28 Cdo 2139/2021 – Nejvyšší soud

28 Cdo 2139/2021-290 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně Římskokatolické farnosti Soběnov, se sídlem ve Velešíně, náměstí J. V. Kamarýta 44, identifikační číslo osoby: 65025644, zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, za účasti České republiky – Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, za nějž v řízení jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby: 69797111, adresa pro doručování: Územní pracoviště České Budějovice, České Budějovice, Prokišova 1202/5, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 38/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2021, č. j. 4 Co 20/2020-265, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Státnímu pozemkovému úřadu náklady dovolacího řízení ve výši 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 11. 2019, č. j. 11 C 38/2016-236 (jednalo se v této věci o rozsudek druhý v pořadí, neboť předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně, stejně jako rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2018, č. j. 4 Co 295/2016-76, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, č. j. 28 Cdo 3739/2018-101), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vydání pozemku dle KN parc. č. 3569 (dříve dle KN parc. č. 3347), nacházejícího se v katastrálním území Soběnov (dále „předmětný pozemek“), a tím i nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj, ze dne 4. 12. 2015, č. j. 352769/2013/R1721/RR14043 (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost nahradit České republice – Státnímu pozemkovému úřadu náklady řízení ve výši 3.000,- Kč (výrok II.). Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 22. 4. 2021, č. j. 4 Co 20/2020-265, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II. tak, že výši náhrady nákladů řízení stanovil částkou 2.700,- Kč; jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost nahradit České republice náklady odvolacího řízení ve výši 600,- Kč (výrok II.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že předmětem vydání je pozemek parc. č. 3569 v katastrálním území Soběnov, vodní plocha, způsob využití rybník, o výměře 4.775 m2. Předmětný pozemek byl zahrnut do územního plánu obce Soběnov v roce 2010, přičemž má být jako „biologický rybník“ (stabilizační – dočišťovací - nádrž) součástí plánované technické infrastruktury označené jako „VPS 7“, spočívající ve výstavbě kanalizace, dočišťovací nádrže a čistírny odpadních vod s plochou technické infrastruktury; obec Soběnov má zpracovaný projekt na vybudování kanalizace a dočišťovací nádrže. Primárním účelem biologického rybníku je dočišťování odpadních vod přicházejících kanalizací v obci do čističky odpadních vod. Přírodní dočištění vody pomocí rybí osádky završuje proces odvodu a čištění odpadních vod z obce. Na provozu rybníku pro daný účel je veřejný zájem, neboť zvýší životní komfort obyvatel obce a zlepší hygienickou situaci v obci. Jde o koncový článek celku podřízeného jednotnému režimu a funkčnost celku závisí na fungování každé části. Chov ryb je v biologickém rybníku sice možný, nicméně za dodržení zvláštních podmínek a zásadně jiným způsobem než v rybnících s komerčním využitím. Konzumace masa takto chovaných ryb je navíc problematická vzhledem k přítomnosti množství cizorodých látek přitékajících do rybníku z čistírny odpadních vod. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) dovodil, že v projednávané věci je naplněn výlukový důvod bránící vydání předmětného pozemku ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“). Uvedl, že veřejně prospěšná stavba technické infrastruktury (VPS 7 – biologický rybník) související se záměrem vybudovat dočišťovací (stabilizační) nádrž a kanalizaci byla v územně plánovací dokumentaci (územním plánu obce Soběnov) řádně vymezena ještě předtím, než žalobkyně uplatnila u povinné osoby výzvou dne 20. 8. 2013 nárok na vydání předmětného pozemku. Není přitom významné, zda v souvislosti s touto veřejně prospěšnou stavbou územní plán obce Soběnov počítal s tím, zda předmětný pozemek bude pro daný účel potřeba vyvlastnit či zda postačí, že k němu bude zřízeno věcné břemeno umožňující vybudování a provoz veřejně prospěšné stavby. Charakter a účel veřejně prospěšné stavby, jak jsou vymezeny v územním plánu obce Soběnov, určují, že předpokladem řádného fungování systému odvádění odpadních vod z obce je řádné fungování biologického rybníku. Z hlediska nakládání s rybníkem by se žalobkyně musela podřídit pravidlům a režimu fungování celého systému, což by realizaci jejích vlastnických práv značně omezovalo (údržba rybníku, chov pouze rybí osádky v konkrétním druhu a množství, sledování kvality vody, specifický způsob výlovu). Využití zemědělské nemovitosti k zemědělské produkci (komerční chov ryb) by byl vzhledem k funkci biologického rybníku problematický až nemožný. Proto by žalobkyni v případě vydání předmětného pozemku zůstalo zachováno pouze tzv. holé vlastnictví. Pro vybudování a provoz biologického rybníku by tak s ohledem na konkrétní okolnosti případu nepostačovalo k předmětnému pozemku zřídit věcné břemeno, ale musel by být vyvlastněn. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně majíc je v smyslu ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) pro řešení těchto právních otázek: a) zda lze ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. aplikovat na každou veřejně prospěšnou stavbu dopravní či technické infrastruktury vymezenou v územně plánovací dokumentaci, či jen na takovou, pro kterou je v územně plánovací dokumentaci vymezena možnost vyvlastnit práva k pozemkům nebo stavbám; tuto otázka má dovolatelka za dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou, b) k jakému okamžiku je třeba z hlediska naplnění výlukového důvodu upraveného v ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. posuzovat podobu (obsah) územní plánovací dokumentace a v ní vymezenou veřejně prospěšnou stavbu dopravní či technické infrastruktury; má za to, že při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu prezentované závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2335/2020 (toto usnesení, stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu, je přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz), c.) zda při posuzování existence výlukového důvodu dle ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. musí soud vždy, když dospěje k závěru, že pro zřízení a užívání veřejně prospěšné stavby dopravní či technické infrastruktury nepostačí zřídit věcné břemeno učinit konkluzi, že vydáním předmětného pozemku by oprávněné osobě vzniklo tzv. holé vlastnictví; dovolatelka dovodila, že při řešení této otázky odvolacím soudem, jenž závěr v uvedeném směru neučinil, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe představované závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3739/2018, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4692/2017, d.) zda při aplikaci výlukového důvodu dle ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. lze za relevantní kritérium považovat (ne)možnost zemědělského obhospodařování nárokovaného pozemku; dovolatelka má za to, že při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 646/2021. Dovolatelka uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) při výkladu a aplikaci ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Česká republika – Státní pozemkový úřad ve vyjádření přisvědčila správnosti dovoláním dotčeného rozsudku odvolacího soudu a souladu jeho závěrů s ustálenou rozhodovací praxí soudu dovolacího soudu ve všech otázkách vymezených dovoláním žalobkyně. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl, popřípadě zamítl. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudníh