28 Cdo 2738/2020 – Nejvyšší soud

28 Cdo 2738/2020-1041 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce K. G., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, 14. října 496/13, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO 01312774, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 12 C 41/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. května 2020, č. j. 19 Co 413/2019-1000, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. května 2020, č. j. 19 Co 413/2019-1000, vyjma jeho výroku I., a rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. září 2019, č. j. 12 C 41/2018-916, vyjma části výroku I., jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem dohodu o převodu pozemků parc. č. XY v kat. území a obci XY, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou - poté, co řízení částečně pro zpětvzetí žaloby zastavil, a poté, co připustil změnu žaloby - rozsudkem ze dne 25. 9. 2019, č. j. 12 C 41/2018-916, nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu (v tam specifikovaném znění) podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), a to parc. XY v kat. území a obci XY, parc. č. XY v kat. území XY, obec XY, parc. č. XY v kat. území XY, obec XY, parc. č. XY v kat. území XY, obec XY, parc. č. XY v kat. území a obci XY, obec XY, a parc. č. XY v kat. území a obci XY (výrok I.), s tím, že vydáním označených pozemků se uspokojuje nárok žalobce ve výši 251.580,76 Kč (výrok II.), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 67.450,05 Kč k rukám zástupce žalobce. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že rozhodnutími Okresního úřadu Semily, Okresního pozemkového úřadu, ze dne 20. 5. 1997, č. j. PÚ 125/91, č. rozhodnutí 3170/97 (dále též jen „rozhodnutí č. 3170/97“), a ze dne 2. 6. 1997, č. j. PÚ 125/91, č. rozhodnutí 3184/97, (dále též jen „rozhodnutí č. 3184/97“), bylo rozhodnuto tak, že oprávněná osoba J. G. (matka žalobce) není vlastníkem označených pozemků v obci XY a kat. území XY z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. a) zákona o půdě, tedy že k nim bylo zřízeno právo osobního užívání, že podle rozhodnutí č. 3170/97 byla matka žalobce osobou oprávněnou ve vztahu k id. podílu 1/3 na pozemcích (správně k id. podílu 1/3 ve vztahu k id. ½ pozemků ), a dle rozhodnutí č. 3184/97 k id. podílu ½ ve vztahu k celku, že smlouvou o bezúplatném převodu restitučního nároku osob blízkých ze dne 3. 10. 2017 převedla svůj nárok z těchto rozhodnutí bezúplatně na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Dále soud ze znaleckého posudku znalce Ing. Petra Neradila z oboru stavebnictví a ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, ze dne 22. 6. 2018, č. 519/36/2018, o ocenění pozemků nevydaných oprávněné osobě rozhodnutím č. 3184/97, předloženého žalobcem, zjistil, že na podkladě dopisů Státního notářství Semily ze dne 17. 6. 1965 a ze dne 2. 6. 1966 (které též předložil žalobce) je znalec ocenil jako pozemky stavební dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a jejich cenu stanovil celkem na částku 639.720 Kč. Dopisem Státního notářství Semily ze dne 17. 6. 1965 bylo J. G. oznámeno, že „na jejím pozemku č. kat. 176 si různí občané stavějí chaty“, a proto jí bylo doporučeno, aby svoji polovinu pozemku darovala státu, dopisem ze dne 2. 6. 1966 jí bylo sděleno, že z pozemku č. kat. 176 byly do osobního užívání přiděleny dílce XY a že byla vyzvána k odprodeji těchto pozemků za kupní cenu 0,40 Kčs za 1 m2, a dopisem ze dne 20. 1. 1967 jí k jejímu dotazu, na základě čeho je stanovena cena 0,40 Kčs za 1 m2, bylo sděleno, že tato cena se stanoví v případě vyvlastnění nemovitostí za pozemek prokazatelně určený pro stavbu rodinného domu, resp. v tomto případě pro stavbu rekreační chaty. Poté J. G. kupní smlouvou ze dne 25. 5. 1967 (správně ze dne 6. 6. 