28 Cdo 3580/2015 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3580/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 2. 2016 Spisová značka:28 Cdo 3580/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.3580.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezdůvodné obohacení Poplatky soudní Podjatost Pravomoc soudu Podmínky řízení Dotčené předpisy:§ 104 o. s. ř. § 14 o. s. ř. § 13 odst. 2 předpisu č. 549/1991Sb. § 451 obč. zák. § 161 předpisu č. 280/2009Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 4. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3580/2015U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Miloše Póla a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně UNIMEX-INVEST, s.r.o., IČ 25872117, se sídlem v Ostravě-Porubě, Svojsíkova 1596/2, zastoupené JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem v Praze 10, K Chaloupkám 3170/2, proti žalované České republice – Okresnímu soudu v Ostravě se sídlem v Ostravě-Porubě, U Soudu 6187/4, o 226.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 C 177/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2015, č. j. 57 Co 142/2015-36, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 11. 2014, č. j. 35 C 177/2014-12, řízení zastavil (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o postoupení věci Okresnímu soudu v Ostravě (výrok III.). Žalobkyně svůj požadavek na v záhlaví uvedenou sumu zdůvodňovala tím, že tento obnos omylem zaplatila na účet žalované určený pro příjem soudních poplatků a žalovaná tuto částku pokládala za soudní poplatek ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 336/2008. Okresní soud konstatoval, že v případě nároku na vrácení soudního poplatku se nejedná o spor vyvěrající z poměrů soukromého práva, ale ze vztahu soudu jako vrchnostenského orgánu vůči osobě, jež poplatek uhradila. Sporný obnos byl zaslán na účet určený k platbě soudních poplatků a transakce byla provedena pod variabilním symbolem určeným pro splnění poplatkové povinnosti ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 336/2008. Žalobní požadavek se tak nepochybně týká správy soudních poplatků, přičemž podle § 3 odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozhoduje o vrácení poplatku soud věcně a místně příslušný pro řízení v prvním stupni – tedy Okresní soud v Ostravě, ovšem nikoliv jako orgán projednávající soukromoprávní spor, ale jako vykonavatel veřejné správy na tomto úseku. Jelikož nedostatek pravomoci představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, přistoupil soud v souladu s § 104 o. s. ř. k zastavení řízení a postoupení věci. K odvolání žalobkyně přezkoumal uvedené rozhodnutí Krajský soud v Ostravě, jenž je usnesením ze dne 30. 3. 2015, č. j. 57 Co 142/2015-36, potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud předně konstatoval, že mu nepřísluší rozhodovat o návrhu na delegaci vhodnou, kterýžto žalobkyně vznesla současně s podáním žaloby. Vzhledem k tomu, že žalobkyně k výzvě soudu neodstranila vady tohoto návrhu, nelze okresnímu soudu vytýkat, že se jím dále nezabýval. Tvrzení o včasném doručení příslušného podání v elektronické podobě pak postrádá opory ve spisovém materiálu. Odvolací soud současně přitakal soudu prvního stupně v závěru o nedostatku podmínky řízení dle § 103 o. s. ř., neboť v dané věci není požadavek žalobkyně podřaditelný pod okruh sporů projednávaných dle § 7 o. s. ř. v občanském soudním řízení. Rozhodné jsou přitom okolnosti zaplacení požadované částky. Teze odvolatelky, že danou transakci provedla pouze omylem, neobstojí. Ze spisu ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 336/2008 se podává, že původní žalobkyně REALIS-INVEST, s.r.o., byla vyzvána k úhradě soudního poplatku z odvolání ve výši 225.000 Kč na označený účet a pod stanoveným variabilním symbolem, a následně byla na uvedený účet zaslána sporná částka od společnosti UNIMEX -INVEST, s.r.o. Po vynesení meritorního rozhodnutí podala tato společnost (nynější žalobkyně) návrh na vrácení soudního poplatku s tím, že obnos byl zaplacen omylem, čemuž soud s ohledem na zjevnou časovou souvislost výzvy a peněžního převodu neuvěřil a podaný návrh zamítnul. Nehledě