28 Cdo 2354/2004 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2354/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 12. 2004 Spisová značka:28 Cdo 2354/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.2354.2004.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Dotčené předpisy:§ 4a předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 194/05 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2354/2004 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce M. S., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ F. d. a m. v likvidaci, zastoupenému advokátem, 2/ L. Č. r. s.p., zastoupeným advokátem, 3/ M. N. M. n. M, zastoupenému advokátem, a 4/ J. B., zastoupenému advokáte o určení oprávněné osoby, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp.zn. 5 C 57/92 a 5 C 55/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14.6.2004, čj. 17 Co 382/2003-774, takto : I. Dovolání, pokud směřuje proti výrokům rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14.června 2004, čj. 17 Co 382/2003-774, označeným jako I.2 I.3, III. a IV., jimiž byla zamítnuta žaloba ve vztahu k žalovaným 2) a 3) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů mezi těmito žalovanými a žalobcem, se zamítá. II. Ve zbývající části se rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14.června 2004, čj. 17 Co 382/2003-774, zrušuje. III. Rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 22.května 2003, čj. 5 C 55/2000-683, ve znění usnesení ze dne 17.7.2003, čj. 55/2000-696, se v částech označených I.,IV.V. a VIII., jimiž byla zamítnuta žaloba ve vztahu k žalovaným 1) a 4) a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi těmito žalovanými a žalobcem, zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Okresnímu soudu v Náchodě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce uplatnil u pozemkového úřadu – tehdy Okresního úřadu v N., nárok na vydání nemovitostí, ohledně nichž jeho otec uzavřel 26.10.1946 kupní smlouvu s jejich vlastníky JUDr.V. B. – D. a M. B. – D. Protože pozemkový úřad jeho postavení coby oprávněné osoby podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), neuznal, a dopisem ze dne 2.3.1993 jej odkázal podle § 4a zákona o půdě na soud,uplatnil žalobce posléze nárok na určení oprávněné osoby v soudním řízení. Okresní soud rozhodoval o věci opakovaně, když jeho dřívější rozsudky byly odvolacím soudem zrušeny, přičemž návrhu v žádném ze svých rozhodnutí nevyhověl. Posledním rozsudkem ze dne 22.5.2003, čj. 5 C 55/2000-683, ve znění opravného usnesení ze dne 17.7.2003, čj. 5 C 55/200-696, opětovně návrh zamítl. Dospěl k závěru, že otec žalobce se nestal vlastníkem nemovitostí, jež měl nabýt podle zmíněné kupní smlouvy. Smlouva, i když platná, nenabyla dle jeho právního závěru účinnosti, protože nedošlo k jejímu schválení příslušnými správními orgány. I když by se podmínka schválení netýkala pozemků, jež byly propuštěny ze záboru podle zákonů č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového (dále jen „zákon o první pozemkové reformě“), a zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy (dále též jen „revisní zákon“), nemohla kupní smlouva nabýt účinnosti proto, že nebylo možno dělit jednotlivé pozemky na ty, jež byly ze záboru propuštěny, a ty, jež propuštěny nebyly a byly opětovně zabrány v důsledku zákona o revizi první pozemkové reformy. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem shora uvedeným potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, i když ve výroku rozsudku to vyjádřil jako změnu rozsudku s ohledem na změněné označení jednotlivých nemovitostí. Vyšel z následujícího zjištění : Podle platné trhové smlouvy z 26.10.1946 koupil otec žalobce nemovitosti, na něž se vztahoval zákon o první pozemkové reformě, jež však byly propuštěny ze záboru rozhodnutími z roku 1932 a 1935. Podle smlouvy mělo vlastnictví přejít po schválení smlouvy příslušným správním orgánem. K tomu nedošlo a smlouva nebyla také zaknihována. Majetek prodávajícího byl podroben revisi podle revisního zákona. Rozhodnutím ministerstva zemědělství z 21.2.1948 se staly nemovitosti, jež byly předmětem smlouvy, znovu zabranými a na jejich převod se vztahovala podmínka souhlasu ministerstva zemědělství podle § 15 tohoto zákona. Souhlas nikdy nebyl udělen, revize skončila 28.5.1949, přičemž prodávajícím byly ponechány některé pozemky z těch, které byly předmětem smlouvy. Zbylé pozemky se vrátily do záboru a byly předmětem pozemkové reformy a vyvlastněny před 1.1.1951 – na základě podání z 6.4.1950 byla učiněna v pozemkové knize poznámka provedení výkupu pozemků, která měly účinky přechodu vlastnictví k vykoupené půdy na československý stát. Dle právních závěrů odvolacího soudu nezáleželo na tom, zda podmínka udělení souhlasu ministerstvem zemědělství se týkala všech nebo jen některých nemovitostí. Odvolací soud sdílel názor okresního soudu, že pokud smlouva nebyla účinná jen ve vztahu k některým nemovitostem, byla neúčinná i ve vztahu k nemovitostem zbývajícím, protože účastníci kupní smlouvy smluvili jako kupní cenu jen jednu souhrnnou částku za všechny nemovitosti. Z toho vyplývá vůle účastníků smlouvy převést nemovitosti jako celek, přičemž neexistující vůli účastníků nelze nahrazovat ani zjišťovat posudkem znalce o tehdy aktuální ceně jednotlivých nemovitost – „jednotlivé části právního úkonu o převodu některých nemovitostí jsou od sebe neoddělitelné“. Odvolací soud dále vyslovil názor, že i kdyby prodávající byli vlastníky prodávaných nemovitostí ještě ke dni k 1.1.1951, kdy nabyl účinnosti zákon č. 142/1950 Sb., opouštějící intabulační systém při převodu nemovitostí, chyběl by stále souhlas ministerstva zemědělství s převodem těch nemovitostí, které byly zabrány. Nemovitosti propuštěné ze záboru, i kdyby je nepřevzal stát, by nemohl kupující nabýt do vlastnictví pro nedělitelnost úkonů s ohledem na § 44 zákona č. 141/1950 Sb. Otec žalobce nemohl nabýt vlastnické právo ani vydržením, protože nemohl být splněn předpoklad řádné držby, jestliže věděl, že k nabytí vlastnictví je třeba příslušného souhlasu . Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, jehož přípustnost zakládá na ustanovení § 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř. a dovolání odůvodňuje nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm.b) o.s.ř. Dovozuje, že smlouvou z 26.10.1946 nabyl otec žalobce od spoluvlastníků B. –D. budovy Lázní R. u N. M. n. M. s pozemky a hostinským movitým vybavením za tržní cenu 680.000 Kč, z čehož částka připadající na nemovitosti činila 650.000 Kč a 30.000 Kč na věci movité. Celá kupní cena byla zaplacena, což prodávající potvrdili ve smlouvě. Smlouva byla uzavřena pod podmínkou schválení příslušnými úřady, pokud toto schválení bude zapotřebí. Vlastnické právo kupujícího nebylo vloženo do pozemkové knihy, protože pozemky byly podle přídělového zákona ponechány prodávajícím se stanovením podmínek, že nedojde k dělení pozemků a lesní pozemky budou ponechány k dispozici obecenstvu k turistice a vědeckému zkoumání. Tyto podmínky odůvodňovaly potřebu souhlasu ministerstva zemědělství po dohodě s ministerstvem školství s uzavřením smlouvy. O souhlas účastníci žádali, nebyl však dán, a to zřejmě z důvodů politických, neboť úřady již očekávaly další krok pozemkových reforem. Rozhodnutí o ponechání pozemků bylo pak zrušeno včetně stanovených podmínek a povinného souhlasu. Sankce podle zákona č. 142/1947 Sb. se na danou smlouvu nevztahovaly, protože smlouva časově předcházela době, od níž mohl být tento zákon aplikován. Kupní smlouva nebyla zrušena, a účinností zákona č. 141/1050 Sb., tedy zrušením intabulačního systému, došlo k přechodu vlastnictví na kupujícího. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že tím, že byla učiněna v pozemkové knize poznámka provedení výkupu, nebyli prodávající k 1.1.1950 již vlastníky nemovitostí. Podle názoru dovolatele byla tato poznámka zapsána nelegálně, neboť nebyla nalezena listina, která mohla být podkladem pro takový zápis. Nesouhlasí rovněž se právním závěrem, že kupní smlouva byla nedělitelným právním úkonem. Dovozuje, že účastníci smlouvy s ohledem na její znění nevěděli, ohledně kterých nemovitostí bude třeba schválení smlouvy a měli v úmyslu převést alespoň něco. Pohnutkou převodců byl zřejmý tlak očekávaných politických změn ve státě, a důvodně lze usuzovat, že měli zájem převést jakoukoli část nemovitostí, uvedených ve smlouvě. Ote