28 Cdo 3282/2010 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3282/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 3. 2011 Spisová značka:28 Cdo 3282/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.3282.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 2 odst. 1 písm. a) předpisu č. 172/1991Sb. § 2 odst. 2 písm. a) předpisu č. 172/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 4. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3282/2010 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, v. v. i., se sídlem Ústecká 98, Zdiby, zastoupený JUDr. Vladimírem Prášilem, bytem Tusarova 25, Praha 7, proti žalované: Obec Stříbrná Skalice, se sídlem Stříbrná Skalice, Sázavská 323, zastoupená JUDr. Ivou Kunešovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Husinecká 3, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 5 C 84/2006, o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2010, č. j. 28 Co 591/2009-190, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Praze výše označeným byl ve výroku I. změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že vlastníkem předmětných pozemků (pozemek parc.č. 592, 597/2 a pozemky ve zjednodušené evidenci – původ pozemkový katastr č. 587, 592, 594, 595 a 596, všechny v katastrálním území K., obec Stříbrná Skalice, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín) určil žalobce. Ve výroku II. a III. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soud obou stupňů, přičemž povinnost k jejich úhradě uložil žalované. Ve věci se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že výše specifikované pozemky jsou v jeho vlastnictví. Domníval se, že nezákonným postupem Katastrálního úřadu pro středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín došlo k poškození jeho práv garantovaných zákonem a jeho právního postavení ve vztahu ke sporným nemovitostem. Tento katastrální úřad zapsal jako vlastníka předmětných pozemků žalovanou, a to na základě prohlášení starosty obce Stříbrná Skalice. Svůj nárok na určení opíral o naléhavý právní zájem podané žaloby (§ 80 písm. c/ o. s. ř.). Žalovaná k tomuto uvedla, že vlastnictví k předmětným pozemkům nabyla ze zákona, ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Předmětné nezastavěné pozemky byly k rozhodnému datu, tj. 31.12.1949 ve vlastnictví obce Kostelní Střímelice, jejíž právní nástupkyní je právě žalovaná. Pozemky podle názoru žalované netvoří jeden funkční celek – areál Geodetické observatoře Pecný – jak tvrdí žalobce, jsou zcela nevyužity a se stavbami funkčně vůbec nesouvisí. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl ve věci k tomu závěru, že předmětné nemovitosti byly v historickém vlastnictví žalované k datu 31.12.1949. S ohledem na ustanovení zákona č. 172/1991 Sb. - § 2 odst. 1 písm. a) - tj. ke dni jeho účinnosti (24.5.1991), přešly ze zákona pozemky do vlastnictví žalované. Předmětné pozemky tedy, v souladu s tvrzení žalované, označil po právní stránce jako nezastavěné. K podané žalobě navíc uvedl, že námitky žalobce týkající se údajně nezákonného postupu místně příslušného katastrálního úřadu (viz. výše) nemohly před soudem obstát, protože o záznamu práva rozhoduje katastrální úřad ve správním řízení. Pokud se tedy žalobce dovolával nezákonnosti takového postupu, měl podat žalobu podle části páté o. s. ř., a nikoliv domáhat se nápravy v řízení podle § 80 písm. c) o. s. ř. Soud prvního stupně tak žalobu zamítl a povinnost nahradit náklady řízení uložil neúspěšnému žalobci. Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil pouze v tom ohledu, že žalobci svědčí naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem. Následně však doplnil dokazování k tvrzení žalobce, že předmětné pozemky jsou pozemky zastavěnými, protože tvoří se stavbami v areálu Geodetické observatoře Pecný, pracoviště Skalka, jeden funkční celek. S ohledem na skutečnosti, zjištěné z obsahů map vyhotovených zaměstnancem žalobce a ze zřizovací listiny žalobce ze dne 13.6.2006, dospěl odvolací soud k odlišným právním závěrům, než soud prvního stupně. Za prokázanou soud považoval skutečnost, že na předmětných pozemcích byly po roce 1949 postaveny stavby, které ve svém komplexu tvoří areál Geodetické observatoře Pecný pracoviště Skalka, v důsledku čehož nepřicházela v úvahu aplikace § 2 odst. 1 písm. b), c), a d) zákona č. 172/1991 Sb. U samotných pozemků je rozhodující, zda se k datu účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. jednalo o pozemky zastavěné ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) tamtéž. Následně soud vyložil pojem stavby a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 287/2001 o zastavěnosti pozemku. Na závěr odvolací soud rozhodl o změně rozsudku soudu prvního stupně ohledně vlastnictví předmětných pozemků a určil, že jejich vlastníkem je žalobce. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. V něm poukázala na skutečnost, že odvolací soud se nezabýval otázkou, jak předmětné pozemky souvisejí s konkrétní budovou; nevypořádal se rovněž s výsledkem ohledání na místě samém provedeným soudem prvního stupně. Žalobce podle tvrzení žalované nabízí některé budovy (tzv. okály) vystavěné na předmětných pozemích prostřednictvím cestovní kanceláře k pronájmu třetím osobám jako rekreační objekty, přičemž spolu s tím jsou nabízeny k rekreaci i další pozemky v areálu. Dále se žalovaná vyjádřila k existenci geodetických bodů umístěných na předmětných pozemích, přičemž k tomuto uvedla, že odvolací soud se nezabýval ani otázkou, zda se jedná o značky geodetických bodů ve smyslu zákona č. 200/1994 Sb. a zda jsou tyto značky evidovány příslušnými orgány státní správy dle zákona č. 359/1992 Sb. Soud se nezabýval ani otázkou, zda stavby bodů tvořených kvádry, které jsou stavbami podle zákona č. 50/1976 Sb. i podle zákona č. 18/2006 Sb., byly pořízeny na základě územního rozhodnutí. Navíc podle názoru žalované případné prováděné měření s využitím geodetických bodů a dalších zařízení nemůže ovlivnit rozhodnutí o jejich vlastnictví žalobcem; pro tuto činnost není samo vlastnictví pozemků podmiňující (k tomu § 8 zákona č. 200/1994 Sb.). Žalovaná rovněž upozornila na to, že odvolací soud v rozporu s provedeným dokazování provedeným soudem prvního stupně vzal za prokázané, že kolem observatoře Pecný bylo vyhlášeno chráněné území a stavební uzávěra. V platném územním plánu obce Stříbrná Skalice č. 1/2001 však žádná ochranná písma v této oblasti nejsou. Na závěr s ohledem na uvedené skutečnosti žalovaná navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud zjistil, že žalovaná, zastoupená advokátem, podala dovolání včas (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání žalovaná dovozovala s ohledem na diformitu rozsudků soudu prvního a druhého stupně z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolací důvod, jak vyplývá z textu dovolání, byl uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. (tvrzené nesprávné právní posouzení věci, procesní vady s následkem nesprávného rozhodnutí, rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Dovolání je přípustné, nikoli však důvodné. Dovolací soud vzal na základě závěrů obou soudů za prokázané, že předmětné pozemky byly k rozhodnému datu, tj. 31.12.1949, ve vlastnictví obce Kostelní Střímelice, jejíž právní nástupkyní se stala žalovaná. Za prokázanou vzal rovněž skutečnost, že k datu 24.5.1991 byla v katastru nemovitostí evidována jako vlastník předmětných nemovitostí Česká republika s tím, že příslušnost hospodařit s majetkem státu měl v té době Výzkumný ústav geodetický, kartografický a topografický. Z uvedeného (ve spojení s dalšími skutečnostmi) tak soud prvního stupně dovodil, že předmětné pozemky byly tzv. historickým vlastnictvím žalované a její vlastnické právo evidované v příslušném katastru nemovitostí potvrdil. Na rozdíl od právních závěrů soudu prvního stupně se soud odvolací se zabýval otázkou nezastavěnosti, resp. zastavěnosti předmětných pozemků. V tomto ohledu dospěl k závěru, že po roce 1949 (konkrétně v letech 1967 až 1978) byly na předmětných pozemcích postaveny stavby – provozní budovy, observatoř, knihovna, testovací základny, geodetické body, inženýrské sítě, komunikac