28 Cdo 2943/2012 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2943/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 6. 2013 Spisová značka:28 Cdo 2943/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.2943.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obec Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 41 odst. 2 předpisu č. 128/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:9. 7. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 6.9.2013II.ÚS 2740/13JUDr. Jaroslav Fenykodmítnuto27.5.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2943/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla, v právní věci žalobce Města Karlovy Vary, se sídlem Karlovy Vary, Moskevská 21, zastoupeného JUDr. Tomášem Ficnerem, PhD., se sídlem Karlovy Vary, Bělehradská 1042/14 proti žalovanému JUDr. J. P., bytem P., zastoupeného Mgr. Ing. Janou Krupičkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Divadelní 2728/3a, o zaplacení částky 583.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 331/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2012, č. j. 56 Co 294/2011-439, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : A. Předchozí průběh řízení Žalobce se žalobou ze dne 25. 10. 1995 domáhal na Ing. R. P., CSc., právním předchůdci žalovaného, zaplacení částky 583.200,- Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedl, že dne 12. 12. 1994 uzavřel s právním předchůdcem žalovaného smlouvu o dílo č. 19/94120085, jejímž předmětem bylo provedení stavebních a montážních prací na výměníkové stanici v objektu v K. V. (dále jen „smlouva o dílo“). Na základě této smlouvy následně dne 8. 2. 1995 zaplatil předchůdci žalovaného zálohu na provedení díla ve výši 583.200,- Kč. Dne 10. 8. 1995 se účastníci smlouvy dohodli na zrušení uvedené smlouvy o dílo. Zálohu však právní předchůdce žalovaného i přes výzvu žalobce nevrátil. Právní předchůdce žalovaného navrhoval zamítnutí žaloby. Namítal, že k dohodě o zrušení smlouvy o dílo nedošlo a sám byl naopak připraven dohodnuté dílo realizovat, jakmile žalobce poskytne potřebnou součinnost. Poté, co byla smlouva o dílo soudy posouzena jako absolutně neplatná z důvodu absence rozhodnutí rady obce o uzavření smlouvy, strana žalovaná uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 576.922,- Kč vzniklé jí neplatností právního úkonu, kterou způsobila strana žalující (srov. § 268 obch. zák.). Škoda měla spočívat ve vynaložení finančních prostředků na obstarání materiálu subdodavateli žalovaného a na jeho vlastní práci. Okresní soud v Karlových Varech a Krajský soud v Plzni rozhodly ve věci celkem třináctkrát. Klíčové pro jejich rozhodování byly dva rozsudky Nejvyššího soudu, ve kterých dovolací soud formuloval právní názory závazné pro posouzení věci. Rozsudkem ze dne 29. 4. 2004, č. j. 32 Odo 11/2004 – 196, Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí vyslovil závazný právní názor, podle kterého je uzavření smlouvy o dílo majetkoprávním úkonem, kterému musí předcházet podle § 45 písm. p) zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, rozhodnutí obecní rady; v případě absence rozhodnutí obecní rady, je smlouva o dílo absolutně neplatná dle § 39 obč. zák. Rozsudkem ze dne 10. 11. 2009, č. j. 28 Cdo 2075/2009 – 313, Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že pokud odvolací soud dospěl k závěru, že primátor města nebyl oprávněn k uplatnění práva města na vydání bezdůvodného obohacení pouze z důvodu, že podání žaloby nepředcházelo souhlasné rozhodnutí obecní rady, je jeho právní posouzení věci nesprávné. Krajský soud v Plzni poté usnesením ze dne 27. 5. 2010, č. j. 56 Co 31/2008 – 344, zrušil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 11. 2007, č. j. 16 C 162/2005 – 274, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že se soud prvního stupně nezabýval uplatněným nárokem žalovaného ve výši 576.922,- Kč z titulu náhrady škody, která měla vzniknout tím, že žalovaný vynaložil prostředky na subdodávky a vlastní práci (č. l. 230 a č. l. 231). Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 23. 3. 2011, č. j. 16 C 162/2005 – 397, žalobě na zaplacení 583.200,- Kč s příslušenstvím vyhověl. Pokud jde o námitku započtení, uvedl, že pohledávka žalovaného ve výši 576.922,- Kč z titulu náhrady škody neexistuje, neboť nebylo prokázáno, že by za žalobcem poskytnutou zálohu byl zakoupen materiál na realizaci předmětné smlouvy o dílo. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. 5. 2012, č. j. 56 Co 294/2011 – 439, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl v části týkající se úroků z prodlení od 13. 2. 1995 do 21. 9. 1995. Ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, jak pokud jde o nárok na zaplacení 583.200,- Kč, tak ohledně námitky započtení pohledávky ve výši 576.922,- Kč s tím, že v řízení nebylo prokázáno zakoupení materiálu ani provedení prací žalovaným. B. Dovolání Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podal žalovaný dovolání. Jako dovolací důvody uvedl nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) a dále, že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, které nemají oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Konkrétně namítl, že: a) neplatnost smlouvy o dílo z důvodu absence rozhodnutí obecní rady měla být s ohledem na časový odstup od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2004, č. j. 32 Odo 11/2004-196, a vývoj judikatury, posouzena opětovně. Smlouva byla uzavřená v té době standardním postupem města Karlovy Vary, který byl stejný i při uzavírání jiných obdobných smluv ze strany žalobce. Žalovaný proto nemohl mít ani nejmenší pochybnosti o platnosti smlouvy o dílo, a v dobré víře přijal poskytnutou zálohu, ze které hradil své závazky vůči subdodavatelům. b) v průběhu řízení byl prokázán vznik a existence nároku žalovaného na náhradu škody způsobené neplatností smlouvy [§ 268 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník]. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. C. Přípustnost Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo vyhlášeno před dnem účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., dovolací soud věc s ohledem na čl. II bod 7 cit. zákona a s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, projednal podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2013. Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a že splňuje formální obsahové znaky předepsané v § 241a odst. 1 o. s. ř. Protože zrušení rozsudku odvolacího soudu dovolacím soudem nemá na posouzení přípustnosti dovolání vliv, může být přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jak je tomu v souzené věci, založena jedině podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. je zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. K dovolací námitce, že by závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o dílo z důvodu absence rozhodnutí obecní rady, tj. pro rozpor s § 39 obč. zák. měl být dovolacím soudem přehodnocen s ohledem na časový odstup od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2004, č. j. 32 Odo 11/2004-196, a vývoj judikatury, dovolací soud uvádí, že také v rozsudku ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. 30 Cdo 3130/2005, Nejvyšší soud výslovně dovodil, že "[p]rávní úkony starosty obce vyžadující schválení zastupitelstvem obce (případně obecní radou) učiněný bez takového předchozího schválení je od počátku neplatný" (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2075/2009). Rovněž v rozsudku ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2064/2008, Nejvyšší soud uvedl: „Oprávnění rozhodovat o právních úkonech obce, tj. o tom, zda a případně jaký právní úkon obec učiní, je ze zákona beze zbytku rozděleno mezi obecní radu a obecní zastupitelstvo… Rozhodnutí