28 Cdo 2226/2019 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2226/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 1. 2020 Spisová značka:28 Cdo 2226/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.2226.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Promlčení Úschova Analogie legis Dotčené předpisy:§ 101 obč. zák. § 750 obč. zák. § 853 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 3. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2226/2019-220 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce J. D., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Karlem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 1899/112, proti žalovanému M. M., nar. XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Pavlem Srbem, advokátem se sídlem v Praze 2, Žitná 562/10, o 100.700 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 165/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2019, č. j. 28 Co 439/2016-196, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.582,40 Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Srba do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 20. 5. 2016, č. j. 15 C 165/2015-103, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 100.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 10. 3. 2015 (výrok I.), co do zbytku příslušenství žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů účastníků řízení i státu (výroky III. a IV.). Soud vzal za prokázané, že mezi P. M. a I. S. jako prodávajícími a žalobcem coby kupujícím byla dne 30. 6. 2006 uzavřena kupní smlouva, kterou byl převeden pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY a jíž se prodávající současně zavázali zajistit zřízení přípojek plynovodu, nízkého elektrického napětí, vodovodu i kanalizace a vybudování příjezdové komunikace k pozemku. První část kupní ceny měla být uhrazena v hotovosti v den podání návrhu na vklad vlastnického práva k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí, druhá (o niž je veden předmětný spor) pak měla být zaplacena po kolaudaci shora vypočtených zařízení. V souvislosti s řečenou kupní smlouvou byla mezi účastníky nynější pře dne 29. 6. 2006 uzavřena nepojmenovaná smlouva dle § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), na základě níž se žalovaný zavázal převzít obě části kupní ceny a použít je v souladu s obsahem kupní smlouvy. Podle soudu bylo prokázáno, že žalovaný prodávajícím vydal pouze první část plnění, zatímco předání zbytku převzatého obnosu doloženo nebylo. V řízení rovněž vyšlo najevo, že prodávající nesplnili svůj závazek k dobudování přípojek a komunikace, jež pak musely být realizovány jinou osobou, která nyní po žalobci za tyto výkony požaduje úplatu. Za daných okolností soud žalobci na základě § 853 a § 750 obč. zák. přiznal právo na uhrazení sporné částky, která odpovídá obnosu, s nímž žalovaný nenaložil v souladu s ustanoveními smlouvy mezi účastníky uzavřené. Toto oprávnění neshledal soud promlčeným ve smyslu § 101 obč. zák. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 2. 2017, č. j. 28 Co 439/2016-134, rozhodnutí soudu první instance napadené odvoláním žalovaného ve výroku I. změnil tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítl (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.). Odvolací soud podotkl, že soud prvního stupně správně a dostatečně zjistil skutkový stav věci, nepřesně však posoudil otázku promlčení žalovaného práva. Žalobce předal žalovanému částku 100.700 Kč dne 29. 6. 2006, přičemž věděl, že mu ji dává předem, neboť ke splnění povinnosti prodávajících k vybudování přípojek a komunikace do té doby nedošlo. Okamžik předání je tudíž rozhodný pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby ve smyslu § 107 odst. 1 obč. zák. Přikročil-li žalobce k podání žaloby až dne 21. 1. 2015, učinil tak zjevně v době, kdy již bylo jeho právo promlčeno, pročež bylo namístě žalobu zamítnout jako celek. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 1. 10. 2018, č. j. 28 Cdo 1006/2018-175, k dovolání žalobce rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud připomněl, že právo na vydání bezdůvodného obohacení se podle § 107 odst. 1 a 2 obč. zák. promlčuje v promlčecích dobách subjektivní a objektivní, jež počínají, běží a končí nezávisle na sobě. