28 Cdo 211/2024 – Nejvyšší soud

28 Cdo 211/2024-267 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce Arcibiskupství pražského, se sídlem v Praze 1, Hradčanské náměstí 56/16, identifikační číslo osoby: 00445100, zastoupeného JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, proti žalovaným 1) České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby: 69797111, 2) hlavnímu městu Praha, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, identifikační číslo osoby: 00064581, zastoupenému JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, 3) městské části Praha 12, se sídlem v Praze 4, Generála Šišky 2375/6, identifikační číslo osoby: 00231151, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 521/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2023, č. j. 72 Co 96/2023-224, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. 358/2 – orná půda o výměře 3.518 m2, zapsaného pro obec Praha a katastrální území Cholupice na listu vlastnictví č. 1160 katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro hlavního město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále také „předmětný pozemek“ nebo „pozemek“). Žalobu založil na tvrzeních, dle nichž je součástí registrované církve, Církve římskokatolické, a je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, publikovaného pod číslem 177/2013 Sb. (dále „zákon č. 428/2012 Sb.“ nebo „ZMV“). Předmětný pozemek, jenž je původním majetkem žalobce dle ustanovení § 2 písm. a) ZMV, je v celé své výměře tvořen pozemky dle PK č. 63 a č. 74, jež byly pro katastrální území Cholupice vedeny v knihovní vložce č. 335 Desk zemských; vlastnické právo k pozemkům č. 63 a č. 74 bylo zapsáno pro „Prager Erzbistum“, tedy pro žalobce. Vlastnické právo k pozemku parc. č. 358/2 je v současné době v katastru nemovitostí vedeno na základě multiplicitního (triplicitního) zápisu pro žalobce, dále pro žalované 1) a 2) a pro žalovaného 3) je v katastru nemovitostí zapsána svěřená správa nemovité věci ve vlastnictví obce (hlavního města Prahy). Žalobce dále v žalobě dovozoval, že vlastnické právo k předmětnému pozemku nabyl ke dni účinnosti zákona č. 428/2012 Sb. ex lege (v souladu s ustanovením § 18 odst. 2 citovaného zákona), neboť ke dni 1. 1. 2013 nedošlo na základě aktů orgánů veřejné moci ke zrušení evidence vlastnického práva v katastru nemovitostí svědčící oprávněné osobě. Žalobce tvrdil, že zápis vlastnického práva žalovaných 1) a 2) byl v katastru nemovitostí proveden neoprávněně. 2. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 11. 2022, č. j. 43 C 521/2021-176, zamítl žalobu, kterou měl soud určit, „že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 358/2 v katastrálním území Cholupice, o výměře 3 518 m2, zapsaného na LV 1160 pro obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hl. město Praha, Katastrální pracoviště Praha“ (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované 1) k rukám Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových na náhradě nákladů řízení částku 2.700,- Kč (výrok II.) a žalovanému 2) k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 20.570,- Kč (výrok III.). Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 3) rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 3. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 9. 8. 2023, č. j. 72 Co 96/2023-224, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600,- Kč (výrok II.) a žalovanému 2) k rukám jeho zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 8.228,- Kč (výrok III.). Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 3) rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.). 4. Soudy obou stupňů (odvolací soud aprobací skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně) učinily tato - pro právní posouzení věci významná - skutková zjištění: - Žalobce vlastnil před rozhodným obdobím, mimo jiných i pozemky č. 63 a č. 74 v katastrálním území Cholupice, soudní okres Jílové, jež byly zapsány v knihovní vložce č. 335 Desk zemských. - Pozemky č. 63 a č. 74 byly jako součásti Arcibiskupského velkostatku Dolní Břežany – Dobřejovice sepsány dne 13. 