanou pohledávku z bezdůvodného obohacení postoupit (za úplatu 1 000 Kč) smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 17. 4. 2025, kterou k tomuto návrhu přiložila. Z řečeného podání rovněž vyplývá souhlas označené společnosti s jejím vstupem do řízení. 4. Usnesením ze dne 5. 5. 2025, č. j. 13 Co 114/2025-231, Městský soud v Praze podanému návrhu na změnu žalobkyně v odvolacím řízení vyhověl, vycházeje ze zjištění, že po podání odvolání byla mezi žalobkyní a společností DF Finance s.r.o., uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, jejímž obsahem je právo, o nějž v tomto řízení jde, kdy i nabyvatelka práva se svým vstupem do řízení na žalující straně souhlasí, pročež jsou splněny podmínky procesního nástupnictví podle ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 5. Proti označenému usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. V něm vytýká, že odvolací soud věc posoudil toliko formalisticky, a nikoliv i z toho pohledu, zda původní žalobkyní navrhovaná změna účastenství na její straně není zneužitím procesní úpravy. Uzavření smlouvy o postoupení pohledávky považuje dovolatelka za účelové, vedené snahou ji poškodit a vyhnout se povinnosti k náhradě nákladů řízení (učinit její pohledávku na náhradu nákladů řízení nedobytnou). Tomu podle dovolatelky nasvědčují i údaje o postupníku, společnosti DF Finance s.r.o., uvedené v obchodním rejstříku, která po svém zápisu (od roku 2011) reálně nevyvíjela žádnou činnost, neměla žádný majetek a následně zcela rezignovala i na zákonnou povinnost předkládat rejstříkovému soudu potřebné listiny, včetně svých účetních závěrek; dle žalované jde o „prázdnou schránku“. Odkazujíc na dosavadní výsledky řízení (zamítnutí žaloby) považuje dovolatelka za vysoce pravděpodobné, že žalobkyně bude ve sporu zcela neúspěšná a že jí tak bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. K tomu dovolatelka cituje i z rozhodovací praxe dovolacího soudu (z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1041/2016), z níž vyplývá, že obecné soudy nesmí k rozhodnutí o procesním nástupnictví přistupovat formalisticky, ale musí také posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití práva. Navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil (a věc tak vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení). 6. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. 7. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 8. Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje náležitosti uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř. 9. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a o. s. ř., neboť napadeným usnesením odvolacího soudu bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.). 10. Po přezkoumání napadeného usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., jež takto provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je opodstatněné. 11. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 12. Podle ustanovení § 107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). 13. Podle ustanovení § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno. 14. Rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněné pod č. 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 31/2004, nebo usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné tamtéž pod č. 46, ročník 2012) je ustálena v závěru, že pro vyhovění návrhu žalobce podle ustanovení § 107a odst. 2 o. s. ř. musí být prokázáno naplnění formálních podmínek, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení; současně musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nabyvatel práva nastoupit na místo dosavadního žalobce. Ohledně právní skutečnosti uvedené žalobcem pak soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou skutečnost, s níž právní předpisy obecně spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, zda opravdu nastala a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. Otázkou, zda žalobce je skutečně věřitelem jím (v žalobě) tvrzené pohledávky, zda pohledávka podle jím označené právní skutečnosti přešla (byla převedena) na jiného, popřípadě zda je dlužník (žalovaný) povinen tvrzenou pohledávku uhradit, se soud při tomto rozhodování nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé (opodstatněnosti žaloby na zaplacení pohledávky), k níž se soud může vyslovit jen v rozhodnutí o věci samé. 15. V usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněném pod č. 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud vyložil, že nelze vyloučit, že soud ve výjimečných případech zamítne návrh podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř., přičemž takový postup je namístě například tehdy, je-li možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. V ústavní rovině přijal (mimo jiné s odkazem na citované R 46/2012) obdobný záv