28 Cdo 2893/2006 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2893/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 7. 2008 Spisová značka:28 Cdo 2893/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2893.2006.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 24 předpisu č. 229/1991Sb. § 101 předpisu č. 40/1964Sb. § 3 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2893/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele V. K., zastoupeného advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 28. 6. 2006, sp. zn. 7 Co 1400/2006, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 590/2003 (žalobce V. K., zastoupeného advokátkou, proti žalovaném Z. d. R., zastoupenému advokátem, o 104.512,- Kč), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobce, podané u soudu 8. 4. 2003, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze 17. 2. 2005, č. j. 4 C 590/2003-129. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto, že se zamítá žaloba žalobce, aby žalovanému zemědělskému družstvu bylo uloženo zaplatit žalobci částku 104.512,- Kč, s 3,5% úrokem z prodlení, za odstraněné porosty podle ustanovení zákona č. 229/1991 Sb. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému družstvu na náhradu nákladů řízení 19.075,- Kč. O dovolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 28. 6. 2006, sp. zn. 7 Co 1400/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze 17. 2. 2005, č. j. 4 C 590/2003-129, potvrzen. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému družstvu na náhradu nákladů řízení 67.332,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že žalobcem podané odvolání nebylo shledáno důvodným. Odvolací soud zdůrazňoval, že v odvolacím řízení (týkajícím se námitek žalobce proti zamítnutí jeho žaloby soudem prvního stupně o zaplacení částky 104.512,- Kč za odstranění porostů – ovocných stromů za pozemcích parc. č. 166/1, 184/1, 158/1, 158/2 a 157 v katastrálním území D.) žalobce i žalovaný shodně uvedli, že nikdy nedošlo mezi nimi k dohodě o poskytnutí finanční náhrady za porosty. „Vykrytí nároku, který je předmětem tohoto řízení, tj. v podstatě finančního plnění, žalované družstvo žalobci nepřislíbilo nikdy“. Žalované družstvo vždy nabízelo žalobci vykrytí nároku v nemovitostech, ale o ty však žalobce neměl zájem. Žalované družstvo proto váže počátek promlčecí doby ohledně nároku žalobce již k 18. 11. 1992. Odvolací soud dále poukazoval na to, že žalobce a žalované družstvo shodně uvedli, že mezi nimi došlo k uzavření písemné dohody o ukončení nájmu ke sporným pozemkům, a to zčásti ke dni 9. 4. 1991 a zčásti ke dni 31. 12. 1992. Odvolací soud ovšem dodával, že „žalobce uvedl, že tato dohoda nebyla splněna, a definitivně nájem skončil ve vztahu ke všem pozemkům, o něž jde v tomto řízení, až k 31. 12. 1993“. Odvolací soud také uváděl, že oba účastníci tohoto řízení potvrdili, že rodina K. (jednotliví její členové, měli ve vztahu k žalovanému družstvu řadu restitučních nároků, jakož i nároků transformačních. Nebylo však mezi těmito účastníky jednáno o finančním uspokojení nároku žalobce, který je předmětem tohoto řízení (vedeného pod sp. zn. 4 C 590/2003 Okresního soudu v Jindřichově Hradci). Finanční plnění žalované družstvo vždy odmítalo a žalobce na něm, dle svého vyjádření, ani netrval. Vznik nároku žalobce a tedy i počátek běhu tříleté zákonné promlčecí lhůty podle § 101 občanského zákoníku (když zákon č. 229/1991 Sb. zvláštní ustanovení o promlčení nároku neobsahuje) se odvíjí od ukončení nájmu pozemků žalobce podle ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. Žaloba v této právní věci byla žalobcem podána 8. 4. 2003 a pokud tedy nárok žalobce vznikl před 8. 4. 2003 (a není tedy rozhodné, zda to bylo k 1. 1. 1993 nebo k 1. 1. 1994), pak byla ze strany žalovaného družstva uplatněna námitka promlčení nároku žalobce v tomto řízení důvodně. Z okolností posuzované právní věci nelze, podle názoru odvolacího soudu, dovodit, že by uplatnění námitky promlčení žalovaným družstvem v tomto řízení bylo výkonem práva v rozporu s dobrými mravy (ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku). Odvolací soud dále uváděl, že v daném případě jde o finanční nárok podle § 24 odst. 4 (respektive odst. 3) zákona č. 229/1991 Sb. Žalobce ovšem vycházel původně z nesprávného názoru o právním důvodu vzniku jeho nároku (jako údajného nároku transformačního podle zákona č. 42/1992 Sb.), který na něj přešel po jeho právním předchůdci V. K. (narozenému v roce 1923), takže nežádal jeho finanční splnění (to mu ovšem také nebylo žalovaným družstvem nabízeno). Vzhledem ke všem těmto uvedeným okolnostem dospěl odvolací soud k závěru, že nárok žalobce je promlčen, a proto odvolací soud potvrdil odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu jako věcně správný. Výrok o nákladech řízení odvolacího i dovolacího vynesl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalobce v řízení zastupovala, dne 21. 7. 2006 a dovolání ze strany žalobce bylo dne 12. 9. 2006 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňoval, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Dovolatel především zdůrazňoval, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil shodná tvrzení účastníků tohoto řízení o tom, že údajně nebylo mezi žalobcem a žalovaným družstvem jednáno o finančním uspokojení konkrétního nároku žalobce. Žalobce totiž tvrdil v celém průběhu jednání se žalovaným družstvem, že by se přednostně spokojil s vykrytím náhrad v nemovitostech, a to přesto, že již od roku 1993 z přípisu Pozemkového fondu ČR věděl, že má nárok na finanční plnění. Žalobce opakovaně tvrdil a prokazoval, že upřednostňuje naturální plnění nemovitostmi, hodícími se k provozování zemědělské výroby z toho důvodu, že je a byl soukromým zemědělcem. Přesto však odvolací soud nesprávně (podle názoru dovolatele) dovodil, že tu nelze ohledně počátku a běhu promlčecí lhůty vycházet od okamžiku, kdy žalované družstvo dalo jednoznačně najevo, že nehodlá nárok žalobce (předtím uznávaný) uspokojit. Podle názoru dovolatele soudy obou stupňů posoudily žalobcem uplatněnou námitku, že vznesení námitky promlčení ze strany žalovaného družstva je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, a to proto, že tuto námitku žalobce nepokládaly za důvodnou. Dovolatel je však přesvědčen, že okolnosti jeho případu jsou natolik mimořádné, že je tu na místě použít ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku. Podle názoru dovolatele je tu pro posouzení uvedené námitky žalobce rozhodné, že „ač věděl, že má nárok na finanční plnění, při jednání s žalovaným družstvem upřednostňoval naturální plnění; nakonec k dohodě o vydání konkrétních nemovitostí nedošlo, a proto žalobce nárokoval finanční plnění. Žalované družstvo bylo žalobcem informováno o finančním plnění (neboť mu žalobce předložil i dopis Pozemkového fondu ČR, územního pracoviště Jindřichův Hradec), ale žalobce upřednostňoval jako soukromý zemědělec náhradu jen nemovitostmi. Žalované družstvo chtělo plnit vůči žalobci nemovitostmi ještě i v průběhu tohoto řízení; teprve v dalším průběhu řízení uplatnilo žalované družstvo námitku promlčení nároku žalobce. Dovolatel uváděl, že považuje za nesprávný i výrok rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení. Ve vyjádření žalovaného zemědělského družstva R. k dovolání dovolatele bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Žalované družstvo nebylo ochotno hradit nárok žalobce peněžní formou. Jak již bylo rozhod