28 Cdo 3767/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3767/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 2. 2013 Spisová značka:28 Cdo 3767/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.3767.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Dotčené předpisy:§ 20 předpisu č. 229/1991Sb. § 243f předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 2. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3767/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Zdeňka Sajdla, o dovolání dovolatele J. K., J., zastoupeného JUDr. Alenou Javůrkovou, advokátkou, 675 71 Náměšť nad Oslavou, Masarykovo náměstí č. 60, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 22. 8. 2001, sp. zn. 12Co 586/99, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5C 181/99 (žalobců: 1. F. S., N. n. O., 2. A. B., N. n. O., 3. J. S., P., 4. V. D., P., 5. J. K., N. n. O., J., 6. F. K., P., 7. J. K., P., 8. D. R., J., a 9. M. B., N. n. O., zastoupených JUDr. Alenou Javůrkovou, advokátkou, 675 71 Náměšť nad Oslavou, Masarykovo náměstí 60, a 10. A. V., J., proti žalovanému Zemědělskému družstvu Jinošov (v likvidaci), Jinošov, okres Třebíč, o zaplacení žalobci F. S. 113.538,- Kč, žalobci A. B. 115.166,- Kč, žalobci J. S. 257.904,- Kč, žalobci V. D. 235.444,- Kč, žalobci J. K. 330.088,- Kč, žalobci F. K. 114.998,- Kč, žalobkyni J. K. 114.997,- Kč, žalobci A. V. 126.216,- Kč, žalobci D. R. 18.908,- Kč a žalobkyni M. B. 83.011,- Kč, takto: I. Dovolání dovolatele J. K. s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců A. B., J. S., V. D. a J. K., podané u soudu 22. 1. 1999, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze 16. 11. 1999, č. j. 5C 59/99-64. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto, že se zamítá žaloba žalobců, domáhajících se, aby bylo uloženo žalovanému Zemědělskému družstvu Jinošov (v likvidaci) zaplatit žalobci A. B. 115.166,- Kč, žalobci J. S. 257.904,- Kč, žalobci V. D. 235.444,- Kč a žalobci J. K. 330.088,- Kč; bylo také rozhodnuto, že se žalovanému Zemědělskému družstvu Jinošov (v likvidaci) nepřiznává náhrada nákladů řízení. Dalším rozsudkem Okresního soudu v Třebíči z 29. 6. 1999, č. j. 5C 428/99-15, byla zamítnuta žaloba žalobce F. S., domáhajícího se, aby žalovanému Zemědělskému družstvu Jinošov (v likvidaci) bylo uloženo zaplatit mu 113.538,- Kč; žalovanému družstvu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Následujícím rozsudkem Okresního soudu v Třebíči z 1. 7. 1999, č. j. 5C 181/99-20, byla zamítnuta žaloba žalobců F. K., J. K., A. V., D. R. a M. B., domáhajících se, aby žalovanému Zemědělskému družstvu Jinošov (v likvidaci) bylo uloženo zaplatit žalobci F. K. 114.998,- Kč, žalobkyni J. K. 114.997,- Kč, žalobci A. V. 126.216,- Kč, žalobci D. R. 18.908,- Kč a žalobkyni M. B. 83.011,- Kč; žalovanému Zemědělskému družstvu Jinošov (v likvidaci) nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. O odvolání žalobce F. S. proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči z 29. 6. 1999, č. j. 5C 428/99-15, dále o odvolání žalobců A. B., J. S., V. D. a J. K. proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze 16. 11. 1999, č. j. 58/99-64, a o odvolání žalobců F. K., J. K., A. V., D. R. a M. B. i žalovaného Zemědělského družstva Jinošov (v likvidaci) proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči z 1. 7. 1999, č. j. 5C 181/99-20, bylo rozhodnuto (po spojení těchto odvoláních ke společnému projednání Krajským soudem Brno) rozsudkem Krajského soudu v Brně z 22. 8. 2001, sp. zn. 12Co 586/99. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal uváděné rozsudky soudu prvního stupně v rozsahu odvolání, podaných uvedenými dovolateli, a po dílčím doplnění dokazování obsahem rejstříkového spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. RgDr 2216 a obsahem dohod o poskytnutí částečné náhrady živého a mrtvého inventáře ze 14. 12. 1992 a z 18. 6. 