§ 3 zákon o vlastnictví bytů – Práva a povinnosti vlastníků budov a jednotek se řídí…
Zákon, kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) · 72/1994 Sb. · Nemovitosti a stavební právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 3 zákona o vlastnictví bytů stanovuje, že práva a povinnosti vlastníků budov a jednotek se řídí občanským zákoníkem, pokud tento zákon nestanoví něco jiného. Pro většinu právních otázek týkajících se vlastnictví budov a jednotek se použije občanský zákoník. (§ 3 zákona č. 72/1994 Sb., zákon o vlastnictví bytů, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: vlastník
- Judikatura: na § 3 odkazuje 8 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 72/1994 Sb.
(1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, práva a povinnosti vlastníků budov a práva a povinnosti spoluvlastníků domu a vlastníků jednotek (dále jen „vlastník jednotky“) upravuje občanský zákoník. Není-li předmětem spoluvlastnictví jednotka, ustanovení občanského zákoníku o podílovém spoluvlastnictví,2) se nepoužijí.
(2) Právní vztahy k jednotkám se řídí, pokud tento zákon nestanoví jinak, ustanoveními občanského zákoníku a dalších právních předpisů, které se týkají nemovitostí.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pro většinu právních otázek týkajících se vlastnictví budov a jednotek se použije občanský zákoník.
- Zákon o vlastnictví bytů má přednost před občanským zákoníkem v případech, kdy upravuje konkrétní situaci odlišně.
- Ustanovení občanského zákoníku o podílovém spoluvlastnictví se nepoužijí, pokud předmětem spoluvlastnictví není samotná jednotka.
- Právní vztahy k jednotkám se řídí také dalšími právními předpisy týkajícími se nemovitostí, pokud zákon o vlastnictví bytů nestanoví jinak.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 3
Jak soudy aplikují § 3
Nejvyšší soud se touto otázkou již zabýval např. v rozsudku ze dne 23. 12. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2062/2003 (uveřejněném pod č. C 3192 v Souboru), podle kterého „pro právní režim společných částí domu má však klíčovou důležitost poslední věta § 3 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., podle níž není-li předmětem spoluvlastnictví jednotka, ustanovení občanského zákoníku o podílovém spoluvlastnictví se nepoužijí.
Uvedené samozřejmě rovněž platí pro právní úkony o převodu bytové jednotky (srov. § 3 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb.). Právní úkon je ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. nesrozumitelný tehdy, jestliže z hlediska způsobu jeho vyjádření nelze stanovit, jaká vůle v něm byla (měla být) projevena; je-li projev vůle sice srozumitelný, avšak není zřejmý jeho věcný obsah, a není tedy možné (objektivně posuzováno) jednoznačně stanovit, co má být předmětem právního úkonu, jde o právní úkon neurčitý.
Podle § 3 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, se právní vztahy k jednotkám řídí, pokud zákon nestanoví jinak, ustanoveními občanského zákoníku a dalších předpisů, které se týkají nemovitostí.