28 Cdo 2744/2024 – Nejvyšší soud

28 Cdo 2744/2024-328 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobců: a) D. P. S., b) E. N. K., c) M. A. E. K., d) M. P. K., všichni zastoupeni Vratislavem Pěchotou Jr., Esq., advokátem, se sídlem 14 Penn Plaza, 225 West 34th Street, Suite 1800, New York, Spojené státy americké (se sídlem v České republice Praha 2, Mánesova 1645/87), e) J. H., zastoupený JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 202/19, za účasti: statutární město Brno, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 196/1, identifikační číslo osoby: 44992785, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 161/2017, 52 C 39/2018, o dovolání žalobců a statutárního města Brna proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. prosince 2023, č. j. 18 Co 194/2018-218, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. prosince 2023, č. j. 18 Co 194/2018-218, se vyjma části výroku II., v níž byl ve výroku IV. potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5. června 2018, č. j. 34 C 161/2017-83, 52 C 39/2018-101, a části výroku III., týkající se nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem e) a statutárním městem Brno, ruší; současně se ruší rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5. června 2018, č. j. 34 C 161/2017-83, 52 C 39/2018-101, ve výrocích I. a II. a ve vztahu mezi žalobci a) až d) a statutárním městem Brno též ve výroku III. a věc se v uvedeném rozsahu vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. II. Dovolání žalobců se odmítají. III. Ve vztahu mezi žalobcem e) a statutárním městem Brno nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 6. 2018, č. j. 34 C 161/2017-83, 52 C 39/2018-101, určil, že původní žalobkyně a) B. S., původní žalobce b) T. K. a žalobci c) a d) jsou v konkretizovaných podílech spoluvlastníky v rozsudku označených pozemků v katastrálním území XY – dále „předmětné pozemky“ (výrok I.), čímž nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, ze dne 26. 5. 2017, č. j. SPU 248873/2017, 1815/96/12-RBD (výrok II.). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Žalobu žalobce e) ze dne 12. 3. 2018, doručenou soudu dne 16. 3. 2018, odmítl (výrok IV.). 2. Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobců a statutárního města Brna (výslovně toliko proti výrokům I. a II.) rozsudkem ze dne 14. 12. 2023, č. j. 18 Co 194/2018-218, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil v jím specifikovaném znění s tím, že spoluvlastníky předmětných pozemků jsou v soudem prvního stupně stanovených podílech žalobci a), b), c) a d) (výrok I.). Dále rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích II., III. a IV. (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). 3. Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, ze dne 26. 5. 2017, č. j. SPU 248873/2017, 1815/96/12-RBD, bylo podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále „zákon o půdě“), rozhodnuto, že žalobci a), b), c) a d), respektive jejich právní předchůdci, jsou v konkretizovaných podílech spoluvlastníky předmětných pozemků. Vlastnické právo k předmětným pozemkům původně svědčilo dle zápisu v pozemkové knize komanditní společnosti Leo Czech a spol., jehož komplementáři byli M. K. s vkladem 300.000,- Kč, P. K., s vkladem 100.000,- Kč a M. H. s vkladem 400.000,- Kč, přičemž žalobci a), b), c) a d) jsou právními nástupci M. K., respektive P. K. Komanditisty zmíněné společnosti pak byli členové rodiny XY s finančním vkladem 400.000,- Kč. Soudy nižších instancí poukázaly na odlišné postavení komplementářů coby podnikatelů a komanditistů jakožto investorů, jimž práva (kromě práva na podíl na zisku) a povinnosti z podnikání komanditní společnosti nevznikaly, a dovodily tak, že podíl odvozený od komplementářů M. K. a P. K. činí jednu polovinu z celkového podílu na uvedené společnosti, odvíjejícího se od výše vkladů všech jejích komplementářů. Konstatovaly rovněž, že žalobci a), b), c) a d) nedisponují nárokem na vydání veškerého majetku vloženého do komanditní společnosti Leo Czech a spol., tedy i v rozsahu podílu příslušejícího M. H., jenž restituční nárok neuplatnil, neboť předmětné pozemky náležely do podílového spoluvlastnictví komplementářů, přičemž M. H. není právním předchůdcem žalobců. Ve vztahu k žalobci e) pak soudy nižších stupňů uzavřely, že není účastníkem řízení vedeného v nyní projednávané věci, jelikož jeho právní předchůdkyně neuplatnila k předmětným pozemkům restituční nárok. II. Dovolání, vyjádření k dovolání 4. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně toliko proti výroku I.) podali žalobci a), b), c) a d) dovolání, jež považují za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“) pro existenci otázky dovolacím soudem dosud neřešené, a to, zda byl majetek komanditní společnosti bez akcií v podílovém, či nepodílovém spoluvlastnictví komplementářů. Za otázku řešenou v rozhodovací praxi dovolacího soudu rozdílně, a tedy taktéž zakládající přípustnost dovolání dle ustanovení § 237 o. s. ř., pak pokládají otázku, zda „přirůstá vlastnictví nerozděleného majetku k restitučnímu nároku tam, kde další společník nárok nepodal“. Domnívají se, že majetek společnosti Leo Czech a spol. vlastnili společně komplementáři této společnosti a jednalo se tudíž o tzv. nerozdělené jmění. Mají za to, že v situaci, kdy právní nástupci M. H. restituční nárok neuplatnili, připadá nárok na veškerý společný (nerozdělený) majetek těm oprávněným osobám, jež svůj nárok vznesly, tj. žalobcům a), b), c) a d). Dle názoru žalobců a) až d) neuplatnění restitučního nároku oprávněnou osobou lze vnímat jako dispozici, aby osobám, které nárok uplatnily, byla vydána nárokovaná věc celá, což koresponduje s úmyslem zákonodárce nevytvářet spoluvlastnictví osob oprávněných a povinných. Dále vyjadřují přesvědčení, že odvolací soud aplikoval ustanovení § 21 zákona o půdě nepřijatelně zužujícím způsobem, jestliže ve zmíněném ustanovení uvedený výraz „věc celá“ interpretoval jako podíl na věci. Navrhli, aby dovolací soud v napadeném rozsahu rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 5. Rozsudek odvolacího soudu napadl ve výrocích I. a II. dovoláním rovněž žalobce e). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. spatřuje v odchýlení odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a v existenci otázky dovolacím soudem dosud neřešené. Nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, jímž byla žaloba podaná žalobcem e) odmítnuta pro nepřípustnost, neboť žalobce e) neměl k dispozici žádné opravné prostředky proti rozhodnutí správního orgánu. Zdůrazňuje, že je účastníkem řízení o žalobě podané podle části V. o. s. ř., jelikož byl – jakožto osoba oprávněná podle zákona o půdě – dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, přičemž soud není v řízení o znovuprojednání věci rozhodnuté správním orgánem vázán úvahou tohoto orgánu o okruhu účastníků řízení. Domnívá se, že právní předchůdkyně žalobce e) uplatnila restituční nárok na veškerý majetek znárodněný nebo zkonfiskovaný P. K., což znamená i na nemovitosti, které P. K. spoluvlastnil jako komplementář komanditní společnosti Leo Czech a spol. Podotýká také, že dle ustanovení § 21 zákona o půdě přirůstá k podílu žalobců na předmětných pozemcích i podíl M. H., jenž restituční nárok ve vztahu k předmětným pozemkům nevznesl. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil ve výroku I. co do velikosti spoluvlastnických podílů jednotlivých žalobců na předmětných pozemcích a ve výroku II. tak, že se žaloba podaná žalobcem e) neodmítá. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu (explicitně pouze proti výroku I. a části výroku II., jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II.) brojí dovoláním, následně doplněným o podání ze dne 10. 10. 2024, též statutární město Brno. Má za to, že otázka právního postavení komplementářů a komanditistů v prvorepublikové komanditní společnosti a s tím související otázka velikosti podílů společníků na jmění komanditní společnosti „byla dovolacím soudem rozhodnuta rozdílně“, popřípadě se jedná o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou. Podotýká, že komanditisty nelze vyloučit z podílnictví na jmění komanditní společnosti, a tedy žalobci a) až d) společně mají nárok na třetinový spoluvlastnický podíl na předmětných pozemcích. Upozorňuje též na nedostatečné a nepřesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudů nižších instancí. Závěrem účastník ří