28 Cdo 3787/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3787/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 1. 2024 Spisová značka:28 Cdo 3787/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.3787.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Daňové řízení Dotčené předpisy:čl. 38 odst. 2 alinea první předpisu č. 2/1993 Sb. § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 1 předpisu č. 280/2009 Sb. § 91 odst. 1 předpisu č. 280/2009 Sb. § 134 odst. 3 předpisu č. 280/2009 Sb. § 140 odst. 1 alinea první předpisu č. 280/2009 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1136/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3787/2023-366 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce Ing. Martina Koláře, narozeného 5. února 1973, bytem v Bavorově, Bavorovské Svobodné Hory 280, identifikační číslo osoby: 43853382, zastoupeného Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Sluneční náměstí 2588/14, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, identifikační číslo osoby: 00006947, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 7 C 87/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. srpna 2023, č. j. 19 Co 735/2023-338, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 175.608,- Kč s příslušenstvím z titulu peněžitého zadostiučinění za nepřiměřenou délku správního (daňového) řízení vedeného Finančním úřadem pro Jihočeský kraj, územním pracovištěm ve Strakonicích, Odvolacím finančním ředitelstvím, a navazujících řízeních před správními soudy (Krajským soudem v Českých Budějovicích v řízení o žalobě a Nejvyšším správním soudem v řízení o kasační stížnosti) a Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti, trvajících od 1. 4. 2014 (podání daňového přiznání žalobcem) do 31. 1. 2022 (doručení usnesení Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti žalobcem podané). 2. Okresní soud ve Strakonicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 12. 2022, č. j. 7 C 87/2022-264, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 2. 2023, č. j. 7 C 87/2022-284, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 4. 2023, č. j. 19 Co 286/2023-289, zamítl návrh žalobce na vydání částečného rozsudku pro uznání (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 175.608,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 24. 9. 2022 do zaplacení (výrok II.), a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 5.566,40 Kč (výrok III.). 3. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 15. 8. 2023, č. j. 19 Co 735/2023-338, zastavil odvolací řízení co do výroku I. rozsudku soudu prvního stupně (výrok I.), ve výrocích II. a III. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 3.681,80 Kč (výrok III.). 4. Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce se domáhá po žalované zaplacení částky 175.608,- Kč s příslušenstvím z titulu peněžité satisfakce za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou daňového řízení, jehož předmětem bylo splnění jeho povinnosti coby daňového subjektu k zaplacení daně z příjmu fyzické osoby za zdaňovací období roku 2013, k níž žalobce podal dne 1. 4. 2014 daňové přiznání. Dne 16. 6. 2016 žalovaná zahájila u žalobce daňovou kontrolu, na základě které dne 5. 3. 2018 vydala dodatečný platební výměr, jímž byla žalobci doměřena daň z příjmu ve výši 762.465,- Kč a současně uložena povinnost uhradit daňové penále ve výši 152.492,- Kč. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 6. 5. 2019, jež nabylo právní moci dne 16. 5. 2019, zamítlo. Následně podaná žaloba proti zmíněnému rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství byla odmítnuta pro opožděnost usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 7. 2021, č. j. 59 Af 5/2019-33, ve spojení s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2021, č. j. 9 Afs 170/2021-21 (toto usnesení je - stejně jako dále označená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu - přístupné na webových stránkách Nejvyššího správního soudu https://www.nssoud.cz). Proti označenému usnesení Nejvyššího správního soudu směřující ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3007/21, jež je - shodně jako dále označené rozhodnutí Ústavního soudu - přístupné na webových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz, odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. 5. Po právním posouzení uvedených skutkových zjištění, které vycházelo z aplikace ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 82/1998 Sb.“ nebo „OdpŠk“), oba soudy nižších instancí dovodily, že v přítomné věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk, neboť posuzované daňové řízení neprobíhalo nepřiměřeně dlouhou dobu, jestliže trvalo od zahájení daňové kontroly dne 16. 6. 2016 do rozhodnutí odvolacího orgánu o vydaném dodatečném platebním výměru dne 6. 5. 2019, jež se stalo pravomocným dne 16. 5. 2019. Konstatovaly, že v průběhu celého daňového řízení správce daně činil jednotlivé úkony konzistentně a v časové souslednosti, přičemž k prodlužování řízení přispíval sám žalobce. Podotkly, že datum ukončení posuzovaného řízení nelze vztahovat ke dni rozhodnutí o žalobě podané proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 6. 5. 2019, jelikož žaloba byla podána opožděně, přičemž soudní řízení se týkalo otázky její včasnosti, nikoli věcné správnosti rozhodnutí vydaných v doměřovacím daňovém řízení. II. Dovolání, vyjádření k dovolání 6. Proti rozsudku odvolacího soudu (dle obsahu dovolání toliko proti výroku II. a akcesorickému výroku III.) podal žalobce dovolání. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), spatřuje v odklonu odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, jež bylo uveřejněno pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále „Stanovisko“), a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009 (označené stanovisko i zmíněné rozhodnutí, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), podle nichž konečným okamžikem řízení ve smyslu ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, k jehož vydání v daném řízení došlo. Má za to, že za konečný okamžik posuzovaného daňového řízení nelze považovat den doručení žalobou napadeného rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství žalobci, neboť žalobce o opožděném podání žaloby nevěděl a spoléhal na to, že opožděná není, o čemž svědčí i následná kasační stížnost, v níž žalobce zpochybňoval výpočet lhůty pro podání žaloby. Zdůraznil, že nejistota z výsledku posuzovaného daňového řízení tak u žalobce panovala i po dobu soudního řízení. Dále předkládá k posouzení otázku, dle jeho mínění rozhodovací praxí dovolacího soudu dosud neřešenou, a sice, ke kterému okamžiku se váže počátek řízení, jde-li o řízení daňové. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, jenž počátek posuzovaného daňového řízení spojil se zahájením daňové kontroly. Domnívá se totiž, že daňové řízení zahájené podáním daňového přiznání musí být vždy ukončeno rozhodnutím o stanovení daně, přičemž již od podání řádného daňového přiznání je daňový subjekt v nejistotě o výsledku řízení. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 7. Žalovaná se k dovolání žalobce vyjádřila prostřednictvím Generálního finančního ředitelství nesouhlasně a navrhla, aby Nejvy