28 Cdo 3276/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3276/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 7. 2025 Spisová značka:28 Cdo 3276/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.3276.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezdůvodné obohacení Dovolání Dovolání (vady) Dotčené předpisy:§ 2991 o. z. § 237 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 7. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.09.2025III.ÚS 2680/25 Milan Hulmák odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost<br/>odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele20. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3276/2024-402 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně E. K. Š., zastoupené JUDr. Annou Márovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 2, Myslíkova 1998/30, proti žalovanému J. T., zastoupenému JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 351/25, o 282.312 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 48 C 102/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. června 2024, č. j. 15 Co 12/2024-375, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.809,60 Kč k rukám advokátky JUDr. Anny Márové, LL.M., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 17. 10. 2023, č. j. 48 C 102/2018-317, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 282.312 Kč s příslušenstvím (výrok I), ohledně částky 17.680 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Obvodní soud vyšel ze zjištění, že účastníci spolu žili do srpna 2017 ve společné domácnosti. Dne 30. 4. 2015 zaslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného 300.000 Kč, důvod poskytnutí řečené částky nebyl v řízení prokázán. Uplatněný nárok žalobkyně tak soud prvního stupně hodnotil jako právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). K námitce žalovaného neshledal obvodní soud právo žalobkyně promlčeným. S odkazem na § 646 o. z. konstatoval, že mezi účastníky po dobu soužití ve společné domácnosti neběžela promlčecí lhůta, a žaloba tak byla 10. 5. 2018 podána před uplynutím tříleté subjektivní promlčecí lhůty ve smyslu § 629 odst. 1 o. z. Žalovaný v řízení uplatnil tři kompenzační námitky (1. pohledávku na 200.000 Kč zaslaných jeho matkou na účet žalobkyně, 2. sumou 240.000 Kč specifikovanou pohledávku za užívání motorového vozu spolu s částkou 17.680 Kč za jeho opravu, 3. investice do společné domácnosti ve výši 6.240.000 Kč), z nichž obvodní soud pokládal za důvodnou toliko tu stran pohledávky postoupené žalovanému společností PODKONTROLOU.CZ, s. r. o. v částce 17.680 Kč za opravu žalobkyní užívaného auta zmíněné společnosti. Ve vztahu ke zbylé sumě uplatněné druhou kompenzační námitkou konstatoval, že pohledávka v této části nevznikla, neboť žalobkyně vůz užívala bezplatně na základě ústně uzavřené dohody (smlouvy o výpůjčce podle § 2193 a násl. o. z.) s žalovaným – jednatelem společnosti. Co se týče třetí z uplatňovaných pohledávek mající původ v úhradě nákladů společné domácnosti žalovaným, označil ji soud prvního stupně za neexistující. Uzavřel totiž, že žalovanému nevznikl žádný právní nárok na kompenzaci vynaložených finančních prostředků, jimiž přispíval na fungování společné domácnosti, byť by se na něm podílel větší měrou než žalobkyně, a členové domácnosti se tak na jeho úkor bezdůvodně neobohatili. Obvodní soud dodal, že i kdyby tvrzená pohledávka existovala, byla by nejistá a neurčitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. a rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020, pročež by její zápočet rovněž možný nebyl. Nepřisvědčil ani mínění žalovaného, že jde ve vztahu k nároku žalobkyně o pohledávku shodného charakteru, poněvadž jednorázově poskytnutá částka 300.000 Kč zjevně přesahuje obvyklé transakce související s běžným chodem domácnosti. S ohledem na vylíčené obvodní soud rozhodl, jak je uvedeno shora. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 6. 2024, č. j. 15 Co 12/2024-375, k odvolání žalobkyně a žalovaného rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Neshledal odvolání ani jednoho z účastníků důvodným, kvitoval skutková zjištění přijatá obvodním soudem jak stran žalobou uplatňovaného nároku, tak ohledně kompenzačních námitek vznesených žalovaným. Současně se ztotožnil i s právním posouzením celé kauzy, jež odpovídá právnímu názoru vyjádřenému odvolacím soudem v jeho dřívějším rozhodnutí, jímž zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně ve věci. Jako nepřesvědčivou pak hodnotil argumentaci žalovaného uplatněnou v závěru řízení, podle níž žalovaná částka představovala finanční prostředky určené na vedení společné domácnosti. Z předeslaných důvodů tedy napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. 3. Proti rozsudku městského soudu brojí dovoláním žalovaný (s ohledem na obsah dovolání toliko ve vztahu k částce 282.312 Kč s příslušenstvím), považuje je za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), pro rozpor napadeného rozhodnutí s ustálenou judikaturou, konkrétně v aplikaci zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení. Má za to, že soudy nesprávně vyhodnotily vedení společné domácnosti žalobkyně a žalovaného, její financování a náklady. Na pozadí skutkových okolností případu akcentuje, že se z inkriminované částky nikterak neobohatil, nebyl-li prokázán profit na jeho straně. Odkazuje přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5089/2017 i 28 Cdo 1036/2012 a namítá, že nebylo prokázáno, že by žalovanou částku využil pro svou výlučnou potřebu. Naopak spravedlivý důvod, jehož absence je ve smyslu aktuálně účinné právní úpravy podmínkou vzniku bezdůvodného obohacení, k ponechání si inkriminovaných financí spatřuje právě v provozování a fungování společné domácnosti, jíž byl členem a jejíž výdaje hradil. Neobstála-li by uvedená argumentace vylučující vznik bezdůvodného obohacení mezi partnery žijícími ve společné domácnosti, zmiňuje jím v řízení učiněné zápočty. Nesouhlasí se závěry nalézacích soudů o výpůjčce, jež měly opodstatnit bezplatné užívání automobilu společnosti PODKONTROLOU.CZ, s. r. o. žalovanou, pročež má za to, že by vůči žalovanému nároku měla být započítána jím uplatňovaná pohledávka za užívání vozidla ve vyčíslené výši. Obdobně započitatelnou shledává i pohledávku z investic do společné domácnosti, jejíž výši lze jednoduše dokázat, ovšem soudy pochybily, pakliže ji označily za nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 o. z. a neprovedly dokazování v plném a žádoucím rozsahu. Rovněž rozporuje posouzení promlčení uplatněného práva, akcentuje okamžik plnění (30. 4. 2015) a datum podání žaloby (10. 5. 2018). Shrnuje, že byl prokázán toliko úbytek v majetkové sféře žalobkyně, nikoliv prospěch na straně žalovaného. Bezdůvodné obohacení má za vyloučené z důvodu fungování společné domácnosti partnerů a jejich dětí. V řečené souvislosti poukazuje na četnou judikaturu, s níž má být napadené rozhodnutí v rozporu, přičemž dodává, že takto specifický případ má za v dosavadní praxi doposud neřešený. Závěrem navrhuje zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci obvodnímu soudu k dalšímu řízení. 4. K dovolání se prostřednictvím své právní zástupkyně negativně vyjádřila žalobkyně, navrhujíc jeho odmítnutí, respektive zamítnutí. 5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů. 6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou dle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho projednatelností a přípustností. 7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. V souladu s § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje,