28 Cdo 2862/2021 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2862/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 10. 2021 Spisová značka:28 Cdo 2862/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.2862.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vlastnictví Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 1 předpisu č. 5/1945Sb. § 1, 8 a 10 předpisu č. 128/1946Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:28. 12. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 3485/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2862/2021-171 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce: V. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, proti žalovanému: Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, identifikační číslo osoby: 42196451, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 14 C 84/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. května 2021, č. j. 20 Co 12/2021-156, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 300, Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 10. 2020, č. j. 14 C 84/2020-117, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že pan V. K., narozený XY, naposledy bytem v XY, část obce XY, byl ke dni své smrti 3. 6. 1943 vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti jedné osminy k ve výroku specifikovaným pozemkům v katastrálním území XY – dále „předmětný spoluvlastnický podíl“ či „předmětné nemovitosti“ (výrok I.), a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 1.199,- Kč (výrok II.). Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 18. 5. 2021, č. j. 20 Co 12/2021-156, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.), a rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 1.930,- Kč (výrok II.). Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že děd žalobce, V. K., jenž zemřel dne 3. 6. 1943, převedl postupní smlouvou ze dne 13. 12. 1941 na svého zetě A. P. předmětný spoluvlastnický podíl, jenž následně získala v roce 1948 do vlastnictví Česká republika znárodněním sporných nemovitostí. Dovodily, že zmíněná postupní smlouva je relativně neplatná ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících (dále „zákon č. 128/1946 Sb.“). A. P. a ani nikdo jiný se nedovolal podle ustanovení § 8 a § 10 zákona č. 128/1946 Sb. ve tříleté prekluzivní lhůtě neplatnosti uvedeného převodu, a tak případný restituční nárok dle názoru obou soudů nižších instancí zanikl. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu podotkly, že žalobce podal žalobu po více než 30 letech po změně politických poměrů v roce 1989, tedy nikoli bez zbytečného odkladu po odpadnutí eventuální překážky vytvořené politickými poměry po 25. 2. 1948. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), spatřuje v tom, že otázka, zda je možné požadovat určení vlastnického práva zůstavitele ke dni úmrtí ohledně věcí, které zůstavitel pozbyl na základě neplatného právního jednání učiněného v době nesvobody (tj. od 29. 9. 1938 do 4. 5. 1945), za situace, kdy žalobce fakticky neměl možnost domáhat se navrácení majetku jiným způsobem, by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, popřípadě se jedná o otázku dovolacím soudem doposud neřešenou. Má za to, že až nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. I. ÚS 4004/14 (označený nález, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu, je přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz), žalobci umožnil skutečně usilovat o vydání svého majetku. Zdůraznil, že žalobce ani žádný z jeho právních předchůdců neměl možnost domáhat se vydání předmětných nemovitostí v souladu s restitučními předpisy, neboť nikdo z nich nebyl osobou oprávněnou ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Vyjadřuje proto přesvědčení, že uplatněný restituční nárok nepodléhá promlčení dle ustanovení § 8 zákona č. 128/1946 Sb., neproběhlo-li ve vztahu k předmětným nemovitostem dědické řízení. Jestliže by však soud neaplikoval v projednávané věci restituční právní předpisy z důvodu nezaviněné nemožnosti žalobce postupovat v souladu s těmito předpisy, domnívá se, že je namístě vycházet z obecné právní úpravy a neplatnosti postupní smlouvy ze dne 13. 12. 1941 dle ustanovení § 916 zákona č. 946/1811 Sb. z. s., obecného zákoníku občanského. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se žalobě v celém rozsahu vyhovuje, popřípadě aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření označil dovolání žalobce za nedůvodné a plně se ztotožnil se závěry vyslovenými v rozsudku odvolacího soudu. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalobce přípustné (§ 237 o. s. ř.). Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání není přípustné, neboť žalobcem nastolená právní otázka již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, odvolací soud se od judikaturou přijatého řešení neodchýlil a není žádného důvodu tuto otázku dovolacím soudem znovu posoudit odchylně. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na řešení právní otázky, zda lze požadovat určení vlastnického práva zůstavitele ke dni úmrtí ohledně věcí, které zůstavitel pozbyl v době nesvobody (tj. od 29. 9. 1938 do 4. 5. 1945) za podmínek uvedených v dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů (dále „dekret č. 5/1945 Sb.“), a zákona č. 128/1946 Sb., avšak na jejichž vydání neuplatnil restituční nárok podle těchto předpisů, a od toho se odvíjející otázky vlastnického práva dědiců. Pro úplnost se sluší poznamenat, že nebyla-li věc projednána v dědickém řízení, mohou dědicové jen žádat určení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem, a na základě vyhovujícího rozsudku žádat o projednání dědictví, nemohou se však domáhat určení svého vlastnictví podle eventuálních dědických podílů (sporvnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1020/2005, jenž je, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz). Významné je, že nebylo zjištěno, že by sporné nemovitosti byly vydány v restituci podle zákona č. 128/1946 Sb. Podle ustanovení § 1 odst. 1 dekretu č. 5/1945 Sb. jakékoliv majetkové převody a jakákoliv majetkově-právní jednání, ať se týkají majetku movitého či nemovitého, veřejného či soukromého, jsou neplatná, pokud byla uzavřena po 29. září 1938 pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce. Také podle ustanovení § 1 zákona č. 128/1946 Sb. platí: „Jakékoliv majetkové převody a jakákoliv majetkově-právní jednání, ať se týkají majetku movitého či nemovitého, veřejného či soukromého, jsou neplatná, pokud k nim došlo po 29. září 1938 pod tlakem okupace nebo politické persekuce, ledaže ten, na koho majetek přešel nebo kd