28 Cdo 3045/2005 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3045/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 1. 2006 Spisová značka:28 Cdo 3045/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.3045.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 6 odst. 1 písm. a) předpisu č. 72/1994Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3045/2005 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce P. L., zastoupeného advokátem, za účastenství R. S., proti žalovanému Katastrálnímu úřadu ve S., o vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 24/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25.5.2005, č.j. 11 Cmo 319/2004-59, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2005, č.j. 11 Cmo 319/2004-59, a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2004, č.j. 11 C 24/2003-36, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu proti rozhodnutí Katastrálního úřadu ve S. č.j. V-64/2003-307/1 ze dne 19.3.2003. Podle žalobce uzavřel dne 18.10.2002 kupní smlouvu o převodu vlastnictví k bytové jednotce č. 869/17 v domě č.p. 869 na stavební parcele č. 1098, jakož i ke spoluvlastnickému podílu ve výši ideálních 521/14554 na společných částech domu č.p. 869 a ke spoluvlastnickému podílu ve výši ideálních 521/14554 ke stavební parcele č. 1098 a ke spoluvlastnickému podílu ve výši ideálních 521/14554 k parcele č. 540/26, vše v katastrálním území S., obec S. Uvedené nemovitosti jsou zapsány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu ve S. na LV č. 5901, resp. LN č. 6505. Příslušný katastrální úřad návrh na povolení vkladu práva vlastnického do katastru nemovitostí zamítl. Učinil tak s odůvodněním, že ve smlouvě nebyl uveden údaj o umístění převáděné bytové jednotky v domě č.p. 869. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 31. 3. 2004, č.j. 11 C 24/2003-36, žalobu zamítl. Ztotožnil se s argumentací katastrálního úřadu s tím, že podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 72/1994 Sb., smlouva o převodu vlastnictví jednotky musí kromě obecných náležitostí obsahovat mj. její pojmenování a umístění v budově. Umístění v budově, tedy uvedení podlaží, je jeden z povinných identifikačních znaků, který je stanoven přímo zákonem a který takto musí označovat předmět smlouvy, je-li jím bytová jednotka. Tento identifikační znak pak nemůže pominout ani katastrální úřad. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. 5. 2005, č.j. 11 Cmo 319/2004-59, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Podle odvolacího soudu správnost rozhodnutí katastrálního úřadu může být v soudním řízení posuzována pouze z hledisek, kterými se řídí při rozhodování o návrhu na povolení vkladu katastrální úřad, který v řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí zkoumá právní úkon, na jehož podkladě má být právo do katastru nemovitostí zapsáno, z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. pod písm. a) až g). Odvolací soud vyslovil, že jedním z těchto hledisek je, zda právní úkon, týkající se převodu vlastnického práva nebo zřízení nebo zániku jiného práva je určitý a srozumitelný (písm. c/). Pokud není některá z těchto podmínek pro povolení vkladu splněna, katastrální úřad návrh zamítne (§ 5 odst. 2 věta za středníkem). Odvolací soud zdůraznil, že pro posouzení věci je třeba, aby předmět převodu - bytová jednotka – byl v kupní smlouvě vymezen dostatečným způsobem, určitě a srozumitelně, při posuzování určitosti a srozumitelnosti tohoto vymezení je třeba vycházet z ustanovení § 37 odst. 1 o.z. a jeho ustáleného výkladu a pro vymezení předmětu převodu v dané věci má význam požadavek vyplývající z ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. se právní vztahy k jednotkám řídí, pokud tento zákon nestanoví jinak, ustanoveními občanského zákoníku a dalších právních předpisů, které se týkají nemovitostí. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že jde o zákon, který je ve vztahu k občanskému zákoníku popř. ve vztahu k zákonu č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí ČR (katastrální zákon) předpisem speciálním, který má před uvedenými předpisy přednost. Podle ustanovení § 6 odst. 1 citovaného zákona musí každá smlouva o převodu vlastnictví jednotky kromě obecných náležitostí (vyplývajících z ustanovení § 43 a násl. o.z.) obsahovat náležitosti vyjmenované pod písm. a) až f), přičemž podle písm. a) je obsahovou náležitostí smlouvy o převodu vlastnictví jednotky označení budovy nebo domu údaji podle katastru nemovitostí a dále číslo jednotky včetně jejího pojmenování a umístění v budově. Zaujal názor, že odkaz na předpisy o katastru nemovitostí se týká pouze označení budovy nebo domu, nikoli však označení jednotky, ohledně nějž je požadavek zákona jednoznačný a bezvýjimečný. Za nepodstatnou považoval námitku odvolatele, podle níž dochází k nejednotnosti praxe katastrálního úřadu. Poukázal v této souvislosti, že ve smlouvě, kterou uzavřela prodávající R. S. jako nabyvatelka se Stavením bytovým družstvem S. jako převodcem dne 22.1.2001 je předmět převodu v článku II. vymezen v souladu s požadavky vyplývajícími z ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce, zastoupený advokátem, včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Tvrdil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem. Poukazoval na legislativní vývoj projevující se přijetím zákona č. 103/2000 Sb., když podle důvodové zprávy k tomuto zákonu v ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 72/1994 dochází k úpravě textu vzhledem k tomu, že očíslování jednotek ve všech případech nenaznačuje umístění jednotky v určitém podlaží, takže je nezbytné označit umístění, i když jsou byty očíslovány. S odkazem na závěry obsažené v rozhodnutích Ústavního soudu 298/98 a 222/2000 dovozoval, že katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumá mj. i to, zda právní úkon, týkající se převodu vlastnického práva, je určitý a srozumitelný. Zákon č. 265/1992 Sb., v platném znění, sám požadavek určitosti a srozumitelnosti právního úkonu blíže nedefinuje, ani neodkazuje na žádný jiný předpis, který by tak činil. Už vůbec není účelem řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí posuzovat smlouvy i z dalších hledisek, než by to činil soud v případném řízení o platnosti smlouvy. Katastrální úřad nepřezkoumává platnost smlouvy, ale pouze v ustanovení § 5 zákona č. 265/1992 Sb. taxativně vymezené podmínky, přičemž některé z nich jsou shodné s požadavky kladenými na platnost smlouvy, což je právě případ určitosti a srozumitelnosti právního úkonu, vyžadovaný jak ustanovením § 37 o.z., tak i ustanovením § 5 odst. 1 písm. c) zák. č. 265/1992 Sb., v platném znění. V tomto směru odkazoval na závěry rozsudku Krajského soudu v Brně 35 Ca 68/99, podle něhož nemá žádnou zákonnou oporu ztotožňování určitosti právního úkonu (jako podmínky pro povolení vkladu práva do katastru nemovitostí podle § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.), se splněním všech speciálním zákonem stanovených náležitostí právního úkonu. Dovolatel proto navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z porovnání závěrů rozhodnutí odvolacích soudů, jak plyne z obsahu podaného dovolání, lze přijmout závěr o přípustnosti podaného dovolání ve smyslu shora uvedeného ustanovení. Do