1967) prodala čsl. státu pozemky, které jsou předmětem ocenění znaleckého posudku znalce Ing. Neradila, za 0,40 Kčs za 1 m2. Dále soud konstatoval, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce je osobou oprávněnou ve smyslu § 4 zákona o půdě, že „mu nebyly vydány“ pozemky z důvodu překážky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě, že jako osobě oprávněné mu přísluší náhrada za nevydané pozemky dle § 11 odst. 2 zákona o půdě a že nárok žalobce byl uspokojen do výše 68.066,50 Kč bezúplatným převodem náhradních pozemků, sporné však mezi nimi bylo, zda žalovaná při uspokojování nároku žalobce postupovala svévolně či liknavě (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3767/2009), a jak má být provedeno ocenění nevydaných pozemků, od nějž se odvíjí výše restitučního nároku žalobce. V těchto ohledech dospěl soud k závěru, že nárok žalobce na vydání náhradních pozemků za nevydané pozemky vyplývající z rozhodnutí č. 3184/97 činil 319.860 Kč, tedy hodnotu podílu ve výši ½ ceny pozemků, jak byla stanovena znaleckým posudkem znalce Ing. Neradila, neboť ten správně vycházel z toho, že pozemky je třeba ocenit jako stavební, když z korespondence mezi matkou žalobce a Státním notářstvím Semily vyplývá, že stát je nabyl od matky žalobce v době, kdy byly dány do osobního užívání za účelem výstavby rekreačních objektů, čemuž odpovídá cena, za niž stát pozemky vykoupil, sdělení, že si na pozemcích různí občané již stavějí rekreační objekty, jakož i závěr pozemkového úřadu, že jejich vydání brání překážka uvedená v § 11 odst. 1 písm. a) zákona o půdě. Podstatný je totiž charakter všech pozemků v době jejich převodu na stát, čímž je míněn faktický stav užívání pozemků (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4375/2015 a sp. zn. 28 Cdo 3689/2015). V návaznosti na to pak soud dospěl k závěru, že žalovaná si počínala přinejmenším značně liknavě, v důsledku čehož nároky žalobce, uplatněné původní osobou oprávněnou již v roce 1991, dosud nebyly vypořádány; „žalovaná o těchto nárocích rozhodla“ rozhodnutími dne 2. 6. 1997 a ze dne 20. 5. 1997 a teprve na základě podnětu žalobce ze dne 16. 4. 2012 bylo provedeno přecenění „části nároku žalobce za pozemky nevydané rozhodnutím ze dne 20. 5. 1997“, další žádosti žalobce o přecenění jeho nároku z roku 2018 již žalovaná nevyhověla. Jejím námitkám, že žalobce v letech 1997-2012, stejně jako v letech 2012-2018, nevyvinul žádnou iniciativu, aby se domohl přezkumu výše jeho nároku, soud nepřisvědčil, neboť „osoba oprávněná by měla mít důvěru v to, že rozhodnutí organizační složky státu je konečné a věcně správné“. Byla to tak žalovaná, která svojí nečinností způsobila, že žalobce v důsledku nesprávného ocenění jeho nároku se mohl domáhat plnění pouze do výše jí uznaného nároku. V této skutečnosti lze podle soudu spatřovat liknavost takového rozsahu, že v souladu se závěry judikatury má žalobce právo domáhat se vydání náhradních pozemků žalobou, jíž vymezí, které pozemky ve správě žalovaného mu mají být na uspokojení jeho nároků převedeny, jelikož žalovaná tím, že přecenění jeho nároku provedla až v roce 2012 (tedy po 15 letech od vydání rozhodnutí, z nějž žalobce svůj nárok odvíjí), a tím, že i nadále sporuje celkovou výši nároku žalobce, mu znemožnila, aby se mohl v rozsahu odpovídajícím výši jeho nároku účastnit veřejných nabídek. Pakliže z provedeného dokazování dále vyplývá, že cena pozemků nárokovaných žalobcem (celkem ve výši 251.580,76 Kč) nepřevyšuje doposud jeho neuspokojený nárok, který nyní činí 252.694,40 Kč, a že vydání nárokovaných pozemků nebrání žádná zákonná překážka, soud žalobě vyhověl (ačkoliv žalovaná v řízení uváděla, že žalobcův nárok nebyl uspokojen jen do výše 368,30 Kč). K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12. 5. 2020, č. j. 19 Co 413/2019-1000, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem dohodu o převodu pozemků parc. XY v kat. území a obci XY, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.), ve zbývající části výroku I. jej potvrdil (výrok II.), ve výroku II. jej změnil tak, že vydáním pozemků označených ve výroku I. se uspokojuje nárok žalobce ve výši 66.472,02 Kč (výrok III.), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 66.789,30 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 24.193,50 Kč k rukám jeho zástupce. Odvolací soud přisvědčil námitce žalované, že soud prvního stupně nepřihlédl k jejímu tvrzení, že smlouvou o výměně pozemků uzavřenou mezi J. G. a MNV Dolánky dne 27. 1. 1981 obdržela za její id 1/2 pozemků p. č. XY a st. p. č. XY v k. ú. XY, obec XY, sm