28 Cdo 3042/2006 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3042/2006 citace  Název judikátu:*Restituce. Poskytování náhradních pozemků.* Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 6. 2007 Spisová značka:28 Cdo 3042/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.3042.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3042/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Ludvíka Davida, CSc.,  v právní věci  žalobce P. f. Č. r.  se sídlem v P., zastoupeného advokátem, proti žalované L., s. r. o., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem a o určení neplatnosti právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp.zn. 6 C 360/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne  28.  6. 2006, čj. 7 Co 1352/2006-178, takto : Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. června 2006, čj. 7 Co 1352/2006-178, pokud jím byl potvrzen výrok rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 16. března 2006, čj. 6 C 360/2005-123,  o zamítnutí návrhu na určení neplatnosti  smlouvy,  s e  o d m í t á ,  ve zbývající  části se rozsudek  z r u š u j e   a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou, podanou u Okresního soudu v Jindřichově Hradci dne 21. 12. 2005, se žalobce domáhal jednak soudního rozhodnutí, že smlouva z 1. 7. 2005, kterou uzavřel s žalovaným o převodu pozemků v katastrálních územích D., K., K., K. a P. je neplatná,  a dále že vlastníkem těchto pozemků, v žalobě blíže specifikovaných, je v důsledku neplatnosti uvedené smlouvy i nadále Česká republika. Uvedenou smlouvou byly předmětné pozemky převedeny do vlastnictví žalovaného, který získal nárok na převod náhradních pozemků smlouvou ze dne 27. 5. 2005 od oprávněné osoby, jíž nemohly být vydány původní pozemky podle § 11 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“). Neplatnost smlouvy dovozoval žalobce z toho, že při převodu nebyl dodržen postup pro poskytování náhradních pozemků stanovený zákonem, převod zasahoval do práv a oprávněných zájmu oprávněných osob, a cena převedených pozemků byla vyšší než činil nárok. Neplatnost smlouvy spatřuje dovolatel v tom, že se příčí zákonu, obchází zákon a příčí se dobrým mravům. Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 16. 3. 2006, čj. 6 C 360/2005-123, oba žalobní návrhy zamítl. Pokud jde o žalobu na neplatnost předmětné smlouvy, neshledal - s poukazem na ustanovení § 80 písm.c) o. s. ř. - naléhavý právní zájem na požadovaném určení, protože  je možno žalovat přímo na určení vlastnictví k pozemkům, což ostatně žalobce učinil. Naléhavý právní zájem shledal na návrhu na určení vlastnictví k pozemkům, neshledal jej však důvodným. Na základě provedených důkazů učinil soud prvního stupně následující skutková zjištění a z nich vycházející právní závěry : Žalovaná společnost s ručením omezeným je právním nástupcem oprávněné osoby M. L., který jí smlouvou z 27. 5. 2005 postoupil svůj nárok na náhradní pozemky, jež byly ohodnoceny částkou 1,247.292,- Kč, podle znaleckých posudků částkou 1,482.707,- Kč. Smlouvou z 1. 7. 2005 byly vypořádány nároky za nevydané pozemky do výše 733.905,- Kč, která dle smlouvy měla být adekvátní pozemkům, jež žalobce na žalovaného převedl včetně trvalých porostů. Podle rozhodnutí vedení žalobce ze 7. 6. 2005 měl žalobce při převodech náhradních pozemků opustit systém zveřejňování nabídek. Soud neprováděl důkazy o tom, že pozemky, jež byly předmětnou smlouvou na žalovaného převedeny, měly být určeny k zastavění, resp. šlo o stavební pozemky, protože pozemky byly oceněny znalcem, a podle právního názoru soudu prvního stupně nešlo o rozhodující okolnost ve sporu. Po právní stránce  posoudil věc tak, že oprávněnou osobou, jíž vznikl nárok na převod náhradních pozemků, byl Martin Lobkowicz, přičemž hodnota pozemků, které mu nemohly být vydány s  ohledem na ustanovení § 11 odst. 1 písm.c) a odst. 3 zákona o půdě, činila 1,482.707 Kč. Tento  nárok až do výše 1,247.272,- Kč předmětnou smlouvou postoupil žalovanému, který se tak v rámci singulární sukcese stal jeho právním nástupcem. I když dle názoru soudu prvního stupně se na nároky žalovaného jako postupníka s ohledem na nález Ústavního soudu č. 531/2005 nevztahuje § 33a odst. 1 zákona o půdě, je třeba připustit obecnou možnost cesse podle § 488 obč. zák., charakter nároku se nemění, a i postupník  má zachovány nároky plynoucí z ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě. To dovozuje ze zákonů č. 253/2001 Sb. a 95/1999 Sb., který upravuje podmínky pro převod zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, mimo jiné i na oprávněné osoby, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 zákona o půdě. Soud prvního stupně dále dovodil, že postup při poskytování náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě není v zákoně blíže upraven, toto ustanovení obsahuje jen odkaz na § 8 odst. 4 zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Toto ustanovení nelze však již po 1. 1. 2003 použít, protože k uvedenému datu byl tento zákon, včetně § 8, jenž předpokládal soupis vlastníků, zrušen. Ani zákon č. 139/2002 Sb., který zrušený zákon nahradil, neobsahuje žádnou úpravu použitelnou pro převody náhradních pozemků oprávněným osobám, jejichž nárok vznikl podle zákona o půdě. Je proto možno vycházet jen z případné aplikace zákona č. 95/1999 Sb., s ohledem na jeho ustanovení § 1 odst. 2 písm. a). Ze zákona však není patrná zásada veřejné nabídky, ani striktní postupy pro realizaci převodů pozemků. Vnitřní postupy žalobce, kterými postup při převodu včetně veřejné nabídky upravoval, nejsou obecně závaznou právní normou, a není proto ani rozhodné, zda sám žalobce tyto jím stanovené postupy opustil. Soud neshledal, že by předmětná smlouva odporovala zákonu, nebo jej obcházela, nebo se příčila dobrým mravům ve smyslu § 39 obč. zák.  Oba účastníci smlouvy měli rovné postavení, smlouvou byl splněn závazek vyplývající z restituční náhrady, a není rozhodující, že pozemky nebyly nabídnuty ve veřejné nabídce. Principy platnosti smlouvy nemohou být rozšiřovány na další osoby, jejichž práva nebyla realizována, nejde tedy o zásah do jejich práv bez právního důvodu. Nezveřejnění nabídky konkrétních pozemků nelze považovat za postup v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 2 obč. zák., protože došlo k uspokojení oprávněného nároku. Soud neshledal důvod neplatnosti smlouvy ani ve vyšší ceně pozemků poskytnutých jako náhradní, protože cena byla vyčíslena na základě znaleckého posudku a obě strany se na její výši dohodly. Nepovažoval ani za adekvátní, že některé pozemky nebyly oceněny jako stavební, takže závěr posudku nebyl adekvátní, protože taková okolnost by nemohla založit absolutní neplatnost smlouvy, pokud se její účastníci na ceně dohodli. Případné následky by nemohly jít k tíži žalovaného, ale musí je nést žalobce. Uskutečněný právní úkon nemůže být neplatný, jestliže se účastníci na ceně shodli. Uvedené závěry soud použil i při posouzení smlouvy z hlediska relativní neplatnosti, kterou rovněž v dané věci neshledal. K odvolání  žalobce přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně Krajský soud v Českých Budějovicích, který rozsudkem ze dne 28. 6. 2006, čj. 7 Co 1352/2006-178, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dokazování, provedené soudem prvního stupně, shledal dostatečným, a jeho skutková zjištění správnými. Ztotožnil se s jeho právním závěrem, že návrh na určení neplatnosti předmětné smlouvy postrádá naléhavý právní zájem, i s hodnocením smlouvy jako platné při posuzování předběžné otázky pro rozhodování o  určení vlastnického práva České republiky k předmětným pozemkům, i se závěrem, že osoba, jíž byl nárok na náhradní pozemky postoupen, má stejná práva jako postupitel - původní oprávněná osoba. Za nepřípadný považoval odkaz na nález Ústavního soudu z 13. 12. 2005, uveřejněný pod č. 531/2005 Sb., který pouze rozlišil dobu, po kterou mají původní oprávněné osoby právo na vydání pozemků jako náhradních za nevydané pozemky, od osob, jež tyto nároky oprávněných osob převzaly. Za nedůvodnou považoval odvolací námitku žalobce, že neplatnost smlouvy byla způsobena tím, že nárok původní oprávněné osoby vznikl vůči jiným obcím než těm, v nichž se nacházejí náhradní pozemky. Odvolací soud dále konstatoval, že nelz