28 Cdo 2161/2020 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2161/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 8. 2020 Spisová značka:28 Cdo 2161/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.2161.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Přechod majetku státu na obce Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 2, 2a předpisu č. 172/1991Sb. předpisu č. 142/1947Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 11. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 3144/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2161/2020-344 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce města Znojmo, se sídlem ve Znojmě, Obroková 1/12, IČO 00293881, zastoupeného Mgr. Alešem Vejrem, advokátem se sídlem v Ostravě, Havlíčkovo nábřeží 2728/38, proti žalovanému Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, IČO 42196451, zastoupenému JUDr. Romanem Poláškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, za účasti Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/4, IČO 00408026, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 7 C 235/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. února 2020, č. j. 21 Co 31/2018-300, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Romana Poláška, advokáta se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12. III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.): Krajský soud v Brně k odvolání žalobce výrokem I. rozsudku ze dne 13. 2. 2020, č. j. 21 Co 31/2018-300, rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 9. 2017, č. j. 7 C 235/2016-228 [jímž zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. 560 - lesní pozemek, parc. č. 563 - zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 610 - ostatní plocha, parc. č. 562/1 - lesní pozemek, parc. č. 562/5 - lesní pozemek a parc. č. 562/6 - lesní pozemek, v k. ú. Bezkov, všech zapsaných na LV č. 59 pro katastrální území a obec Bezkov u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo (výrok I.), a jímž rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a mezi žalobcem a vedlejším účastníkem (výroky II. a III.)] změnil ve výroku I. v jeho části týkající se pozemku parc. č. 610 v k. ú. Bezkov tak, že se určuje, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 610 - ostatní plocha v k. ú. Bezkov, obci Bezkov, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo, a ve zbylém rozsahu výroku I. jej potvrdil; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a mezi žalobcem a vedlejším účastníkem (výroky II. a III.). Odvolací soud takto (po částečném opakování dokazování) rozhodl na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně, že pozemky parc. č. 560, č. 563, č. 610, č. 562/1, č. 562/5 a č. 562/6 v k. ú. Bezkov (dále též jen „předmětné pozemky“) byly Listinou o přídělu ze dne 13. 9. 1949, č. j. 59.069/1948-IX-B29, vydanou Ministerstvem zemědělství dle § 8 odst. 2 zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, přiděleny MNV Znojmo z majetku velkostatku Hradiště sv. Hypolita vlastníka „Probošství řádu Křižovníků ve Znojmě“ s „výhradami a uvedenými podmínkami“, že podmínky byly splněny a pozemky dne 29. 12. 1948 odevzdány MNV Znojmo jako přídělci, aniž však byla provedena intabulace. Pozemky parc. č. 562/5 a č. 562/6 jsou zastavěny stavbami bez č. p./č. e. (zkolaudovanými v roce 1986) ve vlastnictví společnosti LST a. s., která je kupní smlouvou o převodu nemovitostí a movitých věcí ze dne 20. 10. 2009 koupila od společností CE WOOD a. s., a že tyto dva pozemky, jakož i pozemky parc. č. 560, č. 563, č. 562/1, č. 562/5 a č. 562/6 v k. ú. Bezkov, jsou ve vlastnictví České republiky a v nájmu společnosti LST a. s. a náležely a nadále náleží k areálu Lesní školky Milíčovice vytvořeného státem v letech 1984 - 1986, s nímž tvoří jeden funkční celek; pozemek parc. č. 610 je od ostatních pozemků vzdálen několik kilometrů, takže jeho funkční souvislost s areálem lesní školky dána není. Odvolací soud se neztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, že na danou věc se vztahuje § 2 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 172/1991 Sb.