28 Cdo 2603/2022 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2603/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 11. 2022 Spisová značka:28 Cdo 2603/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.2603.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Církev (náboženská společnost) Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 písm. a) předpisu č. 428/2012 Sb. § 11 odst. 1 písm. c) předpisu č. 229/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 1. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2603/2022-300 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně Římskokatolické farnosti Čestice, identifikační číslo osoby: 659 56 842, se sídlem ve Volyni, Lidická 120, zastoupené JUDr. Matoušem Jírou, advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3, za účasti České republiky - Státního pozemkového úřadu, identifikační číslo osoby: 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, identifikační číslo osoby 697 97 111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, Územní pracoviště České Budějovice, se sídlem v Českých Budějovicích, Prokišova 1202/5, o vydání nemovité věci oprávněné osobě a nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 67/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2022, č. j. 4 Co 69/2021-277, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 26. 5. 2022, č. j. 4 Co 69/2021-277, výrokem pod bodem I., Vrchní soud v Praze (dále jen jako „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen jako „soud prvního stupně“) ze dne 18. 5. 2020, č. j. 11 C 67/2015-239, v odvoláním napadených výrocích I., III. a IV. [jimiž byla zamítnuta žaloba na vydání pozemků parc. č. 163/1 a 171/1 v k. ú. Čestice (výrok I.), jakož i částí těchto pozemků v podobě parcel č. 163/4, 163/5 a 171/1 dle tam označeného geometrického plánu (výrok III.) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok IV.)]; výrokem pod bodem II. rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 2. Odvolací soud aproboval soudem prvního stupně učiněný závěr, že pozemky uvedené v dotčených výrocích (na rozdíl od pozemku parc. č. 163/3 v témže katastrálním území, ohledně nějž žalobě vyhověl) nelze žalobkyni [coby oprávněné osobě dle § 3 písm. b/ zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) – dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“ nebo jen „zákon“] vydat pro překážku dle § 8 odst. 1 písm. a/ zákona, neboť spolu s jinými pozemky a stavbami tvoří ucelený areál (nedělitelný funkční celek) správním rozhodnutím povolené a městysem Čestice provozované střelnice, sloužící i dalším účelům (zájmovým, společenským či sportovním). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně, spatřujíc splnění předpokladů přípustnosti dovolání v odklonu odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jde-li o řešení otázek hmotného práva, (zaprvé) „byla-li střelnice ke dni vydání správního rozhodnutí užívána v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 119/2002 Sb., resp. lze-li nesoulad provozního řádu střelnice s právními předpisy považovat za užívání střelnice v rozporu s právními předpisy a z toho důvodu nemůže být naplněn výlukovým důvod dle § 8 odst. 1 písm. a/ zákona č. 428/2012 Sb.“, a (zadruhé) „vztahuje-li se na (současně vymezené) části pozemků parc. č. 163/1 a 171/1 výlukový důvod v smyslu § 8 odst. 1 písm. a/ zákona č. 428/2012 Sb, resp. jsou-li tyto části pozemků pro provoz střelnice nezbytně nutné tak, že by bez nich provoz areálu nebyl bez neodůvodněných obtíží možný“. Nezabýval-li se podle dovolatelky soud prvního stupně její námitkou, že provozní řád střelnice ze dne 2. 11. 2007, platný a účinný ke dni rozhodnutí správního orgánu, neměl právními předpisy (vyhláškou č. 115/2014 Sb. účinnou od 1. 7. 2014) požadované náležitosti, nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený v jeho předchozím kasačním rozsudku (ze dne 16. 1. 2019, č. j. 28 Cdo 4479/2018-136). Dále dovolatelka namítá, že části pozemku parc. č. 163/1 označené geometrickým plánem jako parc. č. 163/4 a 163/5 a část pozemku parc. č. 171/1 označená v geometrickém plánu jako parc. č. 171/7 nelze považovat za nezbytně nutné k provozování areálu a provoz střelnice je možné zachovat i bez nich. 4. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. 5. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 6. Rozhodovací praxe dovolacího soudu i v poměrech založených zákonem č. 428/2012 Sb. [připouštějíc přenositelnost i některých konkluzí vyslovených při výkladu obdobně konstruovaného § 11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě majetkových vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4692/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5144/2017] dospěla k závěru, že překážkou vydání pozemku podle § 8 odst. 1 písm. a/ zákona je nejenom jeho přímá zastavěnost stavbou (či její částí), tj. zastavěnost pozemku v doslovném smyslu, ale též funkční souvislost pozemku se stavbou (jež tak pozemek činí nezbytně nutný k užívání stavby), kladouc tak požadavek, aby u nárokovaných pozemků soudy přihlížely i k jejich případné funkční provázanosti s jinými pozemky a stavbami, tvoří-li tyto vzájemně provázaný soubor staveb a pozemků (areál, jako funkční celek), a to i s přihlédnutím k veřejnému zájmu, který představuje jedno z výkladových kritérií restitučních výluk (přiměřeně srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2013/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4460/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3505/2018). 7. Závěr o funkční souvislosti nemovitostí, existenci uceleného areálu i okolností umožňujících vydat některé nemovitosti v areálu (vyhodnocení, zdali zbývající nemovitosti v důsledku restituce zcela ztratí svou funkčnost a využitelnost, a uvážení hlediska proporcionality) je úzce spjat s individuálními okolnostmi případu, tedy s konkrétními skutkovými zjištěními, jejichž hodnocení je primárně úkolem soudů nižších stupňů, nikoliv dovolacího soudu, jenž není instancí skutkovou a jenž by závěry odvolacího soudu mohl přezkoumat toliko v případně, kdyby úvaha odvolacího soudu (o funkční spjatosti nemovitostí) byla zjevně nepřiměřená, nezohledňující podstatné skutkové okolnosti či měřítka, jež jsou pro takové posouzení relevantní (srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1910/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2101/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4533/2018). 8. Ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu se odvolací soud napadeným rozsudkem nikterak nezpronevěřil, aproboval-li závěry soudu prvního stupně o výluce z naturální restituce dle § 8 odst. 1 písm. a/ zákona č. 428/2012 Sb. za situace, kdy dle jím učiněných zjištění žalobkyní požadované pozemky tvoří areál (ucelený soubor pozemků a staveb) střelnice a jsou pro tento účel nezbytně nutné (tedy nejde jen o souvislost prostorovou, nýbrž funkční, jestliže pozemek parc. č. 163/1 zcela obklopuje stavbu postavenou na parc. č. st. 287, bezprostředně s ní souvisí,