28 Cdo 255/2020 — Nejvyšší soud

28 Cdo 255/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 3. 2020 Spisová značka:28 Cdo 255/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.255.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Církev (náboženská společnost) Zmírnění křivd (restituce) Pozemní komunikace Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 písm. f) předpisu č. 428/2012Sb. § 2 odst. 1 písm. n) předpisu č. 183/2006Sb. § 7 odst. 1 předpisu č. 13/1997Sb. § 19 odst. 1 alinea první předpisu č. 13/1997Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 6. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 255/2020-137 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně Římskokatolické farnosti Újezd u Brna, se sídlem v Újezdu u Brna, Masarykova 38, identifikační číslo osoby: 65266242, zastoupené JUDr. Milanem Dobešem, advokátem se sídlem v Brně, Jánošíkova 689/29, za účasti České republiky – Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, za nějž v řízení jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby: 69797111, adresa pro doručování: Územní pracoviště Brno, Brno, Příkop 818/11, o žalobě podle části páté občanského soudního řádu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 4/2017, o dovolání účastnice řízení proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. října 2019, č. j. 1 Co 39/2019-114, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. října 2019, č. j. 1 Co 39/2019-114, se v části výroku I. týkající se pozemků parc. č. 2232/28 a parc. č. 2312/41, obou v katastrálním území Újezd u Brna, a ve výrocích II. a III. o nákladech řízení a o nákladech odvolacího řízení ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení; v dalším se dovolání odmítá. Odůvodnění: Krajský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 7. 2019, č. j. 24 C 4/2017-84, nahradil částečně rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 27. 4. 2017, č. j. SPU 172914/2017/523203/Ka, sp. zn. SP 21208/2014-523102, tak, že žalobkyni vydal pozemky parc. č. 2225 a parc. č. 2232/28, oba v katastrálním území Újezd u Brna, zapsané na listu vlastnictví č. 10002 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov (výrok I.). Dále zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby soud nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 27. 4. 2017, č. j. SPU 172914/2017/523203/Ka, sp. zn. SP 21208/2014-523102, tak, že žalobkyni bude vydán pozemek parc. č. 2312/41 v katastrálním území Újezd u Brna zapsaný na listu vlastnictví č. 10002 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov (výrok II.). Rozhodl též o povinnosti žalobkyně nahradit účastnici řízení náklady řízení ve výši 755,- Kč (výrok III.). Vrchní soud v Olomouci (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně (proti výrokům II. a III.) i účastnice řízení (proti výroku I.) rozsudkem ze dne 30. 10. 2019, č. j. 1 Co 39/2019 -114, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a ve výroku II. změnil tak, že se žalobkyni vydává pozemek parc. č. 2312/41 v katastrálním území Újezd u Brna zapsaný na listu vlastnictví č. 10002 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, a v tomto rozsahu se nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 27. 4. 2017, č. j. SPU 172914/2017/523203/Ka, sp. zn. SP 21208/2014-523102 (výrok I.). Účastnici řízení rovněž uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 20.570,- Kč (výrok II.) a náklady odvolacího řízení ve výši 13.925,- Kč (výrok III.). Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále „zákon č. 428/2012 Sb.“), a že jí žalobou nárokované pozemky byly odňaty v důsledku skutečností uvedených v ustanovení § 5 odkazovaného předpisu. Mezi účastníky řízení bylo sporné, zda vydání požadovaných pozemků žalobkyni jakožto oprávněné osobě brání ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. Dospěly přitom k závěru, že ve vztahu k pozemku parc. č. 2225 v katastrálním území Újezd u Brna není namístě aplikovat ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., jelikož označený pozemek, k němuž bylo sjednáno předkupní právo ve prospěch obce Újezd u Brna, je v územním plánu vymezen jako plánované veřejné prostranství, nikoliv tedy pro stavbu dopravní či technické infrastruktury. Konstatovaly rovněž, že výlukový důvod se neuplatní ani v případě pozemku parc. č. 2232/28 v katastrálním území Újezd u Brna, protože ani tento pozemek není dotčen jakoukoli stavbou, jejíž vybudování by bylo ve veřejném zájmu. Odvolací soud navíc zdůraznil skutečnost, že zmíněný pozemek tvoří spojnici mezi dalšími dvěma pozemky, jež jsou předmětem probíhajícího řízení, a zajišťuje přístup žalobkyně a vlastníků okolních pozemků k jejich nemovitostem. Odvolací soud však korigoval názor soudu prvního stupně o existenci výlukového důvodu ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. ve vztahu k pozemku parc. č. 2312/41. Dovodil, že stavba protipovodňové hráze, s níž v dosud neurčené výměře počítá územní plán, zasáhne podle plánu protipovodňových opatření pouze okraj uvedeného pozemku a její údržbu lze zajistit zřízením věcného břemene. Proti rozsudku odvolacího soudu podala účastnice řízení dovolání. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), spatřovala v tom, že se odvolací soud při řešení otázky naplnění podmínek aplikace výlukového ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkázala přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3341/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4692/2017, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 349/2017 (označená rozhodnutí, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz). Namítá, že vydání pozemku parc. č. 2312/41 v katastrálním území Újezd u Brna brání stavba protipovodňové hráze, jež je v územním plánu vymezena jako plocha technické infrastruktury, a uvedla, že dle judikatury dovolacího soudu je nevýznamné, pokud není zřejmé kdy a popřípadě zda vůbec, či v jakém rozsahu, bude stavba na daném pozemku realizována. Nesouhlasí rovněž s názorem odvolacího soudu o možnosti zřízení věcného břemene ve vztahu k označenému pozemku, neboť stavba protipovodňové hráze není stavbou podzemní a nelze ji ani využívat k původnímu účelu, jenž spočívá v pěstování zemědělských plodin. Dále vyjádřila přesvědčení, že výlukový důvod je dán i u pozemků parc. č. 2225 a parc. č. 2232/28, jelikož se jedná o pozemky sloužící veřejnému zájmu, jenž by měl mít přednost před restitučním nárokem žalobkyně. Odvolacímu soudu vytkla, že při posuzování podmínek pro vydání pozemku parc. č. 2225 a pozemku parc. č. 2232/28, jenž je dle mínění účastnice řízení veřejnou plochou plnící základní komunikační funkci v lokalitě, žalobkyni nezohlednil princip proporcionality při kolizi restitučního nároku s veřejným zájmem, a v této souvislosti připomněla nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, a ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14 (zmíněné nálezy, stejně jako dále citované rozhodnutí Ústavního soudu, jsou přístupné na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz). Účastnice řízení navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání zcela ztotožnila s rozsudkem odvolacího soudu. Pokud jde o pozemek parc. č. 2312/41, zdůraznila, že na uvedeném pozemku lze zřídit věcné břemeno pro údržbu protipovodňové hráze, a proto již jen z tohoto důvodu nejsou splněny podmínky pro jeho nevydání žalobkyni. Nadto upozornila, že skutečnost, že povinná