“), neboť předmětné pozemky nebyly ke dni 31. 12. 1949 ve vlastnictví města Znojma, když ohledně nich nedošlo ke změně zápisu o vlastnickém právu v pozemkových knihách, ačkoliv až do 31. 12. 1949 bylo k nabytí vlastnického práva k nemovitostem přiděleným dle zákona č. 142/1947 Sb. zapotřebí intabulace vlastnického práva přídělce (viz nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 1/95, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3301/2017). V případě předmětných pozemků se tudíž nejedná o tzv. historický majetek obce, neboť žalobce jej k 31. 12. 1949 nevlastnil. K přechodu tohoto majetku tak mohlo dojít dle § 2a zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 114/2000 Sb., k datu 1. 7. 2000, kteréžto ustanovení představuje samostatný právní důvod nabytí majetku obcemi. Předmětné pozemky - vyjma pozemku parc. č. 610 - je však třeba považovat za zastavěné ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb. a „tvořící jeden funkční celek lesní školky Milíčovice (uvnitř kterého se nacházejí pozemky parc. č. 562/5 a č. 562/6 zastavěné stavbami, jež byly k datu 1. 7. 2000 ve vlastnictví jiných právnických osob než státu), a proto se na ně ustanovení § 2a odst. 1, 5 zákona č. 172/1991 Sb. odkazující z hlediska rozsahu na nemovitosti vyjmenované v § 2 odst. 1 písm. a) až d) nevztahuje“. Proti potvrzující části výroku I. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. dovozuje z toho, že závisí na řešení otázek hmotného práva, a to: 1) „zda k nabytí vlastnického práva k nemovitostem na základě přídělu podle zákona č. 142/1947 Sb. byla nutná intabulace vlastnického práva či nikoliv (tedy zda postačovalo vydání přídělové listiny a převzetí přiděleného majetku“, jež má vliv na aplikaci § 2 nebo 2a zákona č. 172/1991 Sb., tj. určení ke kterému dni na obce přešlo vlastnické právo k nemovitému majetku (zda ke dni 24. 5. 1991 nebo ke dni 1. 7. 2000) a kterou odvolací soud vyřešil „v souladu s tím, jak již byla vyřešena dovolacím soudem, avšak dle názoru žalobce by měla být tato otázka posouzena jinak“, a 2) „zda podle § 2 zák. č. 172/1991 Sb. přecházejí na obce pozemky zastavěné stavbami, které se ke dni 24. 5. 1991 nacházely ve vlastnictví státu“, jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. K otázce ad 1) dovolatel namítá, že v rozsudku ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3301/2017, na nějž odkázal odvolací soud, se Nejvyšší soud nevypořádal s dobovým judikátem sp. zn. Rv I 783/27, Vážný č. 7862, stran interpretace § 27 přídělového zákona, ačkoli z jeho závěrů vycházely rozsudky sp. zn. 28 Cdo 2367/2002 a sp. zn. 22 Cdo 2367/2002; z tohoto důvodu má za to, že v dané věci „by dovolací soud měl učinit revizi citovaného rozsudku“. V této souvislosti dovolatel poukázal i na odbornou literaturu (viz publikace prof. Dr. Jana Krčmáře, Právo občanské, díl II, práva věcná, vydaná v roce 1946, dle níž „vlastnictví přechází rozhodnutím Pozemkového úřadu“, a článek Mgr. Ing. Petra Baudyše nazvaný Provádění knihovního pořádku a poznámka zamýšleného převzetí, Ad Notam. 1999, č. 3.). K otázce ad 2) dovolatel namítá, že odvolací soud se nezabýval jeho námitkou, že smyslu restitučního charakteru § 2 zák. č. 172/1991 Sb. je možno dosáhnout pouze takovým jeho výkladem, dle nějž do vlastnictví obcí přecházejí pozemky zastavěné stavbami, které byly ke dni 24. 5. 1991 ve vlastnictví státu. Při opačném výkladu by (zejména v daném případě) byla založena zjevná nespravedlnost, když žalobce předmětné pozemky „nabyl jako příděl“, za který zaplatil přídělovou cenu, a směnil jiné své nemovitosti o celkové výměře cca 115 ha; předmětné pozemky tak představují jeho historické vlastnictví. Je-li § 2 zák. č. 172/1991 Sb. res