na rozdíl ve výši 1.000 Kč, o nějž sporná částka přesahuje vyměřený poplatek, nasvědčuje zjištěné tomu, že předmětná platba směřovala ke splnění uvedené poplatkové povinnosti. Není přitom významné, že žalující společnost v době předmětné transakce neměla v rejstříku zapsanou osobu jednatele. Zákon č. 549/1991 Sb. pak předpokládá, že o vrácení soudního poplatku bude rozhodovat soud nebo správa soudu (viz § 10 nebo § 13 odst. 2 cit. zák.), což je právě případ požadavku žalobkyně. Nedostatek pravomoci soudu tudíž v souladu s § 104 odst. 1 o. s. ř. zakládá takový nedostatek podmínky řízení, pro nějž nelze než řízení zastavit a věc po právní moci postoupit jinému orgánu. Odvolací soud rovněž přihlédl k žalobkyní namítané podjatosti soudce soudu prvního stupně Mgr. Jana Rýznara a shledal, že pouhý fakt, že tento soudce je zaměstnancem Okresního soudu v Ostravě, nemůže vyvolat pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž důkazy svědčící o opaku žalobkyně neoznačila. Odvolací soud tedy usnesení soudu prvního stupně jakožto správné potvrdil. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež pokládá za přípustné dle § 237 o. s. ř. s ohledem na judikaturou doposud neřešenou otázku, zda lze omylem uhrazenou platbu na účet soudu bez dalšího (např. ověření účelu platby a dotazu na plátce) podřadit pod soudní poplatek zaplacený jednou ze stran konkrétního sporu a danou platbu zkonzumovat bez souhlasu plátce. Odvolací soud se přitom ve svém rozhodnutí dopustil nesprávného právního posouzení věci dle § 241a o. s. ř. Dovolatelka zdůraznila, že krajský soud v rozporu s požadavky kladenými na soudní rozhodování ustanovením § 132 o. s. ř. nereagoval na její odvolací argumentaci a bez bližšího odůvodnění konstatoval zřejmost rozhodných skutečností, což činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným. V odůvodnění napadeného usnesení dovolatelka postrádá zohlednění faktu, že o vrácení omylem uhrazené částky již marně žádala, a nejedná se tedy o vrácení soudního poplatku, ale o vydání bezdůvodného obohacení. Dovolatelka současně nesouhlasí s označením sporné sumy za soudní poplatek. Hrazení poplatku je v souladu se zákonem č. 549/1991 Sb. povinností účastníků řízení, přičemž dle § 10 zákona č. 549/1991 Sb. jej má soud vrátit, byl-li zaplacen tím, kdo k tomu nebyl povinen. Nebyla-li žalobkyně účastnicí řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 336/2008, netížila ji poplatková povinnost, a její nárok je tak nesporný. Bylo povinností soudu, obdržel-li požadovanou sumu od osoby odlišné od účastníka řízení, aby se plátce dotázal na důvod peněžního převodu a ověřil si jeho účel. Jelikož se v daném případě jedná o klasickou žalobu na plnění odvíjející se od omylu žalobkyně při provedení platby, mají soudy dostatek pravomoci spor meritorně projednat, z čehož je zřejmé, že aplikace § 104 o. s. ř. není opodstatněná. Odvolacím soudem zůstala opomenuta i námitka zmatečnosti výroku III. usnesení soudu prvního stupně, jímž byla věc postoupena témuž soudu, tedy orgánu, který rozhodl, přičemž není jasné, v jakém veřejnoprávnímu režimu má být věc projednána. Soudy zmiňovaný § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. se pak netýká částek omylem zaslaných na účet soudu, ale jen vrácení nesprávně zaplaceného soudního poplatku, čehož se může dožadovat jen účastník řízení. Souvislost se řešeným problémem pak dle dovolatelky postrádají i další odvolacím soudem odkazovaná ustanovení zákona č. 549/1991 Sb. Dovolatelka dále vytkla soudům, že nedostály své povinnosti kdykoliv za řízení zkoumat, jsou-li splněny podmínky řízení včetně procesní způsobilosti účastníků. V napadeném rozhodnutí totiž nebyla náležitě reflektována žalobkyní akcentovaná skutečnost, že ač v době provedení platby neexistovala žádná osoba oprávněná jednat před soudem jejím jménem, byla platba započtena na úhradu poplatkové povinnosti. Nedostatkem usnesení soudů nižších stupňů je dle dovolatelky i způsob, jímž byly vypořádány námitka podjatosti věc posuzujícího prvostupňového soudce a návrh na delegaci jinému soudu. Svou polemiku s rozhodnutím odvolacího soudu pak završila návrhem, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas,