28 Cdo 2499/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2499/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 10. 2023 Spisová značka:28 Cdo 2499/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.2499.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Zmírnění křivd (restituce) Náhradní pozemek Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 11a odst. 1 předpisu č. 229/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:7. 1. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 119/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2499/2023-483 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobců a) M. U., b) Z. B., c) M. U., všech zastoupených Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupené Doc. JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 25 C 368/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. dubna 2023, č. j. 13 Co 344/2022-364, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům náklady dovolacího řízení ve výši 22.026,84 Kč k rukám jejich zástupce, Mgr. Martina Mládka, advokáta se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Plzeň-sever (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 9. 2022, č. j. 25 C 368/2020-252 (správně dle žurnalizace spisu č. l. 263), ve znění opravného usnesení ze dne 24. 11. 2022, č. j. 25 C 368/2020-299, zastavil řízení v části, v níž se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu ve výroku I. specifikovaných pozemků v katastrálním území XY (výrok I.), ohledně pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY žalobu zamítl (výrok II.), nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu ve výroku konkretizovaných pozemků v katastrálním území XY, které jsou ve vlastnictví České republiky, podle ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále „zákon o půdě“ (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. a V.). 2. Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované (toliko proti výrokům III., IV. a V.) rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. 13 Co 344/2022-364, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. potvrdil s tím, že do výroku rozhodnutí doplnil hodnotu náhradních pozemků, jakož i výši, v níž je vydáním náhradních pozemků uspokojen restituční nárok každého z žalobců (výrok I.). Dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. změnil tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobcům k rukám jejich zástupce náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 436.988,50 Kč (výrok II.), a ve výroku V. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok III.). Rozhodl rovněž o povinnosti žalované nahradit žalobcům k rukám jejich zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 63.805,- Kč (výrok IV.). 3. Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že žalobci jsou osobami oprávněnými ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě a domáhají se vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté, jejichž naturální restituci brání zákonem o půdě předvídané překážky (§ 11a odst. 1 zákona o půdě). Protože shledaly dosavadní postup žalované ve vztahu k žalobcům liknavým pro dlouhodobé neplnění její povinnosti vypořádat nárok na vydání náhradních pozemků, jakož i pro faktické vyloučení žalobců z možné účasti ve veřejných nabídkách v důsledku nesprávného ocenění restitučního nároku žalobců žalovanou, vyhověly požadavku uspokojit restituční nárok žalobců mimo zákonem předpokládaný postup. Konstatovaly přitom, že žalobou vymezené pozemky (vyjma pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY) jsou vhodné k převodu na žalobce. Jelikož hodnota pozemků vybraných žalobci jako pozemků náhradních, jež jsou ve vlastnictví státu, nepřevyšovala v době rozhodnutí hodnotu dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobců, uložily žalované povinnost uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu žalobci označených pozemků (vyjma výše zmíněného pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a těch pozemků, ohledně nichž žalobci vzali v průběhu soudního řízení žalobu zpět). 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, považujíc je za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Domnívá se, že pozemky parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, všechny v katastrálním území XY (dále „předmětné pozemky“), nejsou vhodné k převodu na žalobce jako pozemky náhradní, jelikož se nacházejí v dobývacím prostoru, jak je definován v ustanovení § 25 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 44/1988 Sb.“). Odvolacímu soudu přitom vytýká, že nezkoumal zemědělskou využitelnost předmětných pozemků, jakož ani jejich zastavěnost či funkční souvislost s jinými pozemky a stavbami. Namítá také nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu a porušení svého práva na spravedlivý proces. Vyjádřila přesvědčení, že odvolací soud chybně aplikoval argument a maiori ad minus, jestliže z převoditelnosti pozemků v chráněném ložiskovém území na oprávněné osoby dovodil vhodnost pozemků zařazených do dobývacího prostoru k převodu na žalobce. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud odložil právní moc napadeného rozsudku, neboť má za to, že je závažně ohrožena na svých právech a že jí hrozí závažná újma, a to v souvislosti se zdlouhavým procesem navracení do původního stavu při zrušení rozhodnutí, která jsou podkladem převodu pozemků ve vlastnictví státu žalobcům. 5. Žalobci ve svém vyjádření k dovolání žalované označili rozsudek odvolacího soudu za správný. Vyzdvihli, že zákon o půdě v ustanovení § 11a odst. 6 počítá se zařazováním pozemků dotčených dobývacím prostorem do veřejných nabídek, a tudíž takové pozemky mohou být na oprávněné osoby převedeny i v rámci soudního řízení. Podotkli, že předmětné pozemky představují zemědělsky obdělávané pole nebo louku. Nadto uvedli, že ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu byl již dobývací prostor, k němuž předmětné pozemky dříve přináležely, zrušen. Navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl, popřípadě zamítl. Nesouhlasně se vyjádřili též k návrhu žalované na odklad právní moci napadeného rozsudku. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné (§ 237 o. s. ř.). 7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Dovolání žalované pro žádnou z jí vymezených právních otázek není přípustné. 9. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky, jež by byly – nebýt liknavého či svévolného postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – zařaditelné do veřejné nabídky (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016,