28 Cdo 3212/2012 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3212/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2012 Spisová značka:28 Cdo 3212/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.3212.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada živého a mrtvého inventáře Pozemkový fond Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Dotčené předpisy:§ 20 odst. 2 předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 6.3.2013IV.ÚS 820/13JUDr. Vlasta Formánkováodmítnuto15.4.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3212/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc, a Mgr. Petra Krause vydanému v právní věci žalobců: 1. Ing. K. P., K., 2. J. P., S., 3. Z. P., M., 4. J. P., M. a 5. H. Ž., P., proti žalovanému Pozemkovému fondu ČR, IČ 4579 7072, 130 00 Praha 3, Husinecká 11a, zastoupenému JUDr. Petrou Buzkovou, advokátkou, 110 00 Praha 1, Na Příkopě 22, o náhradu za mrtvý inventář a zásoby, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 3C 5/2004 o dovolání dovolatelů: 1. Ing. K. P., K., 2. J. P., S., 3. Z. P., M., 4. J. P., M., a 5. H. Ž., P., zastoupených JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou, 110 00 Praha 1, Mezibranská 19, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře z 3. 5. 2012, sp. zn. 15 Co 253/2012, takto: I. Dovolání dovolatelů se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově z 9. 12. 2011, č. j. 3C 5/2004-685. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců, domáhajících se, aby žalovanému Pozemkovému fondu ČR bylo uloženo poskytnout žalobcům (v podílech po jedné čtvrtině J. P., Z. P. a J. P. a po jedné dvanáctině Ing. K. P. a H. Ž.) náhradu za mrtvý inventář a zásoby z pily a bednárny v L. v celkové výši 20,655.166,80 Kč s 26% úrokem z prodlení od 27. 5. 1997 do tří dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že se žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře z 3. 5. 2012, sp. zn. 15Co 253/2012. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově z 9. 12. 2011, č. j. 3C 5/2004-685 potvrzen. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal podle ustanovení § 212 písm. b) občanského soudního řádu na základě podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že tato odvolání jsou nedůvodná. Odvolací soud poukazoval na to, že v daném případě bylo soudem prvního stupně zjištěno, že tu došlo k převzetí dvoru L. (v němž byly mrtvý inventář a zásoby uváděné žalobci) od právních předchůdců žalobců, jako osob hospodařících tu podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, a došlo k převzetí objektu do Správy státních lesů – právnické osoby, která mrtvý inventář spolu se zásobami převzala. V průběhu tohoto řízení nebylo již prokázáno, že by právním nástupcem uvedeného podniku SSL bylo Dřevozpracující družstvo L. Od padesátých let 20. století pak v rámci lesního hospodářství, řízeného státem, existovaly různé organizace na krajské úrovni (krajské správy lesů, národní podniky) a postupem doby docházelo k jejich reorganizaci. Nový subjekt – Lesy České republiky, státní podnik, vznikl až 1. 1. 1992; tento podnik lze, podle názoru odvolacího soudu, považovat za univerzálního nástupce jednotlivých krajských organizací a národních podniků v oblasti lesního hospodářství. Odvolací soud dovozoval, že jsou-li Lesy České republiky, vzniklé k 1. 1. 1992, univerzálním nástupcem předchozích jednotlivých lesních podniků na úrovni krajského uspořádání (existujících rovněž ke dni účinnosti zákona o půdě, t. j. k 24. 6. 1991) staly se dnem 1. 1. 1992 namísto původních podniků rovněž povinnou osobou k poskytnutí náhrad podle ustanovení § 20 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Pokládal proto odvolací soud za správný závěr soudu prvního stupně o existenci právnické osoby, která původní odňatý mrtvý inventář a zásoby převzala, t. j. státního podniku Lesy České republiky. Dospěl proto odvolací soud k závěru, že žalovaný Pozemkový fond ČR není v tomto soudním řízení pasívně legitimován a není tak povinen k poskytnutí náhrady za žalobci uváděný odňatý majetek. Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (včetně rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně). O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl dne 25. 6. 2012 doručen advokátce, která žalobce v řízení zastupovala, a dovolání ze strany žalobců bylo dne 3. 8. 2012 předáno na poště k doručení soudu prvního stupně, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 3. 5. 2012 (sp. zn. 15Co 253/2012 Krajského soudu v Českých Budějovicích) i rozsudek soudu prvního stupně z 9. 12. 2011, č. j. 3C 5/2004 Okresního soudu v Pelhřimově, a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatelé co do přípustnosti svého dovolání poukazovali na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a také že řízení v této právní věci bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelé především vytýkali odvolacímu soudu porušení ustanovení § 205a odst. 1 občanského soudního řádu, spočívající v tom, že odvolací soud označil za nepřípustné novoty, uplatněné žalobci v odvolacím řízení právní a skutkové okolnosti, které však žalobci opakovali v průběhu celého tohoto řízení a namítali je ve svých podáních před soudy všech stupňů (což dovolatelé přičítají „nedostatečnému seznámení se odvolacím soudem s obsahem soudního spisu“). Návrhy na provedení dokazování odvolacím soudem i soudem prvního stupně akceptovány nebyly a proto rozhodnutí soudů obou stupňů nejsou, podle názoru dovolatelů, řádně a přesvědčivě odůvodněnými rozhodnutími. Dovolatelé dále namítali, že soudy obou stupňů žalobce postavily do role, že veškeré důkazy a uváděné skutečnosti musí prokazovat výlučně oni, aniž by přihlédly k tomu, že namítal-li žalovaný Pozemkový fond ČR nedostatek své pasívní legitimace v tomto sporu (třebaže jeho pasívní legitimace je dána zákonem č. 229/1991 Sb.) musí žalobci přesto i tuto okolnost prokazovat a tvrzení žalovaného vyvracet. Pokud odvolací soud aplikoval v odvolacím řízení ustanovení § 205a občanského soudního řádu, pak pouze na toto ustanovení odkázal, aniž by blíže specifikoval důvody, které ho vedly k aplikaci tohoto ustanovení bez vyložení jednotlivostí, které vyplývají z ustanovení § 205a odst. 1 písm. a), b), c), d), e) a f) občanského soudního řádu. Dovolatelé jsou přesvědčeni, že odvolací soud řešil otázku pasívní legitimace Pozemkového fondu ČR v této právní věci v rozporu s hmotným právem, zejména s ustanovením § 20 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ale i s ustanovením § 530 a násl. občanského zákoníku i vládního nařízení č. 124/1951 Sb., a to v tom smyslu, že „v důsledku rozhodnutí ministra zemědělství o založení státního podniku Lesy České republiky, které bylo (podle názoru dovolatelů) absolutně neplatné a protiprávní, nemohlo dojít k automatickému přechodu majetku ze státu na státní podnik, když k takovému postupu bylo třeba schválení vládou ČR ve smyslu schváleného privatizačního projektu podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, jakož i následné delimitace majetku“. Ke svému právnímu závěru dospěly soudy v daném případě, dovozovali dovolatelé, jen na základě nepostačujícího dokazování, a to pouze vyžádáním si výpisu z obchodního rejstříku v Hradci Králové ohledně Lesů ČR, státního podniku, a zprávy Ministerstva zemědělství ČR, jakož i stanoviska Lesů ČR, třebaže v řízení nebylo bezpečně prokázáno, zda majetek, o nějž šlo v tomto řízení, skutečně přešel posléze na Lesy ČR, státní podnik se sídlem v Hradci Králové; přitom soud kladl důraz jen na to „kdo odňaté věci převzal j