1. 1948 jako pozemkový majetek podléhající revizi první pozemkové reformy. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 24. 3. 1948, č. j. 6153/48-IX/R-12, ve spojení s usnesením revizní komise ze dne 26. 2. 1948, bylo žalobci oznámeno, že se ruší rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 31. 3. 1927, č. j. 85.735/27-II, a ze dne 10. 8. 1927, č. j. 215/1919, a předmětné pozemky se vyvlastňují, jakož se ruší i všechny dohody uzavřené mezi žalobcem a bývalým Státním pozemkovým úřadem, resp. Ministerstvem zemědělství, o provedení pozemkové reformy na velkostatcích žalobce. Na základě výměru Zemského národního výboru ze dne 29. 4. 1948, č. j. XIII3-573-48 a podle protokolu ze dne 12. 5. 1948 došlo ke dni 1. 5. 1948 k převzetí zemědělského a lesního majetku žalobce o výměře 17.869 ha do národní správy. Dne 1. 10. 1948 převzal celý Arcibiskupský dvůr Cholupice o výměře 125 ha od tehdejšího vlastníka stát a s účinností k témuž dni jej odevzdal novým nabyvatelům, přídělcům z obcí Cholupice, Dolní Břežany a Písnice. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 31. 7. 1950, č. j. 39.398/50-IX, byla revidována ve prospěch státu všechna předchozí rozhodnutí týkající se majetku žalobce na velkostatcích Dolní Břežany – Dobřejovice, Louňovice a Rožmitál. Zápisem Úřadovny Místního národního výboru v Cholupicích ze dne 15. 11. 1950 byl zaevidován nárok žalobce na náhradu za movité zařízení a novou úrodu, jež byly převzaty současně s nemovitými věcmi při provádění přídělového řízení. - V bývalé evidenci nemovitostí bylo dne 23. 3. 1979 na listu vlastnictví č. 2 pod položkou VZ 366/79 zapsáno u pozemků č. 63 a 74 vlastnické právo Československého státu, ONV Praha 4. Na základě geometrického plánu č. 206-702-303/90 ze dne 26. 10. 1990 byl z pozemků č. 36 a č. 74 nově vytvořen pozemek parc. č. 358/2 o výměře 3.158 m2, jenž byl zapsán v evidenci nemovitostí na list vlastnictví č. 2. Na základě ohlášení městské části Praha 12 ze dne 25. 10. 2004 bylo pod položkou změn č. Z-79817/2004 do katastru nemovitostí k pozemku parc. č. 358/2 zapsáno vlastnické právo pro hlavní město Prahu se svěřením majetku do správy městské části Praha 12. Na základě ohlášení vzniku práva správy ze dne 7. 6. 2006 byla pod položkou č. Z-45201/2006 zapsána pro část parcely č. 74 správa nemovitosti Pozemkovým fondem ČR a pod položkou č. Z-4822/13 dne 2. 1. 2013 příslušnost hospodařit s majetkem státu pro Státní pozemkový úřad. 5. Na základě provedeného dokazování se zřetelem na subsumpční podmínky upravené v ustanovení § 18 odst. 2 ZMV vzaly soudy obou stupňů za prokázané, že žalobce předmětný pozemek v minulosti vlastnil (respektive původní pozemky pozemkového katastru, vedené pod parc. č. PK 63 a č. 74, patřící do tehdejšího soudního okresu Jílové, území Cholupice), ale tyto pozemky byly ke dni 1. 10. 1948 převzaty do vlastnictví státu. K tomu došlo na základě zákona č. 142/1947 Sb. a v rámci tohoto zákona vydaných příslušných rozhodnutí Ministerstva zemědělství. Soudy konstatovaly, že žalobce byl zbaven vlastnického práva před nabytím účinnosti zákona č. 428/2012 Sb. a že došlo (na základě aktů orgánů veřejné moci) ke zrušení evidence vlastnického práva žalobce v tehdejší evidenci nemovitostí, neboť v roce 1979 byl jako vlastník pozemku do evidence zapsán stát. Uvedený zápis vyhodnotily soudy obou stupňů jako odpovídající tehdejší zákonné úpravě, která opustila tzv. intabulační princip. Vlastnické právo žalobce k předmětnému pozemku bylo do katastru nemovitostí zapsáno až jako třetí v pořadí, a sice v roce 2007 jako tzv. duplicitní zápis vlastnictví. Odvolací soud se tak ztotožnil s konkluzí soudu prvního stupně, dle které přešel-li předmětný pozemek, ke kterému žalobce uplatňuje vlastnické právo, před účinností ZMV na stát (na základě rozhodnutí tehdy příslušného orgánu o jeho vyvlastnění, následném odebrání z dispozice žalobce a konečném předání přídělcům), tak ta