28 Cdo 2912/2018 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2912/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 10. 2018 Spisová značka:28 Cdo 2912/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.2912.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pravomoc soudu Dotčené předpisy:§ 7 o. s. ř. § 103 o. s. ř. § 104 odst. 1 o. s. ř. § 65 odst. 1 předpisu č. 128/2000Sb. § 62 předpisu č. 128/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 12. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 21.12.2018III.ÚS 4234/18JUDr. Radovan Suchánekodmítnuto22.1.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2912/2018-95 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce: město Stráž pod Ralskem, IČO 00260967, se sídlem městského úřadu ve Stráži pod Ralskem, Revoluční 164, zastoupené JUDr. Janem Vodičkou, advokátem se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o zaplacení 1 068 107 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 377/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2018, č. j. 58 Co 72/2018-73, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2018, č. j. 58 Co 72/2018-73, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. října 2017, č. j. 5 C 377/2015-52, se ruší a řízení se zastavuje. II. Po právní moci tohoto rozsudku bude věc postoupena Krajskému úřadu Libereckého kraje. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacího řízení a řízení dovolacího částku 1 800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. 10. 2017, č. j. 5 C 377/2015-52, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 1 068 107 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl i o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Žalobce tvrdil, že na základě veřejnoprávní smlouvy, kterou dne 23. 6. 2011 uzavřel s městem Ralskem a která byla s účinností od 1. 7. 2011 schválena Krajským úřadem L. kraje, leč následně byla rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR ze dne 23. 7. 2013, č. j. MV-131855-32/VEG-2011, ve spojení s rozhodnutím ministra vnitra ze dne 16. 1. 2014, č. j. MV-11685-26/VS-2013, zrušena (správní žaloba napadající dotčená správní rozhodnutí byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, č. j. 3 A 20/2014-53), vykonával v období od 1. 7. 2011 do 22. 1. 2014 a od 11. 4. 2014 do 31. 12. 2014 pro město Ralsko namísto Městského úřadu Mimoň působnost stavebního úřadu. Dovozoval z toho, že mu za faktický výkon přenesené působnosti dle ustanovení § 62 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), dále jen – „zákon č. 128/2000 Sb.“, od žalovaného státu náleží žalobou uplatňovaný peněžitý příspěvek. Teprve pro případ, že by mu nárok na příspěvek dle ustanovení § 62 zákona č. 128/2000 Sb. nepříslušel, konstruoval dále opodstatněnost žaloby prostřednictvím úvah o vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného státu či o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že požadovaný příspěvek žalobci dle ustanovení § 62 zákona č. 128/2000 Sb. nenáleží, neboť přenesenou působnost nevykonával v souladu se zákonem. V situaci, kdy žalovaná příspěvek sama nečerpala a vyplácela jej v souladu se zákonem městu Mimoň, soudy nižšího stupně současně neshledaly ani vznik bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobce či její odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím. Žalobě proto nevyhověly. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Předestřel otázku, zda příspěvek dle ustanovení § 62 zákona č. 128/2000 Sb. náleží obci i za faktický výkon přenesené působnosti na základě později zrušené (pro rozpor se zákonem) veřejnoprávní smlouvy. Měl za to, že uvedená otázka nebyla dovolacím soudem dosud řešena. Vytýkaje, že se soudy nižšího stupně nezabývaly otázkou platnosti uzavřené veřejnoprávní smlouvy jako otázkou předběžnou a že nezohlednily faktický výkon přenesené působnosti dovolatelem realizovaný v dobré víře v platnost a účinnost sjednané a příslušným krajským úřadem schválené veřejnoprávní smlouvy, přitom argumentoval ve prospěch závěru, že má na požadovaný příspěvek nárok. Úvahu odvolacího soudu o tom, že se žalovaná na jeho úkor bezdůvodně neobohatila, pak dovolatel shledával za odporující rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3369/2013, sp. zn. 28 Cdo 2640/2012 a sp. zn. 28 Cdo 3053/2013, jakož i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 186/2016. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná se ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobcem) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky výkladu ustanovení § 62 zákona č. 128/2000 Sb., jež v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena. V souladu s ustanovením § 242 odst. 3 o. s. ř. se Nejvyšší soud dále zabýval tím, zda řízení před soudy nižšího stupně nebylo zatíženo zmatečnostmi (§ 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř.) či jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti. Podle § 7 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odstavec 1). Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudní řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona (odstavec 2). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odstavec 3). Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány. Podle § 62 zákona č. 128/2000 Sb. obce obdrží ze státního rozpočtu příspěvek na plnění úkolů v přenesené působnosti. Podle § 65 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb. neplní-li orgán obce povinnost podle § 7 odst. 2, rozhodne krajský úřad, že pro ni bude přenesenou působnost nebo část přenesené působnosti vykonávat pověřený obecní úřad, do jehož správního obvodu patří. Krajský úřad zároveň rozhodne o převodu příspěvku na výkon přenesené působnosti. Rozhodnutí vydává krajský úřad v přenesené působnosti; při jeho vydávání se nepostupuje podle správního řádu. Pravomoc soudů projednávat a rozhodovat spory v občanském soudním řízení je ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř. dána ve věcech soukromoprávní povahy, vyznačujících se rovným postavením subjektů soukromoprávních vztahů (nemožností jednoho subjektu právního vztahu jednostranným autoritativním aktem založit právní vztah nebo určit právní postavení jiného subjektu /coby adresáta vrchnostenského aktu/) a autonomií (svobodou) jejich vůle. Příspěvek na plnění úkolů obce v přenesené působnosti (§ 62 zákona č. 128/2000 Sb.), jehož vyplacení se žalobce v posuzovaném občanském soudním řízení do