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby je rozhodný okamžik, kdy se ochuzený dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal, přičemž není podstatné, že měl možnost se potřebné skutečnosti dozvědět již dříve. Z hlediska započetí běhu objektivní promlčecí doby ve smyslu § 107 odst. 2 obč. zák. je pak rozhodující okamžik, kdy bezdůvodné obohacení vzniklo. Určování počátku promlčecí doby objektivní, a tedy nevyhnutelně i promlčecí doby subjektivní, jež nemůže začít svůj běh před promlčecí dobou objektivní, je přitom diferencováno ve vztahu k jednotlivým skutkovým podstatám bezdůvodného obohacení. Při plnění bez právního důvodu se běh objektivní promlčecí doby odvíjí ode dne přijetí plnění; tentýž závěr se prosadí i v případech plnění na základě absolutně neplatného právního úkonu. Jedná-li se naproti tomu o bezdůvodné obohacení získané plněním z právního důvodu, který odpadl, je pro počátek běhu objektivní promlčecí doby určující okamžik odpadnutí řečeného titulu. V nyní přezkoumávaném případě bylo podle Nejvyššího soudu právní posouzení otázky promlčení odvolacím soudem defektní zejména proto, že uvedený soud odchylně od soudu první instance, jenž požadavek žalobce kvalifikoval jako nárok na smluvní plnění, bez bližšího zdůvodnění na věc použil ustanovení o bezdůvodném obohacení, aniž by vyložil, které skutkové podstatě zjištěný skutkový stav subsumuje. Nedošlo-li k řádnému prověření otázky, zdali plnění mezi účastníky řízení proběhlo bez právního důvodu, na základě neplatného právního úkonu (pak by bylo nutné osvětlit důvod této neplatnosti), anebo v souladu s právním důvodem platným a účinným, jenž teprve posléze odpadl (v tom případě by bylo nezbytné vyjasnit právní podstatu zániku tohoto titulu), nelze vůbec řešit problém promlčení žalovaného práva, neboť počátek promlčecí doby je u jednotlivých skutkových podstat určován odlišně, jak bylo předestřeno výše. Městský soud v Praze následně rozsudkem ze dne 13. 2. 2019, č. j. 28 Co 439/2016-196, rozhodnutí soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku opět změnil tak, že žalobu zamítl také do částky 100.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 10. 3. 2015 do zaplacení (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků i státu před soudy obou stupňů (výroky II. a III.). Odvolací soud zopakoval, že skutkový stav byl soudem prvního stupně zjištěn správně: žalobce jako kupující uzavřel s P. M. a I. S. coby prodávajícími smlouvu o koupi pozemku, jejíž součástí byl závazek prodávajících zajistit, aby byly na hranici dotčené nemovitosti zřízeny přípojky inženýrských sítí a příjezdová komunikace. Žalovaný přitom od žalobce dne 29. 6. 2006 přijal částku 392.730 Kč (zahrnující i sporný obnos) s tím, že ji použije podle zmíněné kupní smlouvy, k čemuž se zavázal smlouvou, kterou odvolací soud kvalifikoval jako smlouvu inominátní, podléhající ovšem na základě analogie (§ 853 obč. zák.) úpravě smlouvy o úschově. Žalobci tak svědčí právo na vrácení svěřených hodnot podle § 750 obč. zák. coby nárok na smluvní plnění, nikoli z titulu bezdůvodného obohacení (§ 451 obč. zák.). Zmíněné právo se přitom promlčuje v režimu § 101 obč. zák. Počátek promlčecí doby odvolací soud situoval ke dni, kdy mohl věřitel (žalobce) o vrácení plnění poprvé požádat dlužníka (žalovaného). Tento den soud stanovil na 1. 10. 2006, neboť bylo ujednáno, že nesplní-li prodávající z kupní smlouvy závazek zřídit přípojky do 30. 9. 2006, je kupující oprávněn zajistit jejich provedení na náklad prodávajících. Jelikož se žalobce obrátil na soud až v květnu 2015, tedy po uplynutí tříleté promlčecí doby ve smyslu § 101 obč. zák., nezbylo městskému soudu než žalobu zamítnout. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jelikož má za nesprávný názor odvolacího soudu, že se měl vrácení svěřených částek domáhat ihned po marném uplynutí doby stanovené pro vybudování přípojek. Žalobce byl v dobré víře, že prodávající, byť s prodlením, splní svůj závazek k provedení přípojek a žalovaný jim za to poskytne svěřené finanční prostředky. O tom, že prodávající přípojky nezřídí, se dozvěděl až v červnu 2014, kdy byl osloven společností DJ reality s.r.o. s nabídkou na vybudování potřebného napojení jiným subjektem. Dle dovolatele nelze uvažovat o tom, ž