1992 (registrovaných bývalým Státním notářstvím v Třebíči pod sp. zn. Re 59/12 a Re 36/92) dospěl k závěru, že odvolání uvedených dovolatelů nejsou důvodná. Odvolací soud poukazoval na to, že soud prvního stupně na základě jím provedených zjištění pokládal za doložené tyto závěry: Ohledně žalobce F. S. měl za to, že pokud otci tohoto žalobce vůči žalovanému družstvu nevznikla právně relevantním způsobem pohledávka z transformace podle transformačního projektu, nemohla být žádná pohledávka žalobci F. S. jeho otcem postoupena smlouvou o postoupení pohledávky. Ohledně nároků, uplatněných žalobci A. B., J. S., V. D. a J. K., pokládal soud prvního stupně za zjištěno, že žádný z těchto žalobců není původním vlastníkem živého a mrtvého inventáře a zásob, uvedených v jejich žalobách, přičemž tyto nároky nebyly projednány v řízení o dědictví po zemřelých původních vlastnících živého a mrtvého inventáře i zásob; u nároku žalobce V. D. pak soud prvního stupně zjistil, že původní vlastnice (V. V.) inventáře i zásob ještě žije, ale pohledávka postoupením vůči V. D. nikdy nevznikla. Co se týká nároků žalobců F. K., J. K., A. V., D. R. a M. B. soud prvního stupně vycházel z toho, že ze strany těchto žalobců nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by do 31. 3. 1993 uplatnili u žalovaného družstva (v likvidaci) nárok na vydání živého a mrtvého inventáře i zásob. Pokud pak tuto žalobci poukazovali na ustanovení zákona č. 42/1992 Sb., měl soud prvního stupně za doloženo, že k „transformaci Jednotného zemědělského družstva Jinošov nedošlo, takže těmto žalobcům nemohl vzniknout nárok na vydání majetkového podílu“. Ohledně žalobců F. S., F. K., J. K., A. B., V. D. a M. B. zjistil soud prvního stupně, že nesplňují zákonnou podmínku stanovenou v § 20 zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě), že totiž nárok na náhradu živého a mrtvého inventáře i zásob má původní vlastník (a pokud již zemřel, pak další oprávněná osoba uvedená v ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.) pouze v případě, že provozuje zemědělskou (lesní) výrobu a k zajištění provozu této výroby má požadovaný inventář a zásoby sloužit. Žalobci A. V., J. S. a D. R. sice část pozemků, které jim byly vydány, obhospodařují, ale jedná se o velmi malé výměry pozemků, takže jejich obhospodařování nevede k výdělečné činnosti uvedených žalobců, ale pouze k zajištění některých potřeb rodiny; další pozemky k provozování zemědělské činnosti jen pronajímají. Žalobce J. K. „nesporně zemědělskou výrobu jako výdělečnou činnost provozuje“, uváděl soud prvního stupně. Z těchto uvedených zjištění soudu prvního stupně odvolací soud vycházel. Odvolací soud dále poukazoval na to, že pokud žalobci ve svých žalobách uplatňovali nároky na vydání majetkových podílů ve smyslu ustanovení § 13 odst. 2 a 3 zákona č. 42/1992 Sb. (o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech), je základním předpokladem úspěšného uplatnění nároku na vydání majetkového podílu, aby k transformaci družstva podle zákona č. 42/1992 Sb. vůbec došlo, aby byl schválen transformační projekt (§ 10 zákona č. 42/1992 Sb.); teprve na základě schváleného transformačního projektu družstvo vypočte majetkové podíly a oprávněná osoba se může domáhat jejich vydání. V daném případě se však nejedná (konstatoval odvolací soud shodně se soudem prvního stupně) o subjekty vzešlé z transformačního procesu podle zákona č. 42/1992 Sb. Pokud ovšem v daném případě nedošlo k transformaci zemědělského družstva, nemohl nikomu vzniknout ve vztahu k takovému subjektu nárok na vypořádání majetkového podílu a z tohoto zákona nemohla vzniknout nikomu pohledávka vůči netransformovanému subjektu. Odvolací soud dále dovozoval, že pro všechny uvedenými žalobci uplatněné nároky na náhradu za živý a mrtvý inventář i zásoby je pak třeba mít na zřeteli, že žalované Zemědělské družstvo Jinošov (v likvidaci) není povinnou osobou k poskytnutí náhrady podle ustanovení § 20 zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě), neboť u tohoto družstva nejde o právnickou osobu, která by v daném případě živý a mrtvý inventář i zásoby od původního vlastníka převzala, a nejde také u žalovaného družstva o právního nástupce takové právní osoby. Takovou právnickou osobou tu bylo Jednotné zemědělské družstvo Jinošov, které bylo zapsáno do obchodního rejstříku již v roce 1953 a zapsáno tam dosud je. V tomto soudním řízení pak nebylo doloženo, že by u žalovaného Zemědělského družstva Jinošov (v likvidaci) šlo o právního nástupce právnické osoby, která převzala živý a mrtvý inventář i zásoby od původního vlastníka. Odvolací soud poukazoval na to, že z registračního spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. RegDr 2216 vyplývá, že členská s