28 Cdo 1985/99 – Nejvyšší soud

28 Cdo 1985/99 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání 1. Obce M., zastoupené advokátem, a 2. Tělovýchovné jednoty Sokol M., zastoupené advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 24.3.1999, sp.zn. 26 Co 416/98, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp.zn. 5 C 315/91 (žalobkyně H. S., zastoupené advokátem, proti žalovaným: A. Obci M., a 2. Tělovýchovné jednotě Sokol M., o uzavření dohody o vydání nemovitostí a o vydání těchto nemovitostí), takto: I. Dovolání dovolatelů se zamítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. III. Věc se zasílá zpět Okresnímu soudu Praha-západ k dalšímu řízení s poukazem na výrok rozsudku (označený I.) Krajského soudu v Praze z 24.3.1999, sp.zn. 24 Co 4l6, 417, 418/98. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou u Okresního soudu Praha-západ dne 5.11.1991, aby s ní byla žalovanými uzavřena dohoda o vydání chaty č. 135 v M., s pozemky parc. č. 481 a parc. č. 482 (včetně objektu stojícího na tomto pozemku). V žalobě se uvádělo, že původními vlastnicemi těchto pozemků byly A. S. (z jedné poloviny) a B. S. (také z jedné poloviny). Ty byly nuceny v tísni odprodat všechny stavby na uvedených pozemcích (s výjimkou chaty čp. 135) kupní smlouvou z 20.11.1956; pozemky byly nuceny majitelky dát státu do nájmu na 10 let. Později přešly tyto nemovitosti (s výjimkou chaty čp. 135) na stát na základě vládního nařízení č. 15/1959 Sb. Vlastnictví k chatě čp. 135 v M. přešlo na stát v roce 1967, a to údajně zase kupní smlouvou a bez doložení toho, zda byla kupní cena za ni zaplacena. Žalobkyně vyzvala žalované k vydání nemovitostí, ale bezvýsledně. Žalovaná obec i žalovaná tělovýchovná jednota navrhly zamítnutí žaloby s tím,že pozemky přešly na stát opatřením podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb.; stavby pak přešly na stát kupní smlouvou, podle níž byla také zaplacena kupní cena. Podle názoru žalovaných tu nešlo o kupní smlouvu uzavřenou v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Hospodářskou smlouvou převzala žalovaná obec k 1.4.1986 uvedené nemovitosti a delimitační dohodou ze 17.3.1986 přešlo zajišťování provozu autokempinku na těchto pozemcích na žalovanou Tělovýchovnou jednotu M., která pak také prováděla dostavbu autokempinku. Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobkyni jako účastnici řízení, vyslechl svědky F. H. a T. S., provedl důkaz posudkem znalce z oboru stavebnictví a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ z 29.7.1992, čj. 5 C 315/91-39, bylo Obecnímu úřadu M. uloženo uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání pozemku parc. č. 481 a na něm stojící chaty ev. č. 090 (dříve čp. 135), pozemku parc. č. 482 včetně objektu na něm stojícího a pozemku parc. č. 684/3 v M. Žalobní návrh na "vydání uvedených nemovitostí" byl zamítnut. Obecnímu úřadu M. bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 1.238,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žaloba proti Tělovýchovné jednotě Sokol M. byla zamítnuta. Obecnímu úřadu M. bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu Praha-západ částku 2.647,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením z 28.7.1993, sp.zn. 12 Co 85/93, uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že jednal se žalovanými, z nichž jeden byl nesprávně označen jako "Obecní úřad M.", třebaže měl žalobní návrh směřovat ve smyslu ustanovení zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, proti Obci M., která také je podle ustanovení zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, právním nástupcem dřívějšího Místního národního výboru M. Bylo proto třeba, podle názoru odvolacího soudu, aby žalobkyně byla vedena v tomto smyslu k opravě označení uvedeného žalovaného. Dále odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že si neobjasnil, zda kupní smlouvy, podle nichž přešly stavby na pozemcích, uváděných žalobkyní, na stát, byly uzavřeny nejen v tísni, ale i za nápadně nevýhodných podmínek (§ 6 odst. 1 písm. g/ zákona č. 87/1991 Sb.). Odvolací soud také uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval doložením toho, kdo zastupuje v tomto řízení žalovanou tělovýchovnou jednotu. Odvolací soud rovněž pokládal za potřebné, aby v tomto řízení byla objasněna souvislost s řízením uvedeným u Okresního soudu Praha-západ pod sp.zn. 8 C 447/96, jež se týká rovněž týchž pozemků jako v této právní věci. V dalším průběhu řízení soud prvního stupně provedl důkaz znalcem z oboru cen nemovitostí a konstatoval obsah dalších listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ z 31.10.1995, čj. 5 C 315/91-123, byla žaloba žalobkyně proti Obci M. zamítnuta a žalobkyni bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu Praha-západ na úhradu zálohovaného znalečného 6.080,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění tohoto rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žalobkyni posuzoval tento soud jako oprávněnou osobu podle zákona č. 403/1990 Sb. i podle zákona č. 87/1991 Sb. Soud prvního stupně měl za to, že povinnou osobou je v daném případě Obec M., která byla také v dřívější evidenci nemovitostí vedena jako vlastník nemovitostí, jež jsou sporné mezi účastníky řízení; ohledně žalované tělovýchovné jednoty poukazoval soud prvního stupně na to, že hospodářskou smlouvou dostala uváděný nemovitý majetek do dočasného užívání dnem 1.4.1986, takže tato jednota nemůže být považována za povinnou osobu podle shora uvedených zákonů. Při úvaze o posouzení projednávané právní věci podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. g/ zákona č. 87/1991 Sb. dospěl soud prvního stupně k závěru, že kupní smlouvy, týkající se sporných staveb, byly prodávajícími uzavřeny v tísni. Tíseň spatřoval soud prvního stupně v situaci, do níž se rodina žalobkyně dostala po odchodu bratra žalobkyně v roce 1948 do zahraničí, což přineslo negativní dopad na celou rodinu v tehdejší době a vyvolalo to nátlak na původní majitelky k prodání celého objektu. Naproti tomu však soud prvního stupně neshledal, že by tyto kupní smlouvy byly uzavřeny za nápadně nevýhodných podmínek. Podle provedeného znaleckého posudku dospěl soud prvního stupně k závěru, že tu cena restaurační budovy a pozemku parc. č. 482 měla činit 17.591,- Kč. Ve smlouvě z 20.11.1956 byly oceněny říční lázně v M. a veškeré objekty na pozemcích č. kat. 684/3 a č. kat. 684/4, patřící B. J. a A. S., částkou 26.027,- Kč; tato částka byla také prodávajícím poukázána na jejich účty. Proto měl soud prvního stupně za to, že uvedená smlouva nebyla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek. Také pokud šlo o rekreační chatu evidenční číslo 090 (dříve čp. 135) v M., včetně oplocení a ovocných stromů, dospěl soud prvního stupně na základě odborných závěrů ze znaleckého posudku, že i ohledně ní bylo původní ocenění této chaty v souladu s tehdy platnými cenovými předpisy. Pokud šlo o pozemek parc.č. 684/3, který byl také uveden v řízení žalobkyní, pokládal soud prvního stupně za prokázané, že do tohoto pozemku jsou zakomponovány stavební pozemky parc. č. 481, 482, 484, 483a a 485; na těchto pozemcích je nyní postaveno veškeré ostatní zařízení objektu - autokempinku M. Ohledně "objektu čp. 485" došlo k jeho úplné změně stavebně technického charakteru; stejně je tomu u "objektu čp. 828". "Objekt čp. 823" (původní objekt) byl demolován. U "objektu čp. 825, 826 a 827" jde o novou stavbu; nově byl také postaven bazén. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo ještě uvedeno (v návaznosti na řízení v právní věci vedené u téhož soudu pod sp.zn. 8 C 497/2), že zbývající části žalobního návrhu žalobkyně nebylo rovněž vyhověno, neboť podle ustanovení § 10 odst. 4 zákona č. 403/1990 Sb. se nevrací pozemky, které byly odňaty podle ustanovení § 1 téhož zákona, jestliže na nich stojí stavby. Výroky o nákladech řízení byly soudem prvního stupně odůvodněny ustanoveními § 148 odst. 1 a § 150 občanského soudního řádu. Doplňujícím rozsudkem ze 4.9.1997, čj. 5 C 315/91-145, Okresní soud Praha-západ vyslovil, že se zamítá žalobní návrh žalobkyně, aby bylo rozhodnuto, že žalovaná Obec M. a žalovaná Tělovýchovná jednota Sokol M. jsou povinny vydat žalobkyni chatu čp. 135 (nyní ev. č. 090) se stavební parcelou 481 a dále stavební parcelu č. 482 včetně objektu na ní stojícího, zapsané na listu vlastnictví č.1 pro katastrální území M. Dalším doplňujícím rozsudkem Okresního soudu Praha-západ z 26.3.1998, čj. 5 C 315/91-152, bylo vysloveno, že se zamítá žalobní návrh žalobkyně, aby žalovaným Obci M. a Tělovýchovně jednotě Sokol M. bylo uloženo vydat žalobkyni pozemek parc. č. 684/3, zapsaný na listu vlastnictví č. 1 pro obec a katastrální území